… Vaše osvědčené zpravodajství z Izraele a Blízkého východu




Judaismus

Tento šabat, který připadá na 1. den měsíce nisanu nazýváme šabat hachodeš – šabat měsíce. Paraša začíná slovem וַיִּקְרָ֖א (Vajikra, t.j. I zavolal) Hospodin Mojžíše…. V hebrejském textu slovo „Vajikra“ končí malým písmenem „alef“. Malé „alef“ nám naznačuje, že ten, kdo se opravdu učí Tóru a je schopen ji porozumět, musí být člověkem velice skromným a pokorným, podobně jako Mojžíš, o němž stojí psáno: וְהָאִ֥ישׁ מֹשֶׁ֖ה עָנָ֣ו מְאֹ֑ד מִכֹּל֙ הָֽאָדָ֔ם אֲשֶׁ֖ר עַל־פְּנֵ֥י הָֽאֲדָמָֽה – Mojžíš však byl nejpokornějším ze všech lidí, kteří byli na zemi (Nu 12,3). Bůh si vybral Mojžíše právě pro jeho skromnost a pokoru a ustanovil jej vůdcem národa synů Izraele, s nímž rád rozmlouval a jehož prostřednictvím vedl svůj vyvolený lid do zaslíbené země. Jeho vůdčí postavení v národě mu však nikdy nestouplo do hlavy a Mojžíš byl až do konce svého života stále nejskromnějším a nejpokornějším člověkem na zemi.
Pokračovat ve čtení “VAJIKRA (Lv 1,1-5,26) – šabat hachode” »

 30,12

כִּ֣י תִשָּׂ֞א אֶת־רֹ֥אשׁ בְּנֵֽי־יִשְׂרָאֵל֮ Když budeš pořizovat soupis synů Izraele…

Má se tomu rozumět tak: když se rozhodneš zjistit jejich počet, abys věděl kolik jich je, nepočítej je podle hlavy (1, 2, 3….), ale ať každý dá (kousek stříbra o váze) půl šekelu a potom spočítej ony kousky stříbra, abys znal jejich počet.

וְלֹֽא־יִהְיֶ֥ה בָהֶ֛ם נֶ֖גֶףaby je nestihla pohroma. Protože nad sečtenými mívá moc עין הרע – uřknutí

Pokračovat ve čtení “Paraša KI TISA (Ex 30,11-34,35)” »

Šabat před Purimem nazýváme „šabat zachor“ neboli „šabat pamatuj“. V sobotu při raních bohoslužbách vyndaváme z aron ha-kodeše dva svitky Tóry. Z prvního čteme pro sedm vyvolaných mužů příslušnou parašu Tecave a z druhého svitku předčítáme maftírovi, osmému vyvolanému pasáž z 5. Mojžíšovy 25,17-19: זָכ֕וֹר אֵ֛ת אֲשֶׁר־עָשָׂ֥ה לְךָ֖ עֲמָלֵ֑ק – Paamtuj, co ti učinil Amálek… Touto pasáží si připomínáme proklatého Hamana, potomka amáleckého krále Agaga, který chtěl vyvraždit a oloupit všechny Židy v perské říši. Díky odvaze královny Ester a Mordechaje jeho plán ztroskotal a Haman byl po zásluze potrestán.
Pokračovat ve čtení “Paraša TECAVE (Ex 27,20-30,10) – šabat zachor” »

Šabat, kdy ohlašujeme příchod nového měsíce adaru (první a druhý den roš chodeš budou ve čtvrtek, 15. a v pátek, 16. února), nazýváme šabat šekalim. Vyndáváme dva svitky Tóry a z druhého svitku předčítáme osmému vyvolanému muži – maftirovi pasáž z Ex 30,11-16.

