Ministryně zahraničí USA v Libanonu podpořila stažení Izraele ze sporného území Farem Šibáa

Ministryně zahraničí USA byla přijata prakticky všemi předními libanonskými představiteli, včetně prezidenta Michela Suleimana, vůdce hlavní vládní strany Budoucnosti Saada Harírího a předsedy parlamentu z šíitského hnutí Amál Nabíha Berriho.

Nesešla se však s představiteli hnutí Hizballáh, který označila za teroristický a uvedla, že Washington považuje hnutí za teroristickou organizaci i nadále, bez ohledu na její účast na libanonské vládě národní jednoty.

Designovaným libanonským premiérem Fuádem Siniorou (Fouad Sioniora), který s ním – jak informuje YaLibnan – projednal 5 hlavních problémových okruhů. Mělo se jednat o

1. nutnost tlaku USA na Izrael, aby se stáhl z území Farem Šibáa a předal je pod správu OSN
2. žádost o pokračující podporu USA Libanonu, jeho nezávislosti, suverenitě a demokratickému systému
3. žádost o podporu USA pro Libanonskou armádu a Síly vnitřní bezpečnosti
4. žádost o ekonomickou podporu Libanonu, jak bylo dohodnuto Přáteli Libanonu na jednání v Kuvajtu
5. žádost o dárcovskou podporu přebudování „palestinského uprchlického tábora“ Nahr Al Bader.

Hlavním tématem byla otázka sporného území tzv. Farem Šibáa.

Rice uvedla, že je čas, aby se ve věci angažovala OSN. „Spojené státy věří, že nadešel čas řešit otázku Farem Šibáa... v souladu s (rezolucí Rady bezpečnosti OSN) 1701,“ řekla novinářům po jednání se Siniorou.

Sioniora také řekl novinářům, že Washington má v úmyslu požádat generálního tajemníka OSN Pan Ki-muna (Ban Ki-moon) o poskytnutí „dobrých služeb“ při řešení sporu o suverenitu nad územím na hranici mezi Izraelem, Libanonem a Sýrií. „Generální tajemník musí zintenzivnit své úsilí,“ řekla k tomu Condoleezza Rice.

Rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1701 ukončil 33 dní trvající válku mezi Izraelem a Hizballáhem v létě 2006 a uložila generálnímu tajemníkovi, aby navrhl demarkaci hranice pro Farmy Šibáa.

Rice dále uvedla, že cílem její cesty bylo „vyjádřit podporu Spojených států libanonské demokracii, libanonské suverenitě a nezávislosti“ a že se USA zúčastní dárcovské konference v Duahá 23. června, kde se mají sebrat prostředky pro přestavbu Nahr Al Bader. „Spojené státy jsou primárním stoupencem Libanonské armády a bezpečnostních sil a budou i nadále v čele v této oblasti,“ dodala.

Izraelská snaha o jednání

Izraelský premiér Ehud Olmert v posledních týdnech opakovaně vyzval libanonské vedoucí představitele k zahájení jednání o míru. Byl však jak prezidentem tak premiérem odmítnut s tím, že nejprve musí dojít ke stažení z území Farem Šibáa a “ukončení okupace” a teprve poté mohou být zahájena mírová jednání.

Je tedy zřejmé, že překvapivá návštěva Condoleezzy Rice v Libanonu – kam bez předchozího ohlášení přiletěla přímo z Izraele – nepochybně sloužila i předání poselství izraelského premiéra vedoucím libanonským představitelům.

Co jsou to „farmy Šibáa“?

Oblast Har Dov, nazývaná Araby „Farmy Šibáa“ (مزارع شبعا‎, Mazāri‘ Šib‘ā; resp. hebrejsky חוות שבעא‎, Havot Sheba‘a nebo הר דוב, Har Dov, tj. Dovova hora) byla Izraelem obsazena při Šestidenní válce roku 1967, do té doby byly v syrských rukou. V posledních letech si je se syrskou podporou nárokuje Libanon.

Izrael se dlouhodobě brání tím, že když byly po I. světové válce původně vytyčovány hranice mezi Libanonem a Sýrií, oblast byla umístěna na syrské straně. Tento stav pak trval až do roku 1967, kdy v Šestidenní válce oblast Izrael obsadil a následně v roce 1981 celé Golanské výšiny anektoval. Izraelskou argumentaci pak potvrzují i četné libanonské a syrské vojenské mapy z doby před rokem 1967.

Tuto argumentaci přijala i Rada bezpečnosti OSN, když v roce 2000 po izraelské stažení z bezpečností zóny v jižním Libanonu konstatovala, že Izrael již neokupuje žádnou část libanonského státního území. Izrael pak uváděl, že se jedná o původně syrské území a o jeho osudu by bylo eventuálně možné jednat se Sýrií, nikoliv však s Libanonem.

Libanon nicméně dlouhodobě tvrdí, že oblast je jeho – a kartografové OSN se prý k tomuto názoru přiklánějí.