Vladimír Stwora, vydavatel nechvalně proslulého webu Zvědavec, se před několika dny se svými čtenáři podělil o zážitek z loňského 20. prosince, kdy byl navštíven policistou a následně musel podat vysvětlení k několika článkům na svém webu. Proč? Protože na něj bylo podáno trestní oznámení. A to jej zdá se očividně překvapilo. Má však k překvapení důvod?
V článku Trestní oznámení na Zvědavce Vladimír Stwora popisuje, co se mu přihodilo před Vánoci při pobytu v České republice. Pokud jde o popis jednání s policií je vyprávění popisné, věcné. Pak však přichází závěr, který je zábavný.
Člověk, který na mě a na OS Zvědavec podal trestní oznámení ... pracuje pro LPA (Liga proti antisemitismu). Vůbec toho pána neznám, ale mrzí mě, že se na mě se svými výhradami k mé činnosti neobrátil osobně dříve (nebo alespoň současně) než přiměl k činnosti už tak dost vytížené příslušníky Policie České republiky, píše Stwora a těžko mu věřit, že se diví upřímně.
Web Zvědavec byl opakovaně – včetně mých článků pro Eretz – kritizován za propagaci neonacismu. Kritizoval jsem celou řadu příspěvků na Zvědavci, včetně oněch čtyř, které V. Stwora uvádí jako důvod pro podání trestního oznámení na něj a na občanské sdružení Zvědavec, jehož je předsedou. Stejně tak se objevují (nebo dočasně objevovaly, než byly Stworou smazány) kritické výtky v diskusích pod články. Kritika je až monotónně stejná – je kritizováno zásadní zpochybňování rozsahu holocaustu, démonizování Izraele a sionistických Židů.
Je proto komické, že Vladimír Stwora žasne, proč se onen oznamovatel s výhradami nejprve neobrátil na něj. Já jsem se obrátil veřejně a Stwora mé články četl, neb na ně i reagoval. A změna nepřišla. Těžko věřit tomu, že by v případě někoho jiného byl přístup diametrálně odlišný.
Úplný závěr článku je pak už jen k pobavení. Skutečnost, že bylo podáno trestní oznámení neznamená nic více, než že kterýsi člověk dospěl k závěru, že by nějakým skutkem či skutky mohl být spáchán trestný čin či činy. Onen občan tyto skutky popsal – a je na orgánech činných v trestním řízení, aby řekli, zda opravdu trestný čin spáchán byl či zda ony skutky nijak zákonem neporušují.
Přesto si však na závěr neodpustím jedno rýpnutí. Myslíte si, že následující věty z článku D. Cassidyho s názvem „Holocaust a jeho čtyřmilionová varianta“:
V záznamech o Dachau dnes čteme, že zdejší zařízení nikdy nebyla používána jako vražedné plynové komory. Ve skutečnosti neexistuje žádný důkaz, že byl v jakémkoliv „táboře smrti“ používán jedovatý plyn, plynové komory nebo plynové pece. Ovšem Wikipedia mluví o milionech Židů zavražděných v plynových komorách, které mohly naráz pojmout tisíce lidí. Ty prý zodpovídají za smrt „75 % všech evropských Židů“.
V obsáhlých knihách o druhé světové válce, které napsali Churchill a Eisenhower, není ani jediná zmínka o tom, že na Židech probíhala genocida v nacistických „táborech smrti“.
„Tábory smrti“ kontrolovali kvalifikovaní inženýři a ti uvedli, že zmiňovaná zařízení byly sprchy, že nemohla být používána jako plynové komory a že údajná úmrtí byla „nemožná“. Za své posudky byli uvězněni.
Existuje i množství očitých svědectví vězňů, kteří existenci „táborů smrti“ popírají. I ti jsou umlčováni nebo vězněni.
Norimberské procesy byly divadlem nenávisti řízeným sionisty se souhlasem Londýna. Svědectví byla získávána mučením. Někteří němečtí generálové byli neustálým kopáním do genitálií vykastrováni.
nejsou naplněním § 261a zákona č. 140/1964 Sb., trestního zákona:
Kdo veřejně popírá, zpochybňuje, schvaluje nebo se snaží ospravedlnit nacistické nebo komunistické genocidium nebo jiné zločiny nacistů nebo komunistů proti lidskosti, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta
