|
|
Historie
|
Autor: Dov Strauss
|
|
Wednesday, 16. 06. 2010 |
Několik slov na závěr
Přeložil jsem část mého životního příběhu do češtiny, aby si jej mohli přečíst také přátelé, pro které je čeština mateřštinou. Celý příběh je trochu přeházený, asi jako filmový scénář, kdy se hrdina příběhu vrací na nějaké pro něj důležité místo a od toho se odvíjí celý příběh, omlouvám se čtenářům, za tuto formu, ale překlad vznikal postupně a mnohdy jsem se nedržel hebrejského originálu. Domnívám se ale že to přece jen není důležité, protože hlavní poselství mého vyprávění je touha po životě v míru a laskavé vztahy mezi lidmi. Je to zdánlivě jednoduché přání, ale můj příběh je důkazem toho, že mír je velmi vzácný a snad jen ty dobré a laskavé lidi jsem měl štěstí potkat v hojné míře. V Čechách, v Dánsku v Izraeli a jinde.
|
|
Celý článek …
|
|
|
Autor: Dov Strauss
|
|
Tuesday, 01. 06. 2010 |
Stěhování do Jihlavy
Sáňky už jsem měl před první třídou a v okolí nescházela místa na sáňkování a lyžování. Dokonce na náměstí. Od zámku dolu přes náměstí do Amadeusové ulice až k továrně dolu u Ploučnice. Podél Ploučnice bylo plno továren, které využívaly říční vodu. Cestou dolů na náměstí bylo jen trochu nebezpečí, výjezd Děčínské ulice. Tenkrát přece jelo málo vozů a přestože lyžování a sáňkování bylo zakázané, přece jsme se někdy odvážili, když nebyl čas na delší cestu. Mé první lyže (abych se naučil lyžovat) mi tatínek udělal ze sudu. Příští rok už jsem měl pravé lyže, na které jsem byl moc pyšný. Dostal jsem také brusle, bruslili jsme na zamrzlých rybnících, ale jistější to bylo na hřišti německé mládeže, které bylo naplněné do nějaké výšky vodou, která pak zmrzla.
|
|
Celý článek …
|
|
|
Autor: Dov Strauss
|
|
Monday, 17. 05. 2010 |
Dětství v Benešově nad Ploučnicí
Doktor Salus byl velmi zvláštní člověk. Jeho rodina se přestěhovala během 15. nebo 16. století z Itálie, jako mladý lékař se dostal do Benešova, jiný bratr v jiném městečku byl také lékař a také jeho dcera byla lékařka. Dr. Salus měl dva syny, jeden byl také lékař chirurg v Praze a během Šoa zahynul. O starším synovi se myslelo, že je snad trochu nenormální - na začátku dvacátého století se vystěhoval do té pouště, Palestiny, a byl mezi těmi kdo založili kibuc Chefciba v Jezreelském údolí. Dr. Salus byl moc oblíbený a stal se i čestným občanem Benešova. Od chudých peníze nechtěl, byl dobrovolným lékařem požárního sboru, dům mu vedla jeho sestra Ida. Jeho manželka byla duševně nemocná, ale nechtěl, aby byla v sanatoriu a tak se o ni doma staral celý život.
|
|
Celý článek …
|
|
|
Autor: Dov Strauss
|
|
Wednesday, 12. 05. 2010 |
Dětstvi v Benešově nad Ploučnicí
Dokud jsme bydleli v Benešově, maminka mě brala na prázdniny do Třeště a později do Jihlavy. Tam v té době přijížděly přítelkyně a známé maminky a tam jsme se procházeli v lesích a okolo rybníků. Tenkrát ta cesta z Benešova do Jihlavy trvala nějakých 8 hodin. Dnes autem to netrvá víc, než dvě až dvě a půl hodiny. Rodiče v Benešově měli obchod podobný jako teta v Jihlavě. A děvčata ze škol u nich nakupovala materiál pro ruční práce, tatínkova část v obchodě to byly výrobky z kůže. Bydleli jsme na Náměstí v Benešově č. 12 jako nájemníci u vdovy po lékaři.
|
|
Celý článek …
|
|
|
Autor: Dov Strauss
|
|
Monday, 03. 05. 2010 |
Od samého začátku
Když mi pani Mayerová navrhla, abych se pokusil přeložit část knihy, mysleli sme, že zajímavé může být bezstarostné dětství v Jihlavě, až do roku katastrofy pro mě mou rodinu, Evropu, svět, kterou jsem s velkým štěstím přežil. Vlastně to nebyl překlad ale spíš česká verze pro česky mluvící čtenáře. Pak jsme si došli k závěru, že bych mohl vyprávět i o jiných částech života, snad o období v Dánsku, mládí. Poprvé jako patnáct a půl letý chlapec sám ale naštěstí u tak dobrých lidí a uprostřed tak dobrého národa, ale tam to nekončílo. Koho by to zajímalo, se může také dočíst o začátcích v Palestině, o mé rodině, kterou jsem zakládal jako mladý hoch spíše než muž, již ve 23 letech jsem byl otcem.
