… Vaše osvědčené zpravodajství z Izraele a Blízkého východu
Muslimské bratrstvo (Egypt)
JERUZALÉM – Na vývoji událostí po vypuknutí arabského jara na Blízkém východě jsou nápadné dvě věci – jedna, která se stala, a jedna, která se nestala. Stalo se to, že poprvé v moderních arabských dějinách byli autoritářští vládci a jejich režimy svrženi nebo vážně ohroženi nikoliv vojenskými převraty jako v minulosti, nýbrž lidovými demonstracemi.
Zobrazit celý článek “Arabské jaro národů?” »
TEL AVIV – Krize v Sýrii trvá už jeden rok – za tu dobu zahynulo téměř 10.000 lidí, převážně civilistů, a konec není na obzoru. V zemi nastal pat: opozice nedokáže svrhnout režim prezidenta Bašára Asada a Asadovy síly nedokážou potlačit odpor.
Zobrazit celý článek “Jak zformovat syrskou opozici” »
GAZA – Po přechodu vlny revolučních změn na Blízkém východě zaznamenávají síly politického islámu jedno volební vítězství za druhým. Zatímco se Západ vyrovnává s rychlým vzestupem umírněných islamistů v Tunisku, Maroku a Egyptě, dostává se do popředí otázka role Hamásu na palestinských územích. Podepsání nové dohody o jednotě mezi Hamásem a sekulární stranou Fatáh palestinského prezidenta Mahmúda Abbáse počátkem února zintenzivnilo bezprecedentní boj uvnitř Hamásu o jeho budoucí směřování coby islamistického hnutí. Reakce Západu by mohla velmi snadno ovlivnit výsledek tohoto boje.
PRINCETON – V době, kdy svět přihlíží vyhlazování syrského města Homs a krize se přelévá do sousedního Libanonu, je čas položit si otázku, co odlišuje velké mocnosti od malých. Mezinárodní hvězda Turecka v posledních několika letech setrvale stoupá: z premiéra Recepa Tayyipa Erdoğana dělají v mnoha blízkovýchodních a severoafrických zemích hlavní osobnost setkání a ministr zahraničí Ahmet Davutoğlu cestuje po světě coby zástupce stále vlivnější velmoci. Turecko a Indonésie se navíc zařadily vedle států BRIC (Brazílie, Rusko, Indie a Čína) na seznam nejdůležitějších rostoucích globálních hráčů.
PAŘÍŽ – Sotva prezident Barack Obama doma přivítal americké jednotky z Iráku a pochválil stabilitu a demokracii v zemi, z níž odešli, bezprecedentní vlna násilí napříč Bagdádem i jinde odhalila závažnost irácké politické krize. Je tato krize nešťastnou výjimkou, anebo jde spíš o příznak selhání Obamovy diplomacie na Středním východě, od Egypta po Afghánistán?
KÁHIRA – „Ať už vznikne v Lidovém shromáždění jakákoliv většina, je velmi vítaná, protože nebude mít schopnost zavést cokoliv, co lidé nechtějí.“ To prohlásil generál Muchtar Mulla, člen vládnoucí egyptské Nejvyšší rady ozbrojených sil (SCAF).
NEW YORK – O íránském jaderném programu už víme docela hodně a to co víme, není povzbudivé. Írán údajně obohacuje uran na dvou lokalitách – část z toho na úroveň 20%, což je mnohem více, než kolik je zapotřebí pro civilní účely. Mezinárodní agentura pro atomovou energii také uvádí, že Írán provádí výzkum zaměřený na vývoj konstrukce jaderných hlavic. Tvrzení íránských činitelů, že jejich jaderný program se soustředí výlučně na výrobu energie nebo lékařský výzkum, stručně řečeno postrádá veškerou důvěryhodnost.
ISLÁMÁBÁD – Mohou se muslimské vlády vymanit mocným armádám svých zemí a vytvořit civilní správu srovnatelnou se stavem v liberálních demokraciích? Aktuálně jde o prvořadou otázku v zemích tak nesourodých, jako je Egypt, Pákistán a Turecko.
