Vrchol pokrytectví je když, muslimové tcrdí, že si váží „lidí knihy“, tj.židů a křesťanů, ale korán je přesto proklíná.
Schizofrenie je, když muslimové tvrdí, že jejich Alláh a Bůh židů a křesťanů je tentýž. Nelze ujišťovat svou láskou lidi, které pak obratem proklíná, jak to dělá Alláh v koránu.
Umírněnost končí, když Abbás nazývá bytovou výstavbu „etnickou čistkou“, když protiteroristickou operaci izraelské armády označí za „barbarský a kriminální čin“, nebo když jeho deník Al-Hajat Al-Jadida nazval vraha osmi židovských studentů „svatým mučedníkem.“
Jidášův polibek je, když francouzský prezident Sarkozy prohlásí, že bezpečnost Izraele závisí na „zastavení kolonizace“ Judeje a Samaří.
Stín vlastizrady spočívá na místopředsedovi izraelské vlády Chaimu Romonovi, který chce v zájmu „dobrého jména v zahraničí“ urychlit vyhnání Židů z Judeje a Samaří i za cenu násilných střetů.
Špatnou pověst má Izrael, když nový státní zástupce Moše Lador musí v knesetu přiznat, že izraelský politický systém je „zamořený korupcí.“
Posedlost antisemitismem je když se britská Národní unie učitelů rozhodla zakoupit propagační materiál od Palestinské solidární kampaně pro britské školy.
Přiznání pravdy o islámu je, když islámská vláda Malajsie zakázala křesťanům používat pro Boha slovo „Alláh“. To se může používat jen pro muslimského boha. Podle ministra náboženství Abdullaha Zina by používání slova Alláh mezi křesťany „mohlo zmást“ muslimy.
Snad to otevře oči českým obhájcům islámu, kteří islámské vyznání víry –„Není boha kromě Alláha“ – bláhově překládají jako „Není boha kromě Boha“, což je případ pro psychiatra.
