Předseda vlády se snaží dosáhnout „dlouhodobé dohody“ s Palestinskou správou dříve, než odstoupí z funkce, k čemuž by mělo dojít v polovině září, až si jeho strana Kadima (Vpřed) vybere nového předsedu.
Dohoda zahrnuje izraelské stažení z 93 % území Judeje a Samaří (tzv. Západní břeh Jordánu), předání dalšího území o rozloze 5,5 % v Negevu na vyrovnání rozdílu a volný průjezd bez hraničních a bezpečnostních kontrol mezi Judejí a Samařím na straně jedné a Pásmem Gazy na straně druhé.
Volný průjezd je však vázán na podmínku, že se Abbásovi podaří získat nad Gazou kontrolu z rukou rivalského teroristického Hnutí islámského odporu (Hamas).
Hranice mezi Státem Izrael a budoucím palestinskoarabským státem by měla v souladu s očekáváními a předpověďmi vést podél bezpečnostní / separační bariéry v Judeji a Samaří.
Zbývajících 7 % oblasti, které zahrnuje velké bloky osídlení v Ma’ale Adumim (Ma’aleh Adumim), Guš Ecionu (Gush Etzion), Velký Jeruzalém a severní Samaří, má být anektováno a Izrael v nich již nebude zmrazovat výstavbu.
Implementace ve 2 fázích
Hebrejský deník Haaretz detailně popisuje, jak by dohoda by měla být do praxe zaváděna ve 2 fázích.
První fáze závisí na Olmertově schopnosti „prodat“ plán izraelské veřejnosti a zahrnuje také dobrovolné opuštění židovských obcí nalézajících se za navrženou hranicí s tím, že Izraelci, kteří se přestěhují dobrovolně by byli na základě zákona kompenzováni.
Očekává se, že mnoho těch, kdo se dobrovolně přesídlí, by se přestěhovalo do nových bytových jednotek, které mají být postaveny na zbývajících 7 % Ješi, jakmile bude dohoda odsouhlasena a dohoda podepsána.
Druhá fáze, která má začít být realizována teprve poté, až Palestinská správa dokončí „sérii vnitřních reforem a bude schopna dodržen celou dohodu“, zahrnuje násilné vysídlení zbývajících Židů z jejich domovů východně od nové hranice.
Odložení otázky Jeruzaléma, žádné „právo na návrat“
Návrh nedefinuje budoucí status města Jeruzaléma. Jak Olmert tak Abbás se shodují na tom, že tento sporný problém nemůže být ve zbývajícím krátkém čase vyřešen a je nutné jej odložit do budoucna.
Arabové v Judeji, Samaří a Gaze jsou nicméně trvale ujišťováni, že vedení Palestinské správy nebude souhlasit s žádnou dohodu, která by nezahrnovala stažení Izraele z veškerého území, které osvobodil v Šestidenní válce roku 1967 – včetně východního Jeruzaléma.
Podle návrhu by bylo odmítnuto tzv. „právo na návrat“ palestinských Arabů na území Státu Izrael a toto právo by mohlo být realizováno jen na území Palestinské správy.
To je v rozporu s palestinskoarabským požadavkem, aby Izrael dovolil přibližně 5 milionům zahraničních Arabů, potomků cca 500.000 až 700.000 těch, kdo uprchli během války v roce 1948, aby se přistěhovali do Izraele a vznášeli nároky na domy nebo pozemky, kde před generacemi žily jejich rodiny.
Plán také počítá se vznikem Palestinského státu, který bude demilitarizovaný, bez armády. Současné bezpečnostní síly, vycvičené poradci z americké armády, by byly zachovány jako policejní síly.
I v tomto případě je návrh plánu v rozporu s požadavkem Palestinské správy, která požaduje bezpečnostní síly schopné bránit nový stát proti „vnějším hrozbám“. Není jasné, jaké hrozby mají Arabové namysli.
Izraelský premiér Ehud Olmert učinil nabídku, o níž doufá, že je nabídkou, kterou předseda Palestinské správy Mahmúd Abbás (Mahmoud Abbas) nebude moci odmítnout: předložil návrh dohody o konečném statusu, která má být realizována v etapově v dlouhém časovém horizontu.
