Řím. Celospolečenskou debatu o muslimské budoucnosti Evropy rozpoutaly v Itálii včerejší výroky Muammara Kadáfího. Libijský vůdce přijel do Říma u příležitosti druhého výročí uzavření smlouvy o italsko-libyjském přátelství, která vynáší oběma stranám každoročně miliardové zisky a Italům pomáhá regulovat příliv ilegálních přistěhovalců. Kadáfí hned po příletu vyzval Evropany k přijetí muslimské víry a předpověděl, že se islám stane náboženstvím celé Evropy.

Turecko. V Turecku byly po třiceti letech otevřeny dva kostely syrské pravoslavné církve. Ve čtvrtek 5. srpna byla slavena liturgie v kostelech Mor Esayo a Mor Kuryakus ve vesnici Midyat´s Yemisli. Kostely, které pocházejí ze 4. a 6. století, byly zrestaurovány z příspěvků 72 syrských rodin, které žijí v jejich okolí, informuje agentura Asianews.

Arábie. Zatímco z Blízkého východu křesťané odcházejí, je Arabský poloostrov stále častějším cílem křesťanů, kteří tam přicházejí za prací. Italský časopis Mondo e missione ve svém posledním čísle přináší dlouhou reportáž o církvi, která je přítomna v arabských státech. „Naše víra je tady silnější než v naší vlasti,“ říká Nila Sanchez Bandigan, filipínská imigrantka v Abu Dhabi, která tak shrnuje překvapivou vitalitu církve ve státech Perského zálivu.

Jednou z vlastností rabi Nachuma z Černobylu bylo, že se snažil přibližovat každého Žida službě Hospodinu. Každému se z jeho strany dostalo vlídného přijetí, dokonce i lidem prázdným a hříšným.

Káhira. V rekordním čase bude na sever od Káhiry postaven nový kostel pro katolickou koptskou komunitu v Egyptě. Ta čítá asi 250 tisíc obyvatel. Většina obyvatel země vyznává islám a mezi zdejšími křesťany převládají pravoslavní koptové. Je jich asi 8-10 miliónů.
„Náš lid je ve své víře velmi silný a vybudovat tento kostel bude jednoduché“, říká v rozhovoru pro agenturu Zenit mons. Antonios Aziz Mina, biskup města Guizeh. Vysvětluje také, že v Egyptě se na povolení stavby určené k náboženským obřadům čeká běžně 30 let a musí je podepsat prezident. Výjimku tvoří kostely v nově vznikajících městských oblastech, jako je tento.

Vatikán/Jeruzalém. Zasedání biskupského synodu pro Blízký východ, které se bude ve Vatikánu konat letos v říjnu, je příležitostí ukázat situaci tamní církve. Ta, ve všech ritech a v různých zemích tohoto regionu, žije v obtížných podmínkách. Hovoří arménsko-katolický exarcha Jeruzaléma mons. Rafael Minassian:

„Je pravda, že se tyto země nazývají demokratické, je tu svoboda projevu, vyznání a tak dále, ale ve skutečnosti je tu mnoho problémů. Od země k zemi jsou to problémy v soužití, s veřejným přihlášením se ke křesťanství. Velmi trpíme neustávajícím exodem, k němuž dochází kvůli nedostatku svobody projevu a kultu. Zvlášť v Turecku – stejně jako v ostatních muslimských zemích – jsou stále problémy. Ne vždy jsem dobře přijímáni.“

Jeruzalém. Během prvních šesti měsíců letošního roku Svatou zemi navštívilo přes jeden milion šest set tisíc poutníků a turistů. Pocházejí především ze Spojených států amerických, Ruska, Francie, Velké Británie, Německa a Itálie. O proti loňskému roku jde o vzrůst o 39 procent. Tento růst má několik důvodů, říká kustod Svaté země otec Pierbattista Pizzaballa:

Jsou čtyři šabaty, které se jmenují podle slov jim příslušné haftary: 1. šabat hagadol (šabat před Pesachem, dle slov Malachiáše 3,23), 2. šabat chazon (šabat před půstem devátého avu, dle slov Izajáše 1,1), 3. šabat nachamú (šabat po půstu devátého avu, dle slov Izajáše 40,1), 4. šabat šuva (šabat mezi Roš hašana a Jom kipurem, dle slov Ozeáše 14,2).

Devátý av je v židovském kalendáři nejtragičtějším dnem, kdy si připomínáme zničení prvního (586 př. o.l) i druhého jeruzalémského Chrámu (70 o.l.). Jedním z důsledků bylo i vyhnanství z eretz Jisrael. Zboření druhého Chrámu roku vneslo do náboženského života Židů nový prvek a tím je „korban pe - oběť rtů“, neboli modlitba. Oběti které přinášeli Židé v Chrámu byly přerušeny, zmizel jednotící bod, vznikla potřeba jej nahradit něčím novým, co by jednoznačně připomnělo Chrám a udrželo tradici. Proto byly kodifikovány modlitby, které tvoří ono nové pojítko pro Židy, ať se již nacházejí kdekoli na zemi.

