Minulý týden jsme v synagógách začali číst druhou Mojžíšovu knihu – שמות. Ve vědeckém světě se nazývá Exodus, neboť je obecně přijato, že hlavním tématem druhé knihy Tóry je východ synů Izraele z Egypta, tedy exodus. Z našeho židovského hlediska to je sice pravda, ale ne úplná. Knihu שמות můžeme rozdělit na tři tématické okruhy: 1. východ z Egypta – יציאת מצרים , 2. přijetí Zákona na hoře Sinaj – מעמד הר סיני, 3. stavba svatého příbytku – בנית המשכן. )
Všeobecně můžeme říci, že kniha Exodus je knihou, kde je popsán vznik – vytvoření izraelského národa – יצירת עם ישראל. „Národ, jejž jsem vytvořil pro sebe, ten bude vyprávět o mých chvályhodných činech“ (Iz 43,21).
V první knize, v Genezis se popisuje historie našich spravedlivých praotců Abrahama, Jicchaka a Jákoba – אבות האומה, ale stále se jedná o rodinu, či rodinný klan, nikoli o národ.
V této paraše se také dovídáme o prvních sedmi ranách, které Hospodin uvedl na Egypt. Zázraky jsou dílem Všemohoucího, avšak mají své místo v přírodě. Hospodin je Bohem přírody – אלוקי הטבע , ale zároveň je Bohem kontrolujícím celý svět a každého z nás, a to jak v minulosti, přítomnosti, tak i v budoucnosti – אלוקי ההשגחה. Všemohoucí je také Bohem zázraku – אלוקי הנס.
Slovo אל-הים (Bůh) má v gematrii číselnou hodnotu 86, stejnou jako הטבע (příroda).
Jméno – שם vyjadřuje význam věci či myšlenky. Boží Jméno – שם ה' vyjadřuje Boží kontrolu nad světem, jako celkem a také nad svým izraelským národem.
V úvodu naší paraši čteme: .....ושמי י-ה-ו-ה לא נודעתי להם." ”Ukázal jsem se Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi jako Bůh všemohoucí. Ale své jméno J-H-V-H (Věčný) jsem jim nedal poznat.“ Teprve národ Izraele má privilegium poznat Hospodina v Jeho svatém jméně. Víra je pro nás velmi důležitá, avšak poznání stojí na vyšším stupni. Poznat Boha – לדעת את ה' je považováno Maimonidem (1135-1204) za micvu – לדעת את ה' זאת מצווה.
Ex 6,6-7
והוצאתי אתכם, והצלתי אתכם, וגאלתי אתכם, ולקחתי אתכם....
Vyvedu vás, vysvobodím vás, vykoupím vás, vezmu si vás za národ...
Naši učenci v těchto čtyřech slovech – příslibech Všemohoucího o vysvobození, která nazývali ארבע לשונות הגאולה-čtyři vyjádření vykoupení, viděli náznak toho, že Tóra nám ukládá za povinnost během sederové večeře, kdy vzpomínáme na východ z Egypta, postupně vypít čtyři poháry vína. Byla však i druhá skupina učenců, kteří se domnívali, že je nutno počítat i s pátým slovem, které se zde nachází, se slovem אתכם והבאתי - a dovedu vás do země... (6,8). Proto by se mělo o sederu pít pět pohárů. Ani jedna ze skupin učenců však nedokázala přesvědčit druhou stranu, že jejich skupina má pravdu. Nakonec tento spor byl ukončen smírem, aniž by bylo „vítězů“, tedy nerozhodně, což v hebrejštině je תיקו. Toto slovo pak všichni vysvětlovali jako zkratku slov: תשבי
יתרץ קושיות ובעיות – Tišbi (prorok Eliáš) vyřeší otázky a problémy. Tehdy, když se objeví prorok Eliáš, aby nám zvěstoval brzký příchod Mesiáše, tak se také od něj dovíme, kolik pohárů vína máme pít na sederový večer – čtyři nebo pět.
Do té doby však jsou pro každého z účastníků povinné čtyři poháry vína, ale na stole stojí také pátý, nejhezčí pohár, určený pro proroka Eliáše – כוס של אליהו הנביא .
V této paraše se také dovídáme o prvních sedmi egyptských ranách, kterými Hospodin trestal faraóna a Egypt. Jedná se proměnu vod Nilu v krev – דם, z Nilu pak vylezly žáby – צפרדע, písek a prach země se proměnily ve vši – כינים, zemi zaplavila divoká zvěř – ערוב, dobytek Egypťanů zahynul na mor – דבר, těla Egypťanů pokryly vředy – שחין a nakonec většinu úrody zničilo krupobití – ברד.
První tři rány koná Hospodin prostřednictvím Arona, nikoli Mojžíše. Mojžíš totiž nemá právo „trestat“ vody Nilu, neboť Nil mu zachránil život (2,1-3). Později mu písek zachránil život, když do něj pohřbil tělo ubitého Egypťana (2,12).
Přidejte si tento článek