… Vaše osvědčené zpravodajství z Izraele a Blízkého východu




Historie

V Egyptě byla objevena dosud neznámá pyramida, která je datována do období, kdy židé (hebrejci) pobývali v z Egyptě. Východ z Egypta je popsán v knize Exodus (שמות) se udál se přibližně  v roce 1446 před o.l. a židé si jej připomínají právě svátkem Pesach. Představitel Egyptského památkového úřadu uvedl, že objevená pyramida pochází z 13. dynastie, z doby před zhruba 3700 lety.

Mahmoud Afifi, vedoucí oddělení památek Staréo Egzpta v Egzptském památkovém úřadu ve svém prohlášení v pondělí oznámil, že zbytky neznámé pyramidy byly lokalizovány severně od pyramidy krále Sneferu v královské nekropoli Dashur, jižně od Káhiry. Podle zešikmení stěn se uvažuje o tom, že se jedná o první pokus vybudovat pyramidu s hladkými stěnami.   Tato nekropole byla místem pohřbů pro dvořany a představitele vládnoucí dynastie. Adel Okasha vedoucí archeolog Dahshurské nekropole řekl, že byly odkryta vnitřní struktura pyramidy, včetně chodby, další části objevu jsou bloky, odhalující vnitřní design pyramidy . Pyramida pochází z doby asi 200 let před tím, než židé (tehdy zvaní hebrejci opustili Egypt a přibližně ze stejné doby, kdy  Jákob a jeho synové odešli do Egypta a byli tam zotročeni.
Pokračovat ve čtení “Objevena pyramida z doby východu židů z Egypta” »

Těsně před svátkem Pesach oznámila Izraelská Národní knihovna, že před dvěma měsíci  získala vzácný tisk pražské Hagady z roku 1556. Tento tisk byl součástí slavné Valmadonské sbírky judaik, kterou Izraelská Národní knihovna zakoupila z pozůstalosti Jacka Lunzera (nar. 1924), obchodníka s diamanty  z Londýna, který zemřel ve věku 92 let. Sbírka dostala název podle italského města Valmadona, ke němuž rodinu váží příbuzenské a osobní vztahy. Valmadonská sbírka je považována za největší a nejvýznamnější sbírku judaik na světě. Obsahuje více, než 10,000 hebrejských knih a tisků datovaných od počátku 15. století, mezi nimi prvotisk Pěti knih Mojžíšových, vytištěný v Lisabonu roku 1491. Sbírka také obsahuje 100 vzácných rukopisů z počátku šestnáctého století
Pokračovat ve čtení “Pražská Hagada z roku 1556 v Izraelské Národní knihovně” »

Vatikán. Papež František dnes přijal delegaci židovských představitelů, v čele s argentinským rabínem Abrahamem Skorkou, kteří mu věnovali nové vzácně vypravené vydání Tóry. Na bohatě ilustrované a pečlivě literárně zpracované edici se podílela řada osobností různých národností a náboženských vyznání, podotkl římský biskup a poděkoval svým hostům za nápad shromáždit se kolem Mojžíšova zákona, který je darem Pána, Jeho zjevením a Slovem.
Pokračovat ve čtení “Bůh je největší a nejvěrnější spojenec, řekl papež židovské delegaci” »

