Parašat Vajigaš (Gn 44,18 – 47,27)

Gn 44,18
וויגש אליו יהודה Juda k němu přistoupil...
Co vlastně teď chtěl Juda? Zdali on sám již neřekl ( ve verši 16): „Co můžeme svému pánu říci? Jak to omluvíme?... Teď jsme otroky svého pána, my i ten, u něhož se kalich našel.“
Nyní však, když Josef své původní rozhodnutí zmírnil a pravil (verš 17): „Mým otrokem se stane jen ten, u něhož se našel kalich, a vy odejděte v pokoji k svému otci.“ Právě teď bude Juda vystupovat proti?!
Věc se má tak: Zpočátku si Juda myslel, že nadešel čas, kdy budou potrestáni za to, že prodali Josefa. Vždyť prodali Josefa do otroctví a nyní jsou všichni za to vzati také do otroctví. Proto Juda řekl (verš 16): „...Jak to omluvíme? Čím se ospravedlníme? Sám Bůh nalezl vinu tvých služebníků....“, t.j. vinu za prodej Josefa do otroctví. Když Juda viděl, že faraónův zástupce (Josef) ostatní propouští a nechává si pouze Benjamína jako otroka - rukojmí, který však neměl nic společného s jeho prodejem do otroctví, ostře vystoupil na obranu svého nejmladšího bratra, protože věděl, že je to nespravedlivé.
(Rabi Moše Alšejch (1508-1600? v Cfatu), komentátor, kazatel a halachická autorita)

Gn 44,31
והיה כראותו כי אין הנער ומת....
Jakmile spatří, že chlapec s námi není, umře.
Je sice možné, když našemu otci řekneme pravdu, že Benjamin spáchal krádež, otec se zmuží a přijme tuto zprávu a bude smířen s tím, že Benjamín byl za svůj čin potrestán. Náš otec je spravedlivý – צדיק hledající pravdu. Problém je v tom, že nebudeme mít vůbec šanci tuto skutečnost sdělit a osvětlit našemu otci, protože když nás z dálky uvidí, že se vracíme bez Benjamína, okamžitě zemře.
(podle Ohel Jakob, díla Jakoba ben Wolfa Kranze, zvaného „Magid mi-Dubna / Dubnover magid“ (asi 1740 – 1804 v Zamośći)

Gn 45,10
וישבת בארץ גושן והיית קרוב אלי אתה ובניך....
Budeš bydlit v zemi Gošen, a tak mi budeš nablízku i se svými syny...
Vypráví se o rabi Davidu ha-Levi Segalovi, zvaném podle zkraky svého díla הט"ז (1586-1667 ve Lvově), že se nechtěl setkat se svým otcem poté, kdy byl jmenován do úřadu rabína, aby náhodou neselhal v pátém přikázání „Cti svého otce...“, když mu bude jeho otec chtít prokázat úctu, jaká náleží rabínovi.
Podobné obavy měl i Josef, který se obával, že jako zástupci faraóna mu bude Jákob prokazovat úctu, jaká se prokazuje vlácům, a tak selže v přikázání „Cti svého otce....“ Proto nechtěl Josef bydlet společně s otcem v jednom městě, ale usadil jej v zemi Gošen.

Gn 45,23
לאביו שלח כזאת עשרה חמורים נשאים מטוב מצרים.
A svému otci poslal tyto věci: deset oslů nesoucích nejlepší egyptské věci.
Komentátor Raši vysvětluje na základě traktátu Megila 16b, že Josef poslal Jákobovi staré víno, které chutná starcům. V Pirkej Avot (4:27) stojí: „Nový džbán může být plný starého vína“. Josef tím chtěl naznačit, že s novou pozicí na faraónově dvoře, kdy se stal jeho zástupcem, musel změnit i svůj zevnějšek, ale uvnitř zůstal tím samým Josefem, který dostal Jákobovu výchovu. Nová pozice, ani zevnějšek neměly vliv na Jákobem mu vštípené hodnoty.

Závěrem připomeňme našim čtenářům, že v neděli, 27. prosince, je půst 10. tevetu – תענית עשרה בטבת. Tento půst držíme na památku zahájení obléhání Jeruzaléma babylónskými vojsky Nebúkadnesara II. Obléhání trvalo celých osmnáct měsíců, od 10. tevetu 588 do 9. tamuzu 586 př.o.l., kdy Babyloňané prolomili městské hradby. U proroka Zacharjáše (8,19) je to jeden z několika postů – půst desátého měsíce (počítáno od nisanu), který se v budoucnu změní na den veselí a slavnosti. Půst držíme od rozbřesku do východu hvězd.