Těmito dvěma posledními parašami končíme číst v synagógách Druhou knihu Mojžíšovu-Šemot. V Exodu se kmeny transformují na národ synů Izraele.
Kniha Šemot začíná „rekapitulací“ jmen Jákobových synů, kteří přišli spolu s otcem na Josefovo pozvání do Egypta. Jákobovi synové přicházejí jako velká rodina, rodinný klan kočovníků, ale během doby se z každé rodiny stává kmen. Již v 1,9 faraón říká: „הנה עם בני ישראל רב ועצום ממנו – Hle, národ synů Izraele je početnější a silnější než jsme my.“ Někdy gój vidí zvenku věci mnohem jasněji, než je vidíme my zevnitř, nebo spíše, než je chceme vidět. Faraón se zalekl možné síly národa synů Izraele a měl za to, že mu z jejich strany hrozí nebezpečí. Proto je začal zotročovat těžkými pracemi. My jsme nic nenamítali a pilně jsme pracovali s nadějí, že se jedná o přechodné „zatmění jeho mysli“. Pak přišlo nařízení o zabíjení všech nově narozených chlapců. I v moderní historii našeho národa prosazoval velice vzdělaný židovský osvícenec a reformátor Moses Mendelsohn názor, že jsme Němci vyznání Mojžíšova – אנחנו גרמנים בני דת משה nebo, že na ulici máme být Němci (Češi, Maďaři, Angličané atp.) a doma židé. Možná v jeho době a o něco později, kdy byla touha po emancipaci našeho národa v lůně německé většiny, se jeho názor zdál přímo spasitelný. Přestane odvěká nenávist, staneme se Němci a podobně jako oni jsou luterány, katolíky, my budeme vyznáním židy. Po 150 letech však jeden bývalý rakouský frajtr, který dobyl berlínský Reichstag i úřad kancléře dal všem jasně najevo, kdo je Němec a kdo Žid-žid, kdo má právo na život a kdo musí zahynout.

Káhira/Vatikán. Včera (10. března) večer zemřel v Riádu šejk islámské univerzity Al-Azhar Mohammed Sayed Tantawi. Jedenaosmdesátiletého šejka postila těsně před návratem ze Saudské Arábie srdeční zástava. V čele univerzity v Káhiře – hlavním centru sunnitského islámu – stál Tantawi od roku 1996 a byl znám pro svou otevřenost dialogu.

Během své návštěvy Saudské Arábie zamřel 10. března na zástavu srdce šejch Muhammad Saíd Tantawí. Smrt jej zastihla cestou na letiště v hlavním městě Rijádu. Šejch Tantawí (81) byl hlavou káhirské Univerzity Al-Azhar, která je nejvyšším náboženským a právním institutem v islámském světě. Šejcha Tantawího nazývali "Šejchem Al-Azharu". Šejch Tantawí byl velmi osvícenou osobností a byl otevřen mezináboženskému dialogu. Například tvrdil, že nic nebrání tomu, aby žena stála v čele arabského státu. V islámském světě byl opravdu jedním z mála jeho umírněných představitelů. Ostře a zásadně vystupoval proti terorismu, proti vraždění nevinných. Je znám svou fatwou, kterou v době druhé intifády (nejkrvavější roky 2000-2003) odsoudil sebevražedné útoky palestinských teroristů a prohlásil, že vzdálenost mezi džihádem a islámem je jako mezi nebem a zemí. Dále řekl, že ten, kdo vykoná sebevražedný teroristický útok se prohřešil (je káfir) proti základním principům islámu.

Vatikán/Jeruzalém. Církve i nadále prokazují konkrétní solidaritu se Svatou zemí a pomáhají tak křesťanům z Východu pečovat o kořeny, píše kardinál Leonardo Sandri, prefekt Kongregace pro Východní církve v tradičním listu v postním období biskupům celého světa, kterým ohlašuje sbírku pro Svatou zemi. Ta se koná vždy na Velký pátek.

Vatikán/Mosul. Benedikt XVI. ve své nedělní promluvě před polední modlitbou Anděl Páně obrátil pozornost na Irák. Znovu tak reagoval na zostřující se protikřesťanské klima v této zemi. Konkrétně v městě Mossul totiž došlo k předem naplánovaným vraždám několika křesťanů, kterým bylo těsně předtím vyhrožováno, že pokud neemigrují, budou zabiti. Přesně to se pak, bohužel, také stalo. Vrazi je vyhledali přímo v jejich domovech. V neděli v poledne se proto na svatopetrském náměstí sešli obyvatelé Iráku, kteří žijí v Římě a které Benedikt XVI v závěru své promluvy také oslovil:

Káhira. V Káhiře se konalo další kolo rozhovorů křesťansko-islámského dialogu na setkání členů Papežské rady pro mezináboženský dialog a stálé komise univerzity Al-Azhar pro dialog s monoteistickými náboženstvími. Obě strany se shodly na závazku vzájemně uznávat a ctít důstojnost každé lidské osoby bez ohledu na její etnický původ či náboženskou příslušnost, čteme v závěrečném společném tiskovém prohlášení. Na čele vatikánské delegace stál kard. Jean Louis Tauran, předseda zmíněné papežské rady.

