János Esterházy se narodil 14. března 1901 v Nyitraújlak (Veľké Zálužie) u Nitry a mezi oběma světovými válkami byl významným představitelem československých Maďarů. Ještě za trvání demokratické republiky vlastizrádně udržoval tajné kontakty s maďarskými představiteli a aktivně se zasazoval za anexi jižního Slovenska na podzim 1938 a podílel se v zájmu Maďarska na přípravách Vídeňské arbitráže.
Po vzniku Slovenské republiky 14. března 1939 byl poslancem slovenského sněmu.
Esterházy jako člověk silně konzervativního a katolického zaměření dne 15. května 1942 jako jediný poslanec Slovenského sněmu hlasoval proti ústavnímu zákonu č. 68/1942 o vystěhování Židů, čímž se stal terčem útoků slovenského tisku. O jednání parlamentu řekl:
„Slovenský snem 15. mája 1942 prerokoval návrh zákona o vysťahovaní židov. Pred zahájením schôdze som vyhľadal predsedu snemu Dr. Martina Sokola a povedal som mu nasledovné: Keď ma zvolili za poslanca slovenského snemu, na prvej schôdzi sme sa zaviazali k najsvedomitejšiemu plneniu svojich poslaneckých povinností. Návrh zákona o vysťahovaní židov je obsahovo taký, že si ho v žiadnom prípade nemôžem osvojiť a hlasovať zaň. Od svojho najmladšieho veku som mal protižidovskú orientáciu a tú si zachovám do smrti. To však neznamená, že svojim hlasom prispejem k zákonu, ktorý pošliapáva všetky ľudské a božie zákony. Pri vysťahovaní židov Slováci vystupujú nie proti náboženstvu, ale proti rase a to je o dôvod viac, prečo budem hlasovať proti návrhu. Maďarstvo tvorí na Slovensku národnostnú menšinu, preto je úplne nemožné aby prijalo a podporilo návrh zákona, ktorý väčšine dáva právo na to, aby vysídlila menšinu… My Maďari dokázateľne viac ako tisíc rokov žijeme a konáme v duchu Sv. Štefana, čoho najlepším dôkazom je, že z územia Uhorska nikdy a nikoho nevysídlovali ani individuálne ani ako skupinu. Zodpovední činitelia Maďarska tak v minulosti, ako i v súčasnosti vo svojej politike nasledujú odkaz Sv. Štefana, čo musí napĺňať uspokojením tunajších Slovákov. Môžu si byť dokonale istí, že kým bude v Maďarsku pri moci táto idea, dovtedy sa národnostiam nič zlé nemôže stať. Slovenská vláda sa prednesením svojho návrhu zákona o vysídlení židov vydala po nebezpečnej ceste, lebo tým uznala právo väčšiny jednoducho vystrnadiť menšinu z krajiny. Viem, že návrh zákona nevyhovuje ani mnohým mojim kolegom poslancom, ale nemajú odvahu vzoprieť sa straníckej disciplíne. Ja však ako predstaviteľ tunajších Maďarov vyhlasujem, a to prosím zobrať na vedomie, že som proti návrhu zákona, lebo ako Maďar, kresťan a katolík, považujem tento návrh za bezbožný a neľudský“
(Rukopis, Maďarský štátny archív, K-63-1942/65)
V roce 1944 János Esterházy pomohl stovkám pronásledovaných Židův, Čechů a Slováků v útěku ze Slovenska přes Maďarsko. V říjnu 1944 v memorandu protestoval proti obsazení Maďarska německou armádou. Příslušníci maďarských fašistických Šípových křížů ho nakrátko internovali, Gestapo na něj vydalo zatykač.
Po válce byl János Esterházy zatčen a v roce 1947 Národním soudem za předválečné a válečné vlastizrádné aktivity odsouzen k smrti. Trest byl následně změněn na doživotní vězení a Esterházy zemřel 8. března 1957 ve věznici Mírov. Jeho ostatky byly nyní nalezeny ve společném hrobě obětí komunismu na pražském motolském hřbitově.
Jak včera 