וְאֵ֨לֶּה֙ הַמִּשְׁפָּטִ֔ים אֲשֶׁ֥ר תָּשִׂ֖ים לִפְנֵיהֶֽם 21,1 – A toto jsou zákonná ustanovení, která jim předložíš . Proč tato slova, kterými naše paraša začíná, jsou ihned za přikázáním o oltáři (20,24-25)? Komentátor rabi Šlomo Jicchaki, zv. Raši (1040-1105) vysvětluje tuto blízkost tím, že Sanhedrin (soudní dvůr) zasedal nedaleko oltáře, v chrámové místnosti, zvané sál z tesaných kamenů – liškat ha-gazit. U všech národů světa nejsou zákony určující mezilidské vztahy považovány za náboženskou povinnost. Naopak, jsou považovány za občanskou či stavovskou povinnost, za povinnost společnosti vůči jedinci a naopak. Jejich cílem je udržet ve společnosti a ve státě pořádek a řád. Pro nás však i tyto čistě „sekulární“ zákony představují ustanovení, která jsme dostali na Sinaji, a proto mají svatost micvy. Podobně jako chrámové oběti byly určitým specifickým projevem služby Bohu, tak i plnění zákonů je námi považováno za určitý druh služby Bohu. Tóru si můžeme představit jako obrovský královský palác s  613 nádhernými sály a komnatami, které názýváme micvot. Abychom mohli vejít do paláce a navštívit všech 613 sálů a komnat, musíme mít především klíč od hlavní palácové brány, kterou si jím odemkneme. Malý klíč nám umožní vstup do nejkrásnějších a nejskytějších míst paláce. Tímto klíčem je pro nás ono klasické: ואהבת לרעך כמוך“ – A budeš milovat svého bližního jako sebe sama (neboť on je jako ty)“ (Lv 19,18). O tomto přikázání – micvě řekl rabi Akiba, že to je כלל גדול בתורה – velké pravidlo v Tóře. Pokud tedy chceme proniknout do hlubokých tajů Tóry, musíme nejdříve mít malý klíč, kterým si odemkneme její brány. Tudíž každý z nás musí být především ČLOVĚKEM, aby mohl vstoupit do všech 613 komnat paláce.
Pokračovat ve čtení “Paraša MIŠPATIM (Ex 21,1 – 24,18) – šabat šekalim” »

Pouze dvě paraši v celé Tóře nesou jméno nežidovské osobnosti. Tato a ještě paraša Balak (Nu 22,1-25,9). V této souvislosti nutno podotknout, že midraš Tanchuma, Jitro 7 uvádí, že slova „ויחד יתרו (vajichad Jitro) – radoval se Jitro“ se mají číst „יתרו ויהד (vajihed Jitro) – stal se Židem“.

18.1  וַיִּשְׁמַ֞ע יִתְר֨וֹ…. אֵת֩ כָּל־אֲשֶׁ֨ר עָשָׂ֤ה אֱלֹהִים֙ לְמֹשֶׁ֔ה וּלְיִשְׂרָאֵ֖ל עַמּ֑וֹ כִּֽי־הוֹצִ֧יא יְהוָ֛ה אֶת־יִשְׂרָאֵ֖ל מִמִּצְרָֽיִם׃   „Jitro…uslyšel o všem, co Bůh učinil Mojžíšovi a svému izraelskému lidu, že Hospodin vyvedl Izraele z Egypta.“ Stojí přece napsáno „vše, co Bůh učinil“, proč je opět napsáno, že je vyvedl z Egypta? Protože východ z Egypta umocnil takovým způsobem svatost, která „otevřela dveře“ pro cizí a vzdálené víře v Hospodina, a tito se mu pak mohli přiblížit. A tato veliká síla svatosti přitahovala veškerou dobrou vůli, která se nacházela na Zemi. Tím, že Hospodin vyvedl Izraele z Egypta, byla dána Jitrovi možnost přiblížit se této svatosti a konvertovat. (Podle díla rabiho Jehudy Arie Leiba z Góry שפת אמת)
Pokračovat ve čtení “Paraša JITRO (Ex 18,1-20,26)” »

Připomeňme si, že od úterního večera do středečního večera, 30.- 31.ledna slavíme Tu bi-švat neboli Nový rok stromů. Původ tohoto svátku nalezneme v Mišně, traktát Roš hašana 1:1, kde se hovoří o čtyřech nových rocích. Jedním z nich je právě Nový rok stromu –ראש השנה לאילן, jak zní přesně jeho název. V mnoha židovských obcích se pořádá v předvečer svátku (o erev Tu bi-švat) slavnostní hostina, kterou nazýváme SEDER TU BI-ŠVAT. Při níž se, podobně jako o pesachovém sederu, pijí postupně 4 poháry vína. Nejdříve pohár bílého vína, symbolizuje přírodu, která se ještě neprobudila ze zimního spánku, druhý pohár bílého vína s trochou červeného, což symbolizuje probouzející se přírodu, tedy 15. den měsíce švatu. V třetím poháru je o něco více než polovina červeného vína a o trochu méně bílého, to představuje „boj“ mezi chladnými a teplými jarními dny, kterých je však již více, což je období Pesachu. Konečně čtvrtý pohár je plný červeného vína, které představuje léto, slunné a horké dny, kdy je na stromech dozrálé sladké ovoce. Také se je jí mnoho druhů ovoce a ořechů. Mezitím se čtou z knihy חמדת ימים (Chemdat jamim) úryvky z Tóry, Talmudu, midrašů a knihy Zohar, v nichž se píše o stromech. Tento zvyk pořádat SEDER TU BI-ŠVAT vznikl v kruzích židovských mystiků-kabalistů v 17. století.
Pokračovat ve čtení “Nový rok stromů -TU BI-ŠVAT” »

