Gn 48,15
Pak požehnal Josefovi a řekl... ויברך את יוסף ויאמר....
Vždyť nežehnal Josefa, ale Josefovy syny?! Pravda, ale není většího požehnání pro otce, než aby byli jeho synové dobří a nadaní.
„Ať požehná těm chlapcům. Ať se v nich hlásá mé jméno a jméno mých otců Abrahama a Izáka.“ Není lepšího požehnání pro otce než toto.
(Šnej Luchot Ha-Brit – של"ה הקדוש – Rabi Ješajáhú Horowitz (1575-1630 v Cfatu), pražský rabín, který odešel do Svaté Země)
Gn 48,15-16
ה' הרועה אותי...... המלאך הגואל אותי מכל רע....
Bůh, Pastýř, který mě vodí od počátku až dodnes.... Anděl (posel Boží), jenž mě vysvobodil od všeho zla....
Možná si nezaslouží Tvého bezprostředního požehnání, avšak přikaž svému poslovi, který mě vysvobodil, aby je požehnal. Jednodušeji: Bože, Pastýři, který mě vodíš, prosím Tě, přikaž andělovi, který mě vysvobodil, ať on požehná těm chlapcům.
(Obadja Sforno, 1460-1550)
Gn 49,1
האספו ואגידה לכם את אשר יקרא אתכם באחרית הימים.
Sejděte se, oznámím vám, co v budoucnu vás potká.
Chtěl jim poradit, jak se mají postavit problémům, které je v budoucnu potkají. Rada byla: „האספו – sejděte se, shromážděte se“, t.j. sejděte se všichni ve spolek. „ואגידה, t.j. תיאגדו לאגודה אחת – spojte se do jednoho svazku“. Pouze v jednotě můžete obstát ve všech těžkostech.
Gn 50,10
ויבאו עד גורן האטד אשר בעבר הירדן ויספדו שם מספד גדול וכבד מאוד...
Když přišli až ke Goren ha-atad ( k Bodláčímu mlatu), který je za Jordánem, dali se do velikého a žalostného nářku.
V traktátu Sota 13a se Gemara ptá: „Cožpak je mlat na bodláčí? (Mlat je určen pro obilí, pro úrodu). Rabi Abahú pravil: „Z toho se učíme, že Jákobovu rakev ověsili korunami tak, jako bodláčí obklopuje tento mlat. Raši to vysvětluje jako plot z bodláčí chránící tak tento mlat. Přišli tam synové Ezauovi, Jišmaelovi a synové Ketúry. Moudrý učil: „Všichni přišli (zpočátku) válčit (s Jákobovými syny), ale když uviděli Josefovu korunu pověšenou na Jákobově rakvi, všichni si sundali své koruny a ověsili jimi Jákobovu rakev. Třiceti šesti korunami ověsili Jákobovu rakev ( na znamení úcty). Rabi Baruch ha-Levi Epstein (1860-1942), autor díla תורה תמימה vysvětluje, že oněch 36 korun, kterými byla Jákobova rakev ověšena, bylo jedna koruna Josefova, dvanáct korun od dvanácti knížat rodů Jišmaele a dvacet tři korun, které na rakev pověsilo dvacet tři knížat rodů Ezaua, celkem tedy třicet šest korun.
Rabín Uzi Kalcheim, z.l. (1936-1994) měl za to, že se zde může jednat o symboliku. Třicet šest korun symbolizuje 36 spravedlivých – לו צדיקים, kteří jsou v každém pokolení morálním základem, na němž spočívá existence světa. Právě jedním z oněch 36 spravedlivých byl i Jákob.
Přidejte si tento článek