KÁHIRA – Loňské události v Egyptě a Tunisku zatáhly oponu za potácejícím se starým pořádkem a uvedly velkou část arabského světa do dlouho očekávané nové éry. Jak ovšem bude tato nová éra vypadat, to je vzhledem k mnoha výzvám, jimž země v regionu dosud čelí, i nadále velmi otevřená otázka.
EAST LANSING, MICHIGAN – Turecko se v uplynulých několika týdnech stalo hlavním protagonistou společné politiky Západu, arabských zemí a Turecka, jejímž cílem je přinutit prezidenta Bašára Asada k předání moci v Sýrii. Pro tureckou politiku to znamená velký obrat, poněvadž vláda premiéra Recepa Tayyipa Erdoğana se v posledních dvou letech velmi snažila pěstovat se sousední Sýrií, s níž má Turecko dlouhou pozemní hranici, dobré vztahy.
KÁHIRA – „Chceme demokracii, ale takovou, kterou budou omezovat Boží zákony. Vládnutí bez Božích zákonů je bezvěrectví,“ prohlásil nedávno Jásir Burhámí, druhý nejvýše postavený člen Společnosti salafistické výzvy (SCS) a její nejcharismatičtější vůdce. Nečekaný vzestup salafistů v egyptských parlamentních volbách posílil obavy, že nejlidnatější sunnitská arabská země by mohla být na cestě k fundamentalistické teokracii na způsob šíitského Íránu.
NEW YORK – Když jsem zhruba před 40 lety nastupoval na Oxfordskou univerzitu jako postgraduální student, deklaroval jsem svůj zájem o Blízký východ. Bylo mi řečeno, že tato část světa spadá do kolonky „orientálních studií“ a že mi bude přidělen příslušný profesor. Když jsem však dorazil na první schůzku do kanceláře tohoto profesora, jeho knihovna byla plná svazků popsaných čínskými znaky. Profesor byl zkrátka specialista na to, co jsem přinejmenším já v té době pokládal za nesprávný Orient.
NEW YORK – Mnozí lidé by řekli, že plukovník Muammar Kaddáfí dostal, co si zasloužil. Kdo s čím zachází, tím také schází.
Libyjský tyran s radostí umožňoval mučení či zabíjení svých odpůrců nebo kohokoliv, kdo se mu znelíbil. Zdá se tedy namístě, že zemřel jako oběť spontánního násilí. Poté, co ho odchytili ve špinavé odvodňovací rouře, ho lynčující dav vystavil jako krvavou trofej, bil ho a nakonec zastřelil. To vše se stalo v jeho rodné Syrtě. Jistě, je to primitivní spravedlnost, ale jak jinak se dala vykonat spravedlnost na masovém vrahovi?
LONDÝN – Kontrast mezi úmrtím libyjského vůdce, plukovníka Muammara Kaddáfího, a úmrtím saúdskoarabského korunního prince Sultána ibn Abdal Azíze Saúda, mezi nimiž uplynuly pouhé dva dny, se rovná kontrastu mezi extrémní kašpařinou a dekadentní gerontokracií. A skon obou osobností také pravděpodobně povede k naprosto odlišným výsledkům: k osvobození v případě Libyjců a ke stagnaci v případě Saúdů.
Zobrazit celý článek “Starý saúdskoarabský režim stárne ještě víc” »
JERUZALÉM – Nedávný nárůst vojenských zásahů Turecka proti Kurdům v severním Iráku je známkou toho, že turecká zahraniční politika poněkud překvapivě – byť ne zcela nečekaně – udělala za necelé dva roky obrat o 180 stupňů. Turecká ofenziva je také příznakem toho, že tyto změny přesahují současná pnutí mezi Tureckem a Izraelem, která jsou jen jednou stránkou mnohem hlubších trendů.