Dt 1,1.3.5
Třikrát se na počátku naší paraši objevují slova, která nám svědčí o tom, že Mojžíš hovořil k Izraeli:

1. אלה הדברים אשר דבר משה – Toto jsou slova, která pronesl Mojžíš...
2. ויהי בארבעים שנה בעשתי עשר חודש באחד לחודש דבר משה ... – Ve čtyřicátém roce prvního dne jedenáctého měsíce sdělil Mojžíš...
3. בעבר הירדן בארץ מואב הואיל משה באר את התורה הזאת – V Zajorání v moábské zemi začal Mojžíš vysvětlovat tento zákon.

Upozorňujeme na dvojčíslo 10-11 měsíčníku Maskil, který je vydáván židovskou liberální komunitou Bejt Simcha.

Žena rabiho Šaula Amsterdama (18. stol.) byla všude známa svou vynikající znalostí Tóry, že někteří ji označovali za génia.
Jednou se jí zeptali, proč Tóra mění jmenné pořadí Celofchadových dcer. V minulé paraše Pinchas (Nu 27,1) se uvádějí v pořadí: Machla, Noa, Chogla, Milka a Tirca, kdežto na konci dnešní paraši (Nu 36,11) jsou Celofchadovy dcery uvedeny v tomto pořadí: Machla, Tirca, Chogla, Milka a Noa.
Rabínova žena odpověděla takto: „Když jsem byla mladá svobodná dívka, byla jsem pánem svého času a tak jsem ho věnovala studiu Tóry.
Když jsem se vdala, tu jsem převzala odpovědnost za vedení domu a výchovu dětí, proto již nemám dostatek času, abych se tolik zabývala učením Tóry.
Podobně tomu bylo i u Celofchadových dcer v paraše Pinchas. Ty nebyly dosud vdané, proto jsou vyjmenovány podle své moudrosti. Avšak v paraše Masej se píše o jejich sňatku, proto již nemají čas na studium a jsou uvedeny podle svého věku.“

Na konci předcházející paraši Balak jsme byli svědky Pinchasovy horlivosti pro Boha, když zabil Zimriho z Šimonova kmene spolu s jeho midjánskou milenkou Kozbi. Samozřejmě, že dnes se mnozí mohou na to dívat jako na čin nekulturního náboženského fanatika, neznajícího slitování. Pokud si však uvědomíme, v jaké situaci se nacházel náš lid po východu z Egypta (mluvíme o událostech starých více než 3200 let), nelze se Pinchasově horlivosti-„fanatismu“ vůbec divit. Vždyť se nejednalo o jakési nevinné vzplanutí lásky mezi Izraelcem a Midjánkou, ale, jak též Tóra uvádí, o promyšlenou politiku Midjanitů, totiž zničit židovský lid. Nejde o to, že Midjánky sváděly Izraelce k milostným hrátkám, to byla pouze zástěrka k mnohem horším cílům. Midjánky měly při té příležitosti za úkol přimět izraelské muže, aby obětovali a klaněli se jejich božstvu Baal Peoru a tak vlastně odstoupili od služby Hospodinu a víry v Něho. Jejich cílem bylo nábožensky a morálně rozložit sotva vzniklý židovský lid a tím jej přivést k nejen mravní, ale i fyzické záhubě.

Libanon. Ve městě Kfinan na severu Libanonu se bude zítra konat beatifikace mnicha maronitského obřadu br. Estéphana Nehmé, který zemřel roku 1938 ve věku 49 let. Narodil se v chudé rodině a byl nejmladším ze sedmi dětí. Od útlého věku musel pracovat na poli. V šestnácti letech vstoupil do maronitského mnišského řádu. Pracoval tam jako tesař, zedník a rolník. Věnoval se také charitativní práci během období velkého hladu za první světové války, kdy zachránil před smrtí z podvýživy mnoho dětí. Zítřejší beatifikační liturgii bude předsedat prefekt Kongregace pro svatořečení, arcibiskup Amato, který o něm říká:

Tato paraša je důkazem, že i jiné národy mají své proroky, kteří však, byť by mnohdy chtěli, nemohou se vzepřít vůli Všemohoucího. Takovým prorokem byl i midjánský prorok Bileám, kterého si najal moábský král Balak, aby mu proklel syny Izraele, kteří se přiblížili k jeho království. Balak měl obavu z množství synů Izraele.
Nejdříve Hospodin zakázal jít Bileámovi s Balakovými posly zpět do Moábu a vyplnit přání moábského krále – proklít Izrael. Bileám se podřídil a odeslal je zpět k jejich králi.