11144613_741800245939951_370011308_oDnes, 27.1.1945 před 72 lety byl Rudou armádou  osvobozen vyhlazovací tábor Osvětim, tedy spíše to co z něj zbylo a ti, kteří tam zbyli. Z pohledu mladého člověka je mnohdy otravné poslouchat stejné příběhy o utrpení, hrůze  případně hrdinství. Možná přišel čas podívat se na historii konečně jiným pohledem, z jiného úhlu. Je sice pohodlnější sedět či postát na pietním shromáždění vyslechnout projev, trochu hudby a zasmušile odejít na teplý oběd, či večeři a zanechat tu „divnou epizodu“ za dveřmi normálního života. V současné historické konstelaci je třeba se podívat na Šoa jako na univerzitu života. Je třeba se učit a otevřít i Pandořiny skříňky, tak jak to udělala Elena Makarová, která se již více než 30 let zabývá  historii Šoa a jejím poselstvím a také  historii méně dávnou. Učitelka výtvarné výchovy z Moskvy se pro svoje další pedagogické působení inspirovala knihou Kreseb terezínských dětí, kterou jí manžel přivezl z Prahy (Ona sama do ciziny vyjet nesměla, KGB pro to mělo své důvody). Kresby z Terezína byly z pohledu pedagoga svobodnější, než kresby dětí v SSSR. Lena pochopila, že za tím je pedagogické působení a vliv vězeňkyně Terezínského gheta Friedl Dicker Brandeis. O ní v roce 1988 v tehdejším Státním židovském muzeu připravil výstavu Arno Pařík. Lena Makarová si  pod vlivem kreseb a materiálů o Terezíně kladla otázku o tom, zda k svobodě je  možné vychovat anebo zda si svobodu neseme v sobě. Otázky které si musíme klást i dnes. Morální úroveň, které se podařilo zachovat v Terezíně nám mohou pomoci i dnes dodržet etické hodnoty, tak snadno mizející  ve světě plném emocí a technologií.

Pokračovat ve čtení “3000 osudů a jeden příběh – k mezinárodnímu dni Holokaustu + video” »

250

Rabín Mordechaj Benet

Kauza rehabilitace starého židovského hřbitova v Prostějově, kterou doprovází nejen negativní emoce veřejnosti, ale dokonce i projevy antisemitismu, nás přiměla vyjádřit nejen znepokojení nad manipulací s historickou pamětí, ale také nad obecným neporozuměním historickým, a tím i současným událostem. Naše pracoviště, Centrum judaistických studií Kurta a Ursuly Schubertových FF UP v Olomouci, vychovává své absolventy k respektu a ke kritickému poznávání dějin moravských Židů a seznamuje je s jejich myšlenkovým a kulturním dědictvím. Součástí tohoto dědictví jsou rovněž hřbitovy, jejichž výzkum, popis a ochrana je náplní také našich výukových aktivit. Studenti judaistiky vědí, že nedotknutelnost židovských hřbitovů byla součástí nejen židovského myšlení, ale odrazila se dokonce i v křesťanské legislativě, která od středověku brala pod svou ochranu jak těla, tak i náhrobky zesnulých Židů. Vědí ale také, že tyto ušlechtilé zásady byly po staletí překračovány, a to zejména během protižidovských perzekucí. Rovněž k demolici prostějovského židovského hřbitova z let 1801-1908 došlo ve válečné době, kdy byla židovská komunita v Prostějově zcela bezbranná a její členové byli nacistickým režimem odsouzeni k záhubě. Rehabilitace místa, kde jsou uloženy ostatky významných náboženských, společenských a kulturních osobností, které zásadně přispěly k rozkvětu nejen města Prostějova, ale celého regionu, by proto měla být aktem vzájemného pochopení a historické sebereflexe, nikoli podnětem k nenávisti.

Pokračovat ve čtení “Prohlášení ke kauze rehabilitace židovského hřbitova v Prostějově” »

img748407

 

Evropští a izraelští badatelé objevili v bývalém vyhlazovacím táboře v polském Sobibóru šperky a sponky do vlasů zde umučených židovských žen. V tomto vyhlazovacím táboře bylo brutálně zavražděno zhruba 200.000 židů z Polska a okupované Evropy. Nacisté po povstání v v říjnu 1943 tábor zcela zlikvidovali a místo osázeli stromy. Nad plynovými komorami postavili silnice a veškeré svědectví o plynových komorách měl skrýt beton. Archeologové kopali v místě, kde se nacházely místnosti v nichž se vězni museli svléknout před tím, než byli zavražděni v plynových komorách. Sponky a drobné šperky zde zavražděných žen a děvčat patrně propadly mezi prkny dřevěné podlahy a po více než sedmdesáti letech vydaly své tragické svědectví. Mezi ozdobami se nachází také přívěsek, se jménem a datem narození a hebrejským nápisem Mazal tov (dobrý osud anebo volně přeloženo hodně štestí), který patřil Carolině Cohen z Frankfurtu. Archeologové se nyní snaží nalézt spojitost s předmětem a osudem dívky, které patřil a také vyšlo najevo že podobný přívěsek vlastnila i Anne Frank. Hledá se tedy i možná rodinná spojitost mezi oběma zavražděnými dívkami. Předměty byly předány do polského muzea.

