Parašat Bo (Exodus 10,1 – 13,16)

V této paraše je 20 micvot-přikázání, z celkového počtu 613 Tóře obsažených. Většina z nich je přímo spojena s přípravou na odchod z Egypta, tedy do budoucnosti s oslavou svátku Pesach, například přinést pesachovou oběť, zákaz držení a konzumování kvašeného-chamecu během sedmi svátečních dnů, povinnost jíst macesy a také naši povinnost vyprávět o východu z Egypta našim potomkům.
V této paraše jsou uvedeny poslední tři rány, kterými Hospodin trestal Egypt: kobylky – ארבה (10,4-6. 13-15), které sežraly vše, co zbylo ještě po krupobití, tma – חושך (10,21-23) a nakonec Hospodin pobíjí vše prvorozené – מכת הבכורות (11,4-5; 12,29).

V prvním přikázání Desatera se Egypt nazývá „domem otroctví-otroků - בית עבדים“.

Ex 10,9-11
Mojžíš žádá faraóna, aby dovolil všem synům Izraele odejít na poušť, kde chtějí obětovat Hospodinu.
Mojžíš odvětil: „Půjdeme se svou mládeží i se starci, půjdeme se svými syny i dcerami, se svým bravem i skotem, neboť máme slavnost Hospodinovu.“
Farao jim však řekl: „To tak! Myslíte si, že Hospodin bude s vámi, když vás propustím s dětmi? .... Vy muži si jděte a služte Hospodinu....“
Tedy ženy a děti zůstanou faraónovými rukojmími.
Podobně se farao zachová i později, když vyděšen tmou, která pohltila celý Egypt, povoluje Mojžíšovi a všemu lidu, včetně žen a dětí, odejít na poušť, ale vymiňuje si, že všechen jejich dobytek musí zůstat v Egyptě. Co tedy budou Izraelci obětovat Bohu? ( 10,24).
Jak vidíme, určité jevy se v historii opakují nebo jsou si velmi podobné. Faraónovo chování nám připomíná jednání ministerstva vnitra s jeho politikou výjezdních doložek do západních států před listopadem 1989. Ti, kteří dostali povolení vycestovat (účast na mezinárodních sympóziích, veletrzích, vědeckých kongresech atp.), museli své manželky a děti nechat v ČSSR. Ony byly jakousi pojistkou (rukojmími státu), že se manžel a otec rodiny „nezapomene“ vrátit zpět. Tak západní účastníci sympózia se procházeli Paříží či New Yorkem se svými ženami a dětmi, kdežto náš vědec bloumal ulicemi sám a pouze mohl snít o tom, že by tu byl spolu se svou rodinou. Toto byla také určitá forma moderního otroctví.
Naším vzorem byl Sovětský svaz, který byl přímo prototypem moderního domu otroctví – בית עבדים. Nešlo tak ani o fyzické zotročení lidu (nemluvě o Gulagu a sibiřských trestaneckých koloniích), jako spíše o jeho intelektuální a duchovní zotročení. Byly pevně dané směrnice jak se má občan dívat na literaturu, co je a není pokrokové umění, jaký jazyk je či není imperialistický (ivrit se nesmí vyučovat, neboť je jazykem sionistů).... Vše to, spolu s mnohem přísnější kontrolou a omezením cest svých občanů do zahraničí, včetně do tzv. zemí socialismu, než tomu bylo u nás.
Tudíž nic není zvláštního na skutečnosti, že v gematrii číselná hodnota starověkého domu otroctví, Egypta – מ צ ר י ם (40+90+200+10+40) je 380 a vzorového moderního domu otroctví, S S S R – ס. ס. ס. ר (60+60+60+200) je také 380.

Ex 11,3
גם האיש משה גדול מאד בארץ מצרים בעיני עבדי פרעה ובעיני העם.
Také sám Mojžíš byl v egyptské zemi velice vážený v očích faraónových služebníků i v očích lidu.
Jak se pozná opravdová vůdčí osobnost? Většinou člověk, který je přijímán a respektován vyššími společenskými kruhy, je vzdálen problémům prostého lidu a neztotožňuje se s jeho tužbami. Naopak, ten, koho prostý lid miluje, bývá vyššími vrstvami společnosti přehlížen, opovrhován a mnohdy i nenáviděn. Mojžíšovo kouzlo spočívalo v tom, že byl schopen okamžitě přizpůsobit své vystupování a jednání podle toho, s kým právě jednal a vcítit se do jeho psychologie. Kromě toho, v jakékoli situaci Mojžíš stál pevně za svým slovem a co slíbil, vyplnil.

Ex 12,2
החודש הזה לכם ראש חודשים
Tento měsíc bude pro vás začátkem měsíců.
Základem pro židovský kalendář je oběh Měsíce okolo Země. Ostatní národy světa odvozují svůj kalendář od oběhu Země okolo Slunce. Národy světa mohou existovat pouze tehdy, když nad nimi září Slunce. Když však jejich Slunce na konci dne zapadne, zmizí z povrchu zemského i ony národy a nalezneme o nich zmínky již jen v letopisech. Kdežto synové Izraele existují stále, a i když sami jsou ve tmě, jejich světlo svítí nadále, podobně jako Měsíc osvětluje temnou noc.
(Podle Rabi Jehuda Lleib Altera, zvaného Sfat Emet, 1847-1905)