13. Chešvan

V roce 1975 přijalo Valné shromáždění Organizace spojených národů rezoluci deklarující, že „sionismus je rasismus.“ Izraelský velvyslanec při OSN Chaim Herzog komentoval ironii, že k hlasování došlo (dle občanského kalendáře) přesně 37 let po Křišťálové noci.

Výročí biblické Ráchel, která zemřela při porodu Benjamina v roce 1553 př.o.l. (2208 od Stvoření). Ráchel předtím, po letech kdy nemohla mít děti, dala život Josefovi. Jákob ji pohřbil u cesty v Betlémě (BetLechem), kde podle tradice o staletí později plakala a modlila se za Židy vyhnané do exilu.

Tohoto dne v roce 2105 př.o.l. (1656 od Stvoření) Noe a jeho rodina vstoupili na Archu. Nestalo se tak o sedm dní později, kdy začalo intenzivně pršet a déšť trval 40 dní a nocí. Zpoždění nastalo proto, aby bylo umožněno držet řádně období smutku za Metuzaléma, spravedlivého děda Noemova, který právě zemřel ve věku 969 let jako nejstarší člověk dějin.

Výročí rabiho Ašera ben Jechiela (אשר בן יחיאל, Asher ben Yechiel, 1250 až 1327), jednoho z největších komentátorů Talmudu všech dob. Je obecně známý pod akronymem svého jména jako „Rosh“ (רא"ש, tj. Hlava). Žil v Německu v době středověkých křižáků a ze strachu ze zajetí uprchl z Německa do Španělska. Klasické dílo judaismu Šulchan Aruch (Shulchan Aruch, Prostřený stůl) přičítá Roshovým názorům velkou váhu. Byl otcem osmi synů, z nichž jeden napsal průkopnické dílo židovského práva Tur.

Výročí rabína Jony z Gerony (1180 až 1263). Rabi Jona byl otevřeným kritikem Maimonideových prací, zejména „Průvodce zmatených“ (More nebuchim). Vládní úřady následně toto využily jako záminku ke spálení množství Maimonideových knih a výtisků Talmudu.

Výročí rabína Meira Šapiry (Meir Shapiro) z Lublinu (1887 – 1933), zakladatele a hybné síly Daf Jomi (Daf Yomi), programu každodenního studia Talmudu. Dnes desetitisíce Židů studují „denní daf“ a každých sedm a půl roku se koná v Madison Square Garden a na dalších místech na světě sijum (siyum, zakončení) Talmudu, spojené s velkými oslavami.

V roce 1483 byl Tomas de Torquemada jmenován „Velkým inkvizitorem španělské inkvizice.“ Španělští Židé byli nuceni konvertovat ke katolictví a inkvizice měla za úkol odhalit ty, kteří i nadále tajně praktikovali judaismus (byli nazývání Conversos nebo Marranos). Ti, kdo se neobrátili ke katolictví, byli upáleni na hranici; ti, kdo se na poslední chvíli obrátili, byli nejprve uškrceni.

V roce 1290 opustili poslední z 16.000 Židů vyhnaných králem Edvardem I. Anglii. Král Edvard zakázal lichvářství a donutil Židy starší sedmi let, aby označili své oblečení identifikační značkou. Někteří Židé se rozhodli zůstat v Anglii a skrývat svoji náboženskou příslušnost, ale tisíce byly donuceny odejít.