Pokračovat ve čtení “Archeologické nálezy v koncentračním táboře Sobibór v Polsku” »

cast-misy-hzrkanos-ii

Část mísy s nápisem Hyrkanos

Nedlouho před svátkem Chanuka byla nalezena část kamenné mísy z hasmonejského období, na níž je vyryto hebrejským kvadrátním písmem jméno הרקנוס (Hyrkanos). Mísu objevili během archeologických vykopávek, které probíhají na parkovišti Giv’ati v Davidově Městě (עיר דוד) v Jeruzalémě. Hyrkanos bylo v hasmonejském období běžně užívané jméno. Jmenovali se tak i dva představitelé hasmonejské dynastie – kníže Jochanan Hyrkanos I. (134-104 př.o.l.), který byl vnukem Matitjáše Hasmonejského, jenž zahájil ve vesnici Modi’in povstání proti tyranii Antiocha IV. Epifana. Dalším byl král Jochanan Hyrkanos II. (67, 63-40 př.o.l.), syn krále Alexandra Jannaje a královny Salomé Alexandry. V Izraelské správě památek (רשות העתיקות) se pokoušejí rozluštit, kdo byl onen Hyrkanos, jehož jméno je vyryto na kamenné míse staré asi 2100 let. Jednalo se o prostého obyvatele Jeruzaléma nebo o aristokrata? Dr. Doron Ben Ami z Izraelského Památkového úřadu a profesorka Ester Eshel z Bar Ilanovy univerzity uvádějí, že část nalezené mísy je nejstarším příkladem používání nádob z vápence (křídy) v Jeruzalémě. Takové nádoby používali převážně Židé, protože kamenné nádoby nepřijímají rituální nečistotu – טומאה.

Pokračovat ve čtení “Pozdrav z hasmonejské doby” »

nalezená hasmonejská mince

nalezená hasmonejská mince

Bronzovou minci z doby vlády krále Antiocha IV. Epifana náhodně objevili v Jeruzalémě nedlouho před Chanukou izraelští archeologové.

Minci zahlédla hlavní konzervátorka, archeoložka Orna Kohen (Orna Cohen), mezi kameny u zdi v archeologické zahradě jeruzalémského Muzea Davidovy věže (Migdal David, מגדל דוד, Tower of David) před několika týdny při pravidelném konzervačním zabezpečení. Peníz se nacházel u hasmonejské zdi, které protínají střed dvoru citadely, poblíž základny věže vybudované v době Jonatana a Šimona, bratrů Judy Makabejského. Zeď byla nedávno poškozena bouřkou či dětmi.

Pokračovat ve čtení “U Davidovy věže v Jeruzalémě objevena mince z doby krále Antiocha IV. Epifana” »

JOM KIPUR – Den smíření je  nejen nejvyšší svátkem v židovském kalendáři, ale i připomínkou výročí velmi těžké války od níž uplynulo již 43 let.

pic1

Proti 77 izraelským tankům stálo na Golanských výšinách 900 tanků syrských.

