Dialog s muslimy musí být zároveň dialogem se Židy

„Nesmíme zapomenout, že se nacházíme ve zvláštní situaci, kdy se znovu rozhořel blízkovýchodní konflikt. Náš výbor se, bohužel, schází jen dvakrát do roka a proto nemůže reagovat na nejaktuálnější události. Můžeme reflektovat dění tak, abychom viděli, na čem je třeba pracovat, případně jaké podněty můžeme dát různým církvím pro práci v jejich působišti, v místech, kde věřící různých vyznání společně žijí a setkávají se v každodenních záležitostech. To co se děje v těchto dnech, znovu potvrzuje skutečnost, že – zejména v Evropě – existuje polarizace a reakce jsou velmi často ideologické. Utrpení, často i ta minulá, se vynořují v celé své tíži a my si stále více uvědomujeme, že to není jen otázka náboženství, ale také velký problém z pohledu sociálního, ekonomického a politického. Ty se vzájemně prolínají.“

Jak nahlížet na současnou krizi?
„Tato současná situace potvrzuje, že je velmi obtížné zabývat se Islámem v Evropě a křesťansko-islámským dialogem bez toho, že bychom neměli na paměti také židovství. A to musíme označit tak trochu i za náš nedostatek. Je nutné vážně uvažovat o „trialogu“ a ne jen o dialogu.“

Jaké ovoce práce ekumenického výboru pro vztahy s islámem v Evropě přinesla?
„Vědomí skutečnosti, že musíme s muslimskými partnery stále více pracovat bok po boku také na teoretické reflexi problémů a na jejich řešení. V některých fázích, hlavně v druhé části našeho mandátu, se našich setkání účastnili také zástupci našich muslimských partnerů. Pracovat na tomto poli totiž znamená „pracovat společně“ Lze skutečně pracovat bok po boku tak, aby to mělo větší dopad na naše komunity, abychom se vyhnuli tomu, že se z tohoto dialogu stane jen dialog elit, dialog mudrců, nebo práce někomu přidělená. Jde o to, aby se tento dialog skutečně týkal každodenního života.“

Žijete v Turecku. Jaké jsou vaše zkušenosti s dialogem s muslimy?
„Pokud existuje možný dialog mezi muslimy a křesťany, pak je to dialog důvěry vybudovaný den po dni, také během nejobyčejnějších setkání ve svých čtvrtích, během setkání, která dají obou stranám spravedlivé místo a bude během nich zdůrazněn aspekt jejich víry. To, co nás posouvá kupředu a dává nám naději do budoucna je každodenní setkání, které vytvoří důvěru a vzájemné přijetí, v rozdílnosti našich vyznání, které musí být brána vážně, také protože bez jinakosti, rozdílnosti dialog nemůže existovat.“

Říká P. Claudio Monge, jeden z členů Evropského ekumenického výboru pro vztahy s islámem.

(MaS)