Za rozpoutání války s Izraelem je plně zodpovědná osa Irán-Hamas-Hizballáh, ale agrese islamistů je jen logickým výsledkem politiky USA-Izrael. Dlouhodobý závazek Izraele a USA k "diplomatické dohodě" s Palestinci a islamisty - eufemismus pro ústupky - je sebevražedný.

V poslední době je stále častěji slyšet zuřivé invektivy na adresu Izraele z úst muslimů i jim bezvýhradně oddaných příznivců, zejména z řad mladých českých komunistů. O židovském státu prohlašují, že "je nositelem asociální politiky, ohrožující svět brutálním imperialismem, ovládaným bezcitnými oligarchy, kteří na Blízkém východě zaseli sémě antagonismu a zla..."

Po loňském zničení Gush Katifu a severního Samaří měli mnozí pocit, že je stát Izrael zradil a že je zradila armáda, která ten strašný skutek prováděla. Rodiny, tradičně posílající své milované syny do elitních jednotek IDF, aby se tam aktivně zúčastnili obrany našich lidí a naší země, se nedokázaly vyrovnat se skutečností, že to najednou "naše" armáda jde proti Židům nejvíce oddaným zemi a národu. Vztah k IDF už nikdy nebude co dříve.

Každý psycholog vám může potvrdit, že je podstatně těžší se vyrovnat s nejistými okolnostmi, než s většinou složitých situací v rodině, jakkoli velkou výzvou mohou být. Proč se tedy v těchto nejistých dobách tolik obyvatel na severu rozhodlo zůstat doma? Povrchně, ze setrvačnosti ("Kam chceš odejít?") a jednoduše kvůli houževnatosti rodilých Izraelců ("Budu proklet, jestli připustím, aby Nasralláh rozhodoval o tom, kdy si vezmu dovolenou!") jsou rozumná vysvětlení, ale důvody proč obyvatelé Haify zůstávají doma jsou stejně rozmanité jako lidé sami.

V době, kdy toto píšu, uplynuly od začátku války, která teprve čeká ne své oficiální jméno, tři týdny a tři dny. Někteří ji nazývají "Válkou za znovuobsazení" Libanonu. Přesně před rokem, stejně jako dnes, byly oči celého světa upřeny na Izrael. Jen jsme loni sledovali "Válku za vyklizení", zničení Gush Katifu.

Levici nakloněná vláda Ehuda Olmerta vede válku katastrofálně. Vedení války bylo a je založeno na přání vyhnout se další okupaci. Bez ohledu na to, co se děje, je levice přesvědčená, že okupace je problémem. Tato víra vedla k podpisu nešťastných dohod z Osla, ústupu z Libanonu v roce 2000 a jednostrannému vyklizení Gazy. A konečně je motivací pro Olmertův plán "sbližování" (tzv. konvergenční plán, odpůrci označovaný prostě jako "Plán stahování se" - pozn. redakce Eretz.cz).

V projevu při předávání Nobelovy ceny v roce 1970 Alexandr Solženicyn prohlásil, že 20. století bylo jednou dlouhou řadou případů politiky ústupků Západu totalitním režimům. "Duch Mnichova není věcí minulosti", řekl trpce, "... v 20. století převládá. Celý civilizovaný svět se třese hrůzou, že vrčící barbarismus se náhle znovu objevuje a přechází do útoku. A Západ zjišťuje, že proti tomu může bojovat jen úsměvy a ústupky."

Jako mantru opakují mnozí, že Izrael reaguje na útoky Hizballáhu "nepřiměřeně". Co asi tak podle nich přiměřené je: pár bojovníků Hizballáhu zabít a dva z nich odvléct? Jak infantilní! V Libanonu již zemřelo přes sto civilistů a jejich smrt bude marná, tudíž neospravedlnitelná, pokud Izrael Hizballáh jen oslabí, ale nezničí. Jinými slovy, pokud zastaví své vojenské operace předčasně. To by časem přišla nová vlna násilí a další stovky mrtvých. Jen jeden cíl může smrt mrtvých civilistů zpětně ospravedlnit – a tím je kompletní zničení Hizballáhu. Pokud Izrael zastaví své akce dřív, než tohoto cíle dosáhne, jednal nemravně. A nemravné je taky mezinárodní společenství, které k tomu Izrael nutí. Z hlediska spravedlnosti jsou za nynější oběti odpovědni Hizballáh a ti, koho je nástrojem – Sýrie a Írán. Z hlediska politické prozíravosti však svůj díl viny mají i USA a Izrael. Totiž, když se gauner chová jako gauner, jedná vzhledem ke své přirozenosti normálně. Nenormálně jedná ten, kdo se domnívá, že gauner se jako gauner chovat nebude. A v tom spočíval omyl USA i Izraele.

K odporným analogiím s nacisty není nikdy daleko když Izrael válčí.

Bylo to tak během izraelských bojů proti OOP v Libanonu v roce 1982 a hitlerovská přirovnání jsou dnes opět v plném rozmachu.

Arabsko američtí militanti na nedávné protiizraelské manifestaci nesli symboly rovnosti mezi Davidovou hvězdou a svastikou a hlásající "Izrael, nacisti jsou totéž."

Zprávy o hrůzné situaci na Blízkém východě plní v posledních dnech hlavní zpravodajské rubriky světových deníků. Kvalitních komentářů, které by místo subjektivních pocitů objektivně a erudovaně popsalz tuto složitou situaci, je však velmi málo. Vyjádřit emoce a dojmy dokáže i malé dítě. Popsat věci takové, jaké skutečně jsou a nikoliv jak se jeví, však vyžaduje nejen hlubokou ynalost problematikz, ale i značnou schopnost analytického a syntetického myšlení. Jedno talmudické přísloví říká, že "můžete vzdělat i hlupáka, nikdy ho ale nenaučíte myslet". A myslet znamená v prvé řadě umět se ptát.