CIPORI Freska (4)Fresky z římské doby pocházející z města Zippori na severu Izraele byly objeveny na stovkách fragmentů, na nichž je možné vidět květinové a zvířecí motivy. Z Hebrejské univerzity oznámili, že to je zatím první, jediné a nejstarší svědectví o používání zvířecích motivů na freskách z počátku 2. stol. o.l.
Stovky nalezených úlomků patří k bývalým nástěnným malbám (fresky) zobrazujícím květiny, zvířata a geometrické obrazce. Tyto úlomyky byly objeveny v Národním parku Cipori archeology Hebrejské univerzity v Jeruzalémě. Na univerzitě hovoří o tom, že tyto nálezy vnesly nové světlo do studia starověkého města Cipori, které bylo význačným střediskem galilejských Židů v římské a byzantské epoše. Artefakrty byly nalezeny během archeologické sezóny 2015/16 sezóny skupinou archeologů pod vedením profesora Ze’eva Weisse z Archeologického ústavu Hebrejské univerzity. Vykopávky byly zasvěceny památce Ursuly Johanny a Fritze Wernera Blumnenthala z Perthu v Austrálii. Vědci z Hebrejské univerzity uvedli, že fresky zdobily monumentální dům, který byl postaven na počátku 2. století o.l. severně od hlavní sloupové ulice Decumanus, která procházela městem z východu na západ a pokračovala až k úpatí akropole. Dosud probíhající vykopávky zatím neodhalily archeologům k jakým účelům tato velká budova sloužila. Na co však mají archeologové odpověď, je to, že se jednalo o důležitou veřejnou budovu. Uprostřed budovy bylo kameny dlážděné nádvoří, na jehož okrajích stály sloupy pokryté štukou. Na západ a na sever od nádvoří se nalezly kvalitně vybudované podzemní rezervoáry na vodu.
Pokračovat ve čtení “V Zippori objeveny unikátní fresky z římské doby” »

Rabínská vizitace v Prostějově, foto Statutární město Prostějov

Rabínská vizitace v Prostějově, foto Statutární město Prostějov

Dnes již není žádným tajemstvím, že na území České republiky před 2. světovou válkou žilo mnoho židů. Sdružovali se v komunitách – židovských obcích, ty navazovaly na staré a zakořeněné židovské pospolitosti, které svůj život vedly podle svých pravidel a podle toho co všechno jim přímá vrchnost dovolila a jak se k nim stavěli panovníci. Po roce 1939 mizeli židé do nacistických koncentračních či vyhlazovacích táborů anebo přímo do polských ghet, kde je čekal stejný osud jako v koncentračních táborech.Většinová společnost tuto skutečnost přijímala tu s politováním, tu lhostejně a někdy dokonce se souhlasem. Konec konců židé byli vždy tak trochu cizí element. Zůstal po nich ale majetek a ten se vždy hodí. A takový Prostějov bylo město bohaté, kde bohatli i židé a zbylo toho po nich dost. Také ten nešťastný hřbitov. Židé mají totiž takový zvyk, který berou vážně, že jakmile své mrtvé jednou pohřbili a položili na něj náhrobní kámen, už se s ním nesmí hnout. Některé  hřbitovy kupodivu přežili všechny totality a i časy svobody. Jsou města, která se s pozůstatky po židovských komunitách vyrovnala se ctí a také tím získala určitou popularitu  jako například Třebíč, Jičín, Mikulov, Boskovice a další. Jsou jiná města, která se jaksi spíše distancují. Mezi ně patří i Prostějov i když nelze vyloučit, že situace se změní. Bývalé synagogy slouží jiným církvím,  nový židovský hřbitov si židé sami upravili a starají se o něj. Špalíček slouží městu jako výstavní prostor kde se právě nyní koná výstava o starém hřbitově, který se dostal do centra mediálního dění. Je to skoro škoda, že teprve negativní reklama obrátila pozornost k tak významnému městu s bohatou židovskou historii.  Proč není zmíněno, že v Prostějově nějakou dobu pravděpodobně žil a vyučoval i slavný Maharal, čili legendami opředený vrchní moravský, pražský a poznaňský rabín Jehuda Leva ben Becalel.  Ten také v Prostějově 27. září 1587 podepsal statuta židovské obce v Prostějově. Není-li to pěkné historické zviditelnění židovské přítomnosti v Prostějově? Mnohem později přišel do Prostějova jako vrchní rabín také syn slavného Šmuela Šmelke Horovitze, rabín Cvi Jehošua Horowitz zvaný též Jehošuele ha Charif (Jehošua břitkého rozumu) a zde před 200 lety zemřel a byl pochován. O situaci kolem hřbitova a hrobu se lze podrobně dočíst na internetových stránkách prostějovské radnice. Vše tak zvaně z první ruky, včetně fotodokumentace. Pro  mnohé je ale pohodlnější číst upravené články v denním tisku. Ono je také snadné se dojímat nad pěknými fotografiemi z jeruzalémské či new yorské  ortodoxní čtvrti, ale když titíž lidé přijedou do Čech či na Moravu, tak jsou poněkud rušivý element, neboť se po představení nepřevléknou do civilu, ale trvají na svých tradicích (na rozdíl od aktérů na festivalech židovské kultury). Všem kdo situaci řeší bych doporučovala jako povinnou četbu knihu Jiřího Langra – Devět bran, pak snad pochopí, že chasidské příběhy je třeba řešit do hloubky, ve vzájemné úctě, s humorem tak, aby bylo učiněno tradici zadost, aniž by byla poškozena něčí práva. Ale na druhou stranu  nelze schovávat za nařízení a předpisy neochotu spolupracovat a projevit pochopení.  Také by jistě nebylo od věci se poradit s třebíčskými, kteří si svých židovských památek velmi hledí a dostali se s nimi až do UNESCA. Rabín Horowitz tam také působil. Možná by také bylo záslužné studovat díla řečeného rabína Horowitze Chidušej Ha ribaš a Smichat Moše, nelze vyloučit,  že odpověď na současnou situaci lze nalézt právě tam.

