|
Autor: Yossi Klein Halevi (Aish.com), překlad: Karel Orlík
|
|
Friday, 02. 05. 2008 |
Jsme jedinou zemí, která ještě nemá mezinárodně uznané hranice, jedinou zemí v jejímž hlavním městě nejsou velvyslanectví, jedinou zemí, které její sousedé soustavně vyhrožují likvidací. Teroristé nás ostřelují za našimi hranicemi a Írán nám vyhrožuje nukleárními zbraněmi.
Přesto jsme dosáhli za uplynulých 60 let neuvěřitelných úspěchů ve vědě, ve výzkumu a ve vyspělé technologii a jsme na pomyslném řebříčku ihned za Amerikou. Mohli jsme si dovolit mít prezidenta, stíhaného za znásilnění , premiéra, podezřelého z korupce, jeho náměstka odsouzeného za sexuální obtěžování a měli jsme ministra financí, odsouzeného za zpronevěru. Jistě, jiné národy mají ještě více zkorumpované politiky, ale není to útěcha pro nás, kteří čelíme rozhodnutím života a smrti.
V posledním století čelíme už třetímu totalitnímu zlu: po nacismu na komunismu to je džihádismus. Všechny tři totality si vzali za cíl změnit člověka ke svému obrazu a všechny tři označily Židy za svého největšího nepřítele. A navzdory tomu všemu musíme usilovat o lepší svět – tikkun olam. Zhroutily se nám všechny naše ideologické jistoty, pěkně jedna za druhou. Sen o velkém Izraeli ukončila první intifáda, sen hnutí mír teď ukončil džihád. Zůstalo nám jednostranné řešení:
Nemůžeme-li okupovat celou Palestinu a nelze-li uzavřít s palestinskými Araby mír, chtěli jsme alespoň určit naše konečné hranice. Tento přelud ukončily raketové útoky z Gazy. Už nemáme žádné odpovědi, jen improvizujeme. Poprvé od Šestidenní války čelíme realitě bez ideologických klapek na očích. Kolaps ideologických depresí alespoň přinesl jasno: konečně rozumíme složitostem, ve kterých žijeme, což nám umožňuje problémy zvládnout. Jsme už s ideologiemi opatrnější, ale stále se těšíme z té přednosti, prožívat poslední židovský sen.
|
