Ex 18,1
וישמע יתרו כהן מדין....
Když uslyšel Jitro, midjánský kněz....
Jitro chtěl již dávno konvertovat, ale dosud se cítil ne dostatečně čistý-טהור a připravený, aby se stal jedním ze synů Izraele. Když však uslyšel, že poté, kdy Hospodin rozdělil Rákosové moře, „viděla poslední otrokyně na moři to, co ani prorok Ezechiel neviděl“, avšak i nadále musel Izrael bojovat se zlým pudem – יצר הרע (Amálek je symbolem a zosobněním zlých sil, které jsou v člověku). Jitro z toho pochopil, že Izrael se nalézá na nejvyšším morálním stupni ne proto, že by se zlému pudu vyhýbal a nebojoval s ním, ale naopak, protože je s ním v neustálém boji. Neboť pravá Boží milost spočívá v pomoci nad zlým pudem zvítězit. Proto až nyní uviděl Jitro před sebou reálnou možnost stát se jedním ze synů Izraele.
(Chidušej HaRim – R. Jicchaka Meira Altera z Góry, 1789-1866)
Ex 18,1
....את כל אשר עשה ה' למשה ולישראל עמו כי הוציא ה' את ישראל ממצרים
....o všem, co Bůh učinil Mojžíšovi a svémi izraelskému lidu, že Hospodin vyvedl Izraele z Egypta.
Když je psáno „o všem, co Bůh učinil“, proč se znovu připomíná „že Hospodin vyvedl Izraele z Egypta“? Východ z Egypta – יציאת מצרים zvětšil do takové míry sílu svatosti, že se otevřela možnost pro cizí a vzdálené se k této svatosti přiblížit. Východem z Egypta se dostala Jitrovi možnost přiblížit se ke svatosti a konvertovat.
(Sfat Emet – Rabi Jehuda Arie Leib Alter z Góry, 1847-1905)
Ex 18,12
ויקח יתרו חותן משה עולה וזבחים לה'....
A vzal Jitro, tchán Mojžíšův, Bohu zápalnou oběť a obětní hod.
Tímto vlastně Jitro „obětoval sám sebe“. Rozhodl se jít novou cestou. Opustil svůj vysoký a vážený úřad a vzdal se svého postavení, které mu kněžská hodnost v Midjánu zajišťovala, jen aby se na poušti připojil k Izraeli. Jitrovo rozhodnutí - to byla nejvyšší oběť, kterou přinesl Hospodinu.
(z knihy Chut šel chesed rabína Elijahu ben Solomona Abrahama ha-Kohena, dajana ve Smyrně-Izmiru, zemřel 1729)
Ex 19,5
והייתם לי סגולה מכל העמים....
...budete mi zvláštním vlastnictvím mezi všemi národy.
„Sgula-zvláštní vlastnictví“ – nelze racionálně objasnit, proč je Izrael zvláštním Hospodinovým vlastnictím. Je to tajemství. Podobně jako nelze vysvětlit Hospodinovu lásku k lidu Izraele. Je to také takové „sgula“bez racionálního základu a objasnění. Bůh miluje Izrael, protože tomu tak chce. Ze své vůle si vybral syny Izrael, aby mu byli jeho národem.
(dávní učenci)
...והייתם לי סגולה...
Budete mi jako סגול (dvě tečky a třetí pod nimi, které v hebrejštině označují samohlásku „E“).
Segol můžeme obracet na všechny strany jak chceme, přesto zůstane stále
segolem. Podobně je tomu i u Izraele. Ať jsou jeho osudy v diaspoře – galutu jakékoliv, t.j. ať ho obracejí, t.j. ponižují, diskriminují jak chtějí, stále zůstane národem Izraele.
(Rabi David Bidermann z Lelówa (obec severně od Krakova), 1746-1814)
Ex 19,5
ועתה אם שמוע תשמעו בקולי
A nyní, budete-li poslouchat mého hlasu...
První písmena slov בקולי a שמוע, תשמעו dávají dohromady slovo „שבת“. O šabatu slyšíme hlas přijetí Tóry. Proto se v knihách uvádí, že náš učitel Mojžíš o každém šabatu vrací synům Izraele dvě koruny, které dostali při přísaze נעשה ונשמה (24,7).
(Sfat Emet – Rabi Jehuda Arie Leib Alter)
Přidejte si tento článek