Mosul. Irák bez křesťanů – to je temný scénář, který se den po dni naplňuje. Irácká křesťanská komunita, která je v zemi od počátků, prožívá „křížovou cestu“. Biskup této diecéze Mosul mons. Emil Shimoun Nona hovoří o humanitární krizi. V rozhovoru pro agenturu AsiaNews včera potvrdil, že další stovka věřících se rozhodla opustit město. Křesťané ale chtějí zůstat i na dále v zemi, která byla vždy jejich domovem, zdůrazňuje apoštolský nuncius v Iráku mons. Francis Assisi Chullikat:

Ex 27,20
ויקחו אליך שמן זית זך כתית למאור
...aby ti přinášeli čistý vytlačený olivový olej ke svícení...
Židovský národ má zvláštní vlastnost, že aniž by chtěl, nemůže se smísit s jinými národy. Je tak podobný olivovému oleji, který se nesmísí s žádnou jinou tekutinou.
Podobně jako olej způsobuje, že knot ponořený do olivového oleje osvětluje prostor, tak také židovský národ je Všemohoucím předurčen k tomu, aby byl světlem národům, jak se praví v knize proroka Izajáše (42,6).

Upozorňujeme na číslo 6 měsíčníku Maskil, který je vydáván židovskou liberální komunitou Bejt Simcha.

Bagdád. Násilí proti křesťanům v Iráku neustává. V Mosulu bylo za posledních šest dní zabito pět osob. Poslední nalezenou obětí je 57letý pravoslavný křesťan, který byl před týdnem unesen na severním předměstí Mosulu. Před třemi dny se místní představitelé sešli s biskupy, aby o problému jednali. Hovoří syrsko-katolický biskup Mosulu, Basile Georges Casmoussa:

Jeruzalém. Do zítřka potrvá návštěva anglikánského arcibiskupa z Canterbury, Rowana Williamse ve Svaté zemi. Na programu má cestu do Jordánska, Izraele i Palestiny a setkání s křesťanskými vůdci i politickými představiteli. Mezináboženský dialog a mír v regionu byly ústředním bodem jeho setkání s Jordánským králem Abduláhem II. Ten požádal Anglikánskou církev a křesťany na Západě, aby pomáhali zachovat posvátná místa v Jeruzalémě. Zdůraznil také významný přínos a pomoc západních církví mírovému plánu pro region. Anglikánský primas Williams zase pochválil roli Jordánska v mezináboženském dialogu.

Ex 25,8
ועשו לי מקדש ושכנתי בתוככם.
Ať mi udělají svatyni a já budu bydlit uprostřed nich.
Mělo být přeci napsáno „בתוכו – uprostřed něho“? T.j., uprostřed svatyně? Avšak Tóra neuvádí ani jediné slovo zbytečně nebo chybně. „בתוככם – uprostřed nich“, smysl slova v této formě je ukázat, že každý ze synů Izraele si má ve svém srdci vybudovat svatyni Hospodinu, místo pro přebývání Boží imanence – שכינה. Neboť tak „budu bydlit uprostřed nich“.
(Moše Alšejch, nar. v Adrianopoli 1508, zemř. ve Cfatu 1600 – kazatel a komentátor)

Řím. Maronitská církev v neděli zahájila jubilejní oslavy 1600 let od smrti svatého Marona, syrského mnicha ze 4. století jehož jméno libanonská církev nese. Liturgii v bazilice Santa Maria Maggiore v Římě při té příležitosti předsedal prefekt Kongregace pro Východní církve, kardinál Leonardo Sandri. Benedikt XVI. pak k této příležitosti zaslal telegram.

Ex 21,6
...ורצע אדוניו את אזנו במרצע ועבדו לעולם.
„...probodne mu ucho šídlem a zůstane provždy jeho otrokem.“
Židovský otrok, který se do otroctví „sám prodá“ nebo je „prodán“,což ve většině případů bylo pro dluh, který nemohl svému věřiteli vrátit, může být otrokem svého věřitele maximálně šest let a sedmého roku se stává osobně svobodným, byť by jeho dluh byl sebevětší. Prakticky takový otrok byl v postavení námezdního dělníka, který svou prací splácel dluh svému věřiteli.

Káhira. Za přispění egyptské vlády byla v těchto dnech dokončena rekonstrukcekl áštera sv. Antonína, jednoho z hlavních klášterů koptské pravoslavné církve. Byl postaven roku 356 na úpatí hor nedaleko místa, kde vedl poustevnický život sv. Antonín, asi 140 km jihovýchodně od Káhiry v blízkosti východní pouště a pobřeží Rudého moře. Opat kláštera Justus řekl agentuře Zenit, že se mu „dobře spolupracovalo s egyptským ministrem kultury, kterého požádal o pomoc při záchraně kláštera po zemětřesení z roku 1992, které klášter značně poničilo“.