Dov Strauss - Abys zůstal vždy s růžovými tvářemi (část XVIII.)

Po válce jsem se pokusil prostřednictvím Červeného kříže zjistit něco o osudu své rodiny v Čechách. Rodiče byli deportování. Sestra mé maminky byla poslána posledním transportem z Terezína do Osvětimi v říjnu 1944. Jediná, kdo se zachránil v Terezíně, byla moje babička, o které jsem už psal. Po pěti letech, na podzim roku 1945 jsem pracoval pro náš kibuc v severním Jordánském údolí, ve vesnici Menachamia, kde byly také soukromé statky. Byl to můj osud, že jsem se dostal právě tam, protože právě tam jsem poznal mojí budoucí manželku. Já jsem ještě nebyl ani dvaadvacetilý, sám, bez příbuzných, tam byla rodina, měli tři dcery, nejstarší sloužila v anglické armádě, nejmladší chodila ještě do školy, ale prostřední, hezké a milé děvče pracovala v hospodářství a tak neměli dost pracovních sil. Já jsem tam najednou našel novou rodinu.
Na jaře 1946 byla svatba. Na kibuc jsem rychle zapomněl a teď jsme se s velkou energii celá rodina věnovali pěstování zeleniny. Od rána do večera a někdy i v noci jsem byl na poli, bylo třeba neustále zavodňovat. Nebylo to lehké, do toho se nám narodili během prvních pěti let manželství 2 hoši. V roce 1951 se nám podařilo koupit hospodářství v Jokneamu, nedaleko Haify, kde žijeme dodnes. Také se nám zde narodila dcera. Synové pracují se mnou na hospodářství, jeden z nich má své vlastní hospodářství, ale pracujeme společně. Přišli jsme sem s jednou krávou, tehdy kráva dojila nějakých 5 až 6 tisíc litrů mléka za rok, dnes máme víc než sto krav a osmdesát telat, průměrná dojivost na krávu je 12800 litrů za rok. Pěstujeme granátová jablka a máme 2 velké traktory s kterými pracujeme i mimo hospodářství.
Opustil jsem rodinu sám jako 15,5letý hoch, ztratil jsem skoro celou rodinu, blízkou i vzdálenou.
Dnes je mi více, než 85 roků, jsem starý muž, který nemálo prožil. S trochou pýchy mohu prohlásit, že mám velkou a dobrou rodinu, moje děti žijí v mé blízkosti, mám vnuky, kteří již také založili rodiny. Mám 11 vnuků, 8 pravnuků. Jen moje manželka neměla to štěstí to prožít, zemřela po těžké nemoci v roce 1995.

Předchozí části:

• Dov Strauss - Abys zůstal vždy s růžovými tvářemi (část I.)
• Dov Strauss - Abys zůstal vždy s růžovými tvářemi (část II.)
• Dov Strauss - Abys zůstal vždy s růžovými tvářemi (část III.)
• Dov Strauss - Abys zůstal vždy s růžovými tvářemi (část IV.)
• Dov Strauss - Abys zůstal vždy s růžovými tvářemi (část V.)
• Dov Strauss - Abys zůstal vždy s růžovými tvářemi (část VI.)
• Dov Strauss - Abys zůstal vždy s růžovými tvářemi (část VII.)
• Dov Strauss - Abys zůstal vždy s růžovými tvářemi (část VIII.)
• Dov Strauss - Abys zůstal vždy s růžovými tvářemi (část IX.)
• Dov Strauss - Abys zůstal vždy s růžovými tvářemi (část X.)
• Dov Strauss - Abys zůstal vždy s růžovými tvářemi (část XI.)
• Dov Strauss - Abys zůstal vždy s růžovými tvářemi (část XII.)
• Dov Strauss - Abys zůstal vždy s růžovými tvářemi (část XIII.)
• Dov Strauss - Abys zůstal vždy s růžovými tvářemi (část XIV.)
• Dov Strauss - Abys zůstal vždy s růžovými tvářemi (část XV.)
• Dov Strauss - Abys zůstal vždy s růžovými tvářemi (část XVI.)
• Dov Strauss - Abys zůstal vždy s růžovými tvářemi (část XVII.)