Pokračovat ve čtení “V Prostějově nebyl festival, ti rabíni byli skuteční” »

pic1Ve středu, 27. července byla v jeruzalémské Muzeu Izraele zahájena nová výstava s názvem „Mumie – tajemství egyptské mumifikace“ kromě mnoha vzácných exponátů bude vystavena mumie z helenistického Egypta, jejíž stáří určili odborníci na 2 200 let. Díky nejnovější technologii se mohou návštěvníci muzea dovědět o ní mnoho zajímavých poznatků a také získat podrobné informace o procesu mumifikování. Mumie, která je hlavním exponátem nové výstavy patří staroegyptskému knězi Iret-Hor-Eruovi z egyptského města Akhmim vzdáleného 500 km jižně od Káhiry. Odborníci, kteří zkoumali mumii kněze Iret-Hor-Erua zjistili, že trpěl zubním kazem a osteoporózou a dožil se na svou dobu úctyhodného věku čtyřiceti let. Mumie je vystavena se svým nádherně malovaným sarkofágem typickým pro helenistický Egypt. Mumie se roku 1928 dostala do jeruzalémského Papežského biblického ústavu z egyptské Alexandrie, odkud ji poslal do Palestiny tamnější jezuité. Proto mumie dostala přezdívku Alex. Donedávna o mumii toho bylo známo velmi málo. Zpočátku mnozí odborníci přdpokládali, že se jedná o mumii sedmnáctiletého mladíka. Teprve až zevrubné zkoumání včetně C.T., které prováděl tým pracovníků muzea ve spolupráci s Lékařským centrem Karmel v Haifě a s badateli Tel-avivské univerzity odhalili nové podrobnosti o životě kněze Iret-Hor-Erua. Kurátorka Muzea Izrael Galit Benet-Dahan uvedla, že se kněz dožil 40 let a měřil 1.67 m. Podle jejích slov C.T. prokázalo, že zemřelý trpěl osteoporózou. Tato skutečnost překvapila lékaře, neboť je obecně přijato mínění, že osteoporóza je nemocí 20. století.

Pokračovat ve čtení “Nová výstava v Muzeu Izraele (+ video)” »

Podpora

Chcete-li podpořit provoz Eretz.cz symbolickým darem, můžete tak učinit na účet u Fio Banky č. 2100457904/2010 (v CZK v České republice) nebo na účet 2100457904/8330 (v EUR na Slovensku).


Podpořit nákladný provoz serverů můžete i bitcoinem na adresu 1ERETZfyhKgCcJqkFtBQyueN1vPfNaYWvb


BTC QR
Články podle data
Srpen 2017
Po Út St Čt So Ne
« Čvc    
 123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
28293031  
Archiv