|
|
Celý článek …
|
|
|
Autor: Dov Strauss
|
|
Monday, 19. 04. 2010 |
Počátky Izraele
14. 5. 1948 ( ה' אייר תש"ח) byl Davidem Ben Gurionem vyhlášen židovský stát. V té době jsem žil s manželkou a malým synkem s rodiči manželky v Menachameji v Jordánském údolí. Tři kilometry od jordánské hranice a trochu dále od hranice se Syrii. Co se s námi stane ovšem nikdo nevěděl. Během vyhlašování státu už jsme slyšeli výbuchy děl z jordánské strany. 15. 5. vpadla arabská vojska do nového státu Izrael. Libanonské vojsko ze severu, syrské a jordánské a irácké z východu a egyptské z jihu.
|
|
Celý článek …
|
|
|
Autor: Dov Strauss
|
|
Monday, 08. 03. 2010 |
Rodina v Palestině
Touto částí mělo původně skončit vzpomínání pana Strausse, ale vzhledem k ohlasu a k tomu, nakolik je jeho životní příběh zajímavý a inspirativní, jsme se rozhodli seznámit čtenáře i se vzpomínkami na útlé dětství v Benešově na Ploučnicí a také počátky státu Izrael.
|
|
Celý článek …
|
|
|
Autor: Dov Strauss
|
|
Tuesday, 16. 02. 2010 |
Konečně v Palestině
Z Helsingforsu jsme jeli vlakem na východ, a když jsme se přiblížili k ruské hranici, byla okna uzavřena černými záclonami. Ve Vyborgu jsme přešli ruskou hranici, která se po válce posunula západním směrem. Ráno jsme přišli do Leningradu a tam na nás už čekala žena z Inturistu, z tak zvané turistické kanceláře, ale vlastně byla jakýsi dozor nad námi a hlídala nás, dokud jsme neopustili Sovětský svaz. V Leningradu jsme zůstali dva dny, bylo to tehdy velmi smutné město. Jeli jsme velmi starým vlakem 2000 kilometrů na jih.
|
|
Celý článek …
|
|
|
Autor: Dov Strauss
|
|
Monday, 08. 02. 2010 |
Opět na cestě
Náš učitel Elchnan jako anglický občan utekl do Švédska a odtamtud se pokoušel organizovat náš odjezd do Palestiny. Hitler mezitím dobyl celou západní Evropu a tak po dobytí Paříže a Francie zmizela pro nás možnost jet přes nějaký evropský přístav lodí do Palestiny. Proto Elchanan ze Švédska hledal jinou alternativu. Lehké to nebylo, protože Finsko bylo ve válce se Sovětským svazem a ti také byli ve špatném vztahu k Turecku. Hitler dobyl Francii přes sever, Nizozemí a Belgii, a ne přes Maginotovu linii na východě Francie. Chamberlain v Anglii odstoupil a Churchill přišel na jeho místo. I když Angličané nebojovali a zůstali nakonec pouze v přístavu Dunkerque, odkud zbytky anglického vojska byly na lodích a člunech evakuovány do Anglie. Jen na jihu Francie umožnili Němci malou jakoby samostatnou část Vichy, které s novou fašistickou vládou spolupracovali. Churchill se Němcům nevzdal a připravil bojeschopnou anglickou armádu k vítězství.
|
|
Celý článek …
|
|
|
Autor: Dov Strauss
|
|
Monday, 01. 02. 2010 |
Poslední měsíce klidu
V Dánsku vedle každého domu je místo pro žerď na vlajku. Dánové moc milují svojí vlajku, proto ji při každé příležitosti vztyčují, například i když mají narozeniny. Na každé narozeniny někoho z naší skupiny jsme byli všichni pozváni na malou slavnost u adoptivních rodičů, toho kterého dítěte. Každý přijel na kole už v neděli ráno a byli jsme tam až do večera. Celý den se jedlo, zpívalo, tancovalo převážně horu a Dánové se dívali, smáli a těšili se s námi. V té době byli Dánové, které jsem poznal, dosti konzervativní. Mládež na venkově byla částečně organizována v organizacích mladých křesťanských mužů nebo žen. Také my jsem byli pozváni na jejich akce. Někdo přišel a přednášel části z Bible, potom se zpívaly dánské písně anebo se četly básně dánských básníků a samozřejmě nemohly chybět ani káva a koláče. Někdy se tak vyvinuly také bližší známosti.
|
|
Celý článek …
|
|
| << Začátek < Předchozí 1 2 3 4 5 6 Následující > Konec >>
| | Výsledky 1 - 10 z 60 |
|
|
