„Můžeme najít řešení, podle nějž současné čtvrti, hustě Araby obydlené čtvrti, by se mohly stát v rámci mírové dohody součástí palestinského hlavního města, které samozřejmě bude zahrnovat také sousední vesnice okolo Jeruzaléma,“ řekl Barak.
Na dotaz, zda je možné dosáhnout dohody ještě letos, Barak odpověděl, že si není jist, zda jsou rozpory již dostatečně malé, aby to bylo možné.
Barak se také vyjádřil k úsilí Íránu získat jaderné zbraně. Řekl, že stále existuje čas pro diplomacii a sankce, ale sankce musí být mnohem efektivnější. Ve zjevné narážce na možný izraelský vojenský úder na Islámskou republiku dodal, že „nevylučujeme žádnou možnost a navrhuji ostatním, aby také žádnou možnost nevylučovali.“
Prohlášení o Jeruzalému ihned vyvolalo kritické ohlasy na izraelské politické scéně. Nejsilnější opoziční strana, středopravý Likud, v prohlášení uvedla: „Jeruzalém musí zůstat pod izraelskou svrchovaností, jak z důvodů bezpečnostních tak národních. Jakékoliv území postoupené Palestincům se stane základnou terorismu, odkud budou odpalovat rakety na zbytek města.“
Také ministr dopravy za stranu Kadima a uchazeč o její předsednický post Šaul Mofaz (Shaul Mofaz) Barakovo prohlášení odsoudil s tím, že „Barak se mýlil, když byl předseda vlády a byl ochoten postoupit území v Jeruzalémě, a mýlí se dnes, nicméně přinejmenším má odvahu o tom mluvit.“
Barakovi nicméně po jeho nabídce ihned přispěchali na pomoc samotní Palestinci, proslavení tím, že nikdy nevynechají možnost odmítnout vstřícnou nabídku. Vyjednavač Palestinské správy Jásir Abed Rabo (Yasser Abed Rabbo) Barakovou nabídku odmítl s tím, že Izrael musí Arabům postoupit veškeré části Jeruzaléma, které byly v letech 1948 až 1967 okupovány Jordánskem, stejně jako veškeré takové území v Judeji a Samaří.
Přidejte si tento článek