...Na Blízkém a Středním východě hrálo bývalé Československo zvláštní roli. Pomohli jsme vzniku státu Izrael, Jakou má Česká republika ambici hrát diplomatickou roli mezi Izraelci a Palestinci?
Upřímnou, ale opatrnou. Musíme vycházet z vědomí vlastní velikosti relativně malé země. Ještě sami dotváříme vlastní vnitřní i vnější prostředí. Některé předpoklady pro to máme, v Izraeli se těšíme hlavně z historických důvodů jako země neobyčejně dobré pověsti a jméno České republiky a Československa už od Tomáše Garrigua Masaryka tu má velkou váhu až dodnes. Na druhou stranu jsme udržovali dobré styky s řadou arabských států v sousedství a udržujeme i dobré styky s Palestinskou autonomií. Nemůžeme mít ale nějaké mesianistické cíle, to by bylo nad naše síly.
Staráte se i o palestinskou část? Stýkáte se například s jejich politiky?
Máme dobré styky s Palestinskou autonomií, která má svého velvyslance v Praze. My máme takzvaný styčný úřad v Ramalláhu, který je formálně součástí našeho úřadu. Ale i já se s palestinskými představiteli setkávám, ať už na konferencích v Evropě, nebo když přijedou do Izraele.
Co Palestinci očekávají?
To je trochu jako v některých manželstvích. Naprostá většina Izraelců, s kterými mluvím, se chce dohodnout s Palestinci na vytvoření dvou států, na tom, že budou žít vedle sebe v míru, a naprostá většina Palestinců si přeje totéž, chtějí žít v míru a budovat si vlastní zemi, dohodnout se s Izraelci. A přesto se nemohou dohodnout. Dva lidé si přejí totéž, a ono to není totéž. Typický úkol pro manželského terapeuta. Často stačí jen ujasnit si definice, co to znamená národ, národní stát, navzájem se uznávat. Tato slova mají pro obě strany různý obsah. Stejně jako dokud se partneři v manželství neshodnou na tom, co to je věrnost, co to znamená žít spolu, tak spolu nebudou moci žít, i když budou tisíckrát tvrdit, že spolu chtějí žít a že si budou věrni...
...Izrael letos slaví šedesát let své existence, o kterou však jeho okolí usiluje. Odkud myslíte, že přichází ta největší hrozba?
Ta vnější je jasná, jsou to snahy Íránu, militantního islámu a radikálních palestinských skupin. Ale je tu ještě jeden potenciální nepřítel, a tím jsou rozpory uvnitř židovského národa, jeho nejednotnost. Izraelská společnost je nesmírně rozmanitá a názorové proudy spolu často vedou nesmiřitelnou válku. Pokud se vede demokratickými prostředky, v pořádku. Ale ve starověku židovstvo na podobné názorové střety, které přerostly v násilí, doplatilo zánikem Druhého chrámu a dvěma tisíciletími diaspory...