Tento šabat se nazývá též šabat šíra – שירה שבת – šabat písně, neboť v této paraše (15. kapitola) je uvdena děkovná píseň Hospodinu, kterou zpíval Mojžíš se všemi syny Izraele poté, když přešli na východní břeh Rákosového moře poté, co Bůh zázračně moře rozdělil a jejich pronásledovatelé – faraónovo vojsko tam utonulo. Píseň moře –הים שירת nebo také Mojžíšova píseň – שירת משה je příkladem nejstarší hebrejské poezie.
Pokračovat ve čtení “Paraša BEŠALACH (Ex 13,17-17,16)” »

 

וּשְׁמִ֣י יְהוָ֔ה לֹ֥א נוֹדַ֖עְתִּי לָהֶֽם 6,2– Ale své jméno Hospodin jsem jim nedal poznat. Hospodin je Bohem našich praotců Abrahama, Izáka a Jákoba a jejich potomků. Ačkoli měl s nimi velmi těsný kontakt, první, komu se dal poznat Bůh jménem J-H-V-H (Hospodin, Věčný), byl náš učitel Mojžíš, následovník a důstojný pokračovatel víry praotců.V traktátu Sanhedrin 111a se uvádí: חבל על דאבדין ולא משתכחין neboli חבל על אלו שאבדו ואינם נמצאים (כאן אתנו) – Škoda těch, kteří odešli na věčnost a nejsou zde s námi. Tato slova pronášíme na památku zemřelých.V jednom velkém městě, kde však žilo velmi málo souvěrců studujících Tóru, se představitelé židovské obce rozhodli, že jmenují jednoho velkého učence rabínem komunity. Vychloubali se před ním, že v jejich městě jsou pochováni tací velikáni, jako například rabi David ha-Levi Segal (1586-1667), zvaný podle svého díla הט“ז nebo rabi Abraham Gombiner (1637-1683), autor díla מגן אברהםči rabi Akiba Eiger (1761-1837). Proto je rabínský úřad v jejich městě velmi ceněn a pro každého, kdo je tam rabínem, je to velká čest. Časem však tento učenec zjistil, že rabi Segal je pohřben ve Lvově, rabi Gombiner v Kaliszi a rabi Akiba Eiger v Poznani. Proto se obrátil na představitele obce a zeptal se jich: „Proč jste mě obelhali?“ Oni mu však odvětili: „Rabi, v žádném případě jsme tě neoklamali. Ve Lvově se učí הטורי זהב rabi Segala, proto tam není vůbec pohřben, naopak – on tam žije! Podobně v Kaliszi žije rabi Gombiner, protože se tam učí jeho dílo אברהם מגן. Taktéž v Poznani je stále živý rabi Akiba Eiger, protože se tam učí knihy, které napsal. Zde však, v našem městě, protože tu není nikoho, kdo by se učil jejich díla, jsou tu pohřbeni tito velikáni spolu se svými knihami, které napsali….“Toto je vysvětlení slov: „חבל על דאבדין“ – škoda těch, které ztrácíme tak, že jejich činy, slova a myšlenky nemají pokračovatele mezi živými.“ולא משתכחין“ – to je opravdová ztráta. Pokud však jsou žáci a následovníci díla zemřelých, pak to ztráta není.(Podle knihy שער בת רבים rabína Chajima Arie Leiba ben Josefa z Jedwabneho).
Pokračovat ve čtení “Paraša VAERA (Ex 6,2 – 9,35)” »

וְאֵ֗לֶּה שְׁמוֹת֙ בְּנֵ֣י יִשְׂרָאֵ֔ל 1,1 – Toto jsou jména synů Izraele…  Již dříve Již dříve Písmo uvádělo jejich jména, ještě během jejich života (Gn 48,8.27). Zde jejich jména uvádí již poté, kdy zemřeli. Tím ukazuje, jak velice milí byli synové Izraele Hospodinu. Jsou podobní hvězdám, které Hospodin vyvádí a navrací (na jejich původní místo) podle jejich počtu a jmen, jak je řečeno (Iz 40, 26): „Ten, který v plném počtu vyvádí zástupy hvězd a všechny volá jménem.“
Pokračovat ve čtení “Sobotní oddíl Tóry – Paraša ŠEMOT (Ex 1,1-6,1)” »

Jerusalem Post přinesl informaci z doby těsně před svátkem Chanuka, během procházky našly matka a její sedmiletá dcera z údolí Beit Shean nepoškozenou keramickou lampu z  helenistického období tedy asi 2200 let starou.  Obyvatelky kibucu Bejt Alfa, si sedmiletá  Hadas všimla keramické nádoby vedle malé jeskyňky. Hadas ukázala nádobu své matce Ayelet Goldberg Keidar, která je shodou okolností studentkou archeologie na Haifské univerzitě. Proto také Ayelet  poznala, že se jedná o neobyčejný nález.  Hned ji napadlo, že možná narazily na skrýš zlodějů památek a proto se spojila s jednotkou pro prevenci krádeží památek izraelské správy památek. Archeolog Distelfeld, který k nálezu přišel, vyhodnotil situaci jako zcela náhodný nález k němuž došlo díky tomu, že na místě si dikobraz vyhrabal noru a při tom ušetřil práci archeologům. Mezi archeology je známo, že dikobrazi si pro své nory hledají dříve obydlená místa, protože půda je tam stále ještě kypřejší. Lampa byla předána nálezkyněmi Izraelské památkové péče a Dr. Einat Ambar-Armon, obornice na keramické lampy určila, že lampa pochází z Hasmonejského období a je vyrobena technikou, která tehdy byla zcela nová. Lampy byly vyrobeny ze dvou částí ve formě a následně spojeny, což umožnilo zvýšení výroby.
Pokračovat ve čtení “Neobvyklý nález lampy z doby Makabejských” »

Zapálením osmého světla začíná poslední,  osmý den svátku Chanuka. Po celý týden se lidé setkávali kolem Chanukového svícnu a byli si blíže, než jindy. Původní tradice zapalovat sedmiramenná svícen v Chrámu byla přenesena do židovských domácností a v posledních letech i na veřejná prostranství a jedním z nich je i prostor Zápafní stěny, tunely pod Západní stěnou a prostor nad  Západní stěnou. Významné osobnosti se tam sešli, aby společně vykonaly náboženskou povinnost zapálit chanukové světlo. Řekněme si tedy kdo všechno zapaloval světla u Západní stěny.  První světlo zapálil vrchní sefardský rabín Yitzchak Yosef, vrchní velitel izraelské policie Roni Alsheich. Druhé světlo zapálil bývalý Vrchní sefardský rabín a nyní vrchní rabín Jeruzaléma Shlomo Moshe Amar, ministr turismu Yariv Levin a velvyslanec USA David Friedman. Třetí světlo zapálil rabín David Grossman, velice populární rabín severoizraelského města Migdal Haemek a další rabíni a spolu s nimi ministryně pro sociální rovnost Gila Gamliel. Čtvrté světlo zapálil vedle významných rabínů také pan Efraim Holtzberg . O jeho příběh bychom se chtěli s čtenáři podělit. Efraim Holtzberg byl z Maďarska  v roce 1944 deportován do Osvětimi, kde přežil nejstrašnější období svého života. Vzpomíná, že jej každé ráno budil esesák, který skupině mladých chlapců říkal, váš Jeruzalém uvidíte z komína, až tam budete hořet. Efraim si řekl, že ne, že on chce vidět Jeruzalém živý, zda to byl nezdolná vůle či jiný vliv není třeba zkoumat. Po válce přijel do Izraele a žil a pracoval  v Afule na severu Izraele. Když šel do důchodu, přestěhoval se do Jeruzaléma a začal pracovat jako uklízeč u Západní stěny, kde s láskou umetal a uklízel každé smítko s vděčnosti že mu bylo dopřáno Jeruzalém nejen  vidět,  ale v něm i žít. Spolu s ním zapálil čtvrté světlo i ministr náboženství rabín David Azoulay a rabín Aharon Bina. Páté světlo zažehl rabín
Pokračovat ve čtení “Ohlédnutí za svátkem Chanuka v Jeruzalémě” »

Podpora

Chcete-li podpořit provoz Eretz.cz symbolickým darem, můžete tak učinit na účet u Fio Banky č. 2100457904/2010 (v CZK v České republice) nebo na účet 2100457904/8330 (v EUR na Slovensku).


Podpořit nákladný provoz serverů můžete i bitcoinem na adresu 1ERETZfyhKgCcJqkFtBQyueN1vPfNaYWvb


BTC QR
Články podle data
Červenec 2018
Po Út St Čt So Ne
« Čvn    
 1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
3031  
Archiv