Boeing 767-200ER izraelského národního leteckého přepravce El Al

Izraelský ministr dopravy Jisrael Kac (Yisrael Katz) a za Evropskou unii irský ministr dopravy, turismu a sporu Leo Varadkar podepsali 10. června 2013 v Lucemburku Dohodu o otevřeném nebi. Na jejím základě bude moci jakákoliv letecká společnost z Evropské unie létat do Izraele a naopak jakékoliv izraelské aerolinie kamkoliv do Unie.

„Ode dneška jsme se, co se týče letů z Izraele a do Izraele, stali součástí Evropy,“ prohlásil při podpisu dohody ministr Kac. „Tato dohoda okamžitě výrazně zvýší počet destinací a povede k mnohem nižším cenám letenek. Silně věřím v hluboké vztahy s EU a v jejich potenciál,“ dodal.

Dohoda o otevřením nebi vstoupí v účinnost v dubnu 2014 a bude realizována postupně během pěti let. Nahradí dvoustranné dohody, které má Izrael uzavřené s jednotlivými členskými státy Evropské unie.

Sidkijáš je dodnes vzpomínán jako spravedlivý muž, zatímco Nebuchadnezar – jako celá řada tyranů, kteří se snažili utiskovat židovský lid – byl ponížen a skončil v prachu dějin. Biblická kniha Daniel 4:30 popisuje, jak byl Nebuchadnezar „vyhnán pryč od lidí, pojídal rostliny jako dobytek, jeho tělo bylo skrápěno nebeskou rosou, až mu narostly vlasy jako peří orlům a nehty jako drápy ptákům“ (Nebuchadnezar se následně ze šílenství vyléčil a vrátil k vládě).

Naftali Benet

Předseda strany Bajit Jehudi (Židovský domov) a ministr hospodářství Naftali Benet dnes prohlásil, že myšlenka vzniku Palestinského státu je ve slepé uličce a je třeba ji opustit.

„Nikdy v dějinách Izraele nebylo investováno tolik energie do něčeho tak nesmyslného,“ řekl na konferenci o židovských obyvatelích Judeje a Samaří a jejich zobrazení v médiích.

O myšlence palestinského arabského státu prohlásil: „Potřebujeme přejít od situace, kdy se snažíme přesvědčit lidi, že to je špatný nápad, k situaci, kdy už tato idea bude za námi. Kdokoliv cestoval Judskem a Samařskem ví, že to, co se říkalo na chodbách v Oslu a Annapolis (kde probíhaly tzv. mírové konference, jejichž cílem měl být vznik arabského státu západně od Jordánu – pozn. překladatele), je odtržené od reality.“

„V Judeji a Samaří je 400.000 izraelských obyvatel a dalších 250.000 ve východním Jeruzalémě,“ poznamenal. „Více než 10 % obyvatel Izraele žije za tím, čemu se říká Zelená linie. Pokus vytvořit Palestinský stát v naší zemi skončil.“

Národ potřebuje i nadále „stavět a stavět a stavět“ v Zemi Izrael, prohlásil Benet. „Je důležité, aby existovala židovská přítomnost všude.“

„Naším hlavním problémem je stále skutečnost, že představitelé Izraele nejsou připraveni prostě říci, že Země Izrael patří národu Izraele,“ vysvětlil. „Potřebujeme sami sobě a celému světu říci, že tato země je naše po 3.000 let.“

sc

Článek je překladem ze zpravodajského webu Arutz Sheva – Israel National News, a to článku Bennett: Palestinian State? Get Over It.

Mohamed Mursí

Egypt přerušil diplomatické vztahy s vládou v Damašku a nařídil uzavření syrského velvyslanectví v Káhiře. Oznámil to egyptský prezident Muhamed Mursí, který současně vyzval světové mocnosti, aby prosadily bezletovou zónu nad Sýrií.

Mursí také vyzval libanonské šíitské teroristické hnutí Hizballáh, aby opustilo Sýrii, kde spolu bojuje po boku vládních ozbrojených sil proti povstalcům.

Egyptský prezident, který je členem Muslimského bratrstva, hovořil k tisícům stoupenců na demonstraci na „podporu Sýrie“ na káhirském stadionu. Doslova prohlásil, že „Egypt se dnes rozhodl definitivně přerušit vztahy se současným režimem v Sýrii, uzavřít velvyslanectví tohoto režimu v Káhiře a odvolat egyptského charge d’affaires“ z Damašku.

Egypt, který je nejlidnatější sunitskou arabskou zemí, podporuje – stejně jako další sunitské země v čele se Saúdskou Arábií a Katarem – sunitské povstalce, kteří se snaží svrhnout vládu prezidenta Bašára Assada. Toho podporuje, a to i vysláním ozbrojených bojovníků Írán a společný spojenec Íránu a Assada, libanonský Hizballáh. Na obou stranách konfliktu bojují džihádistické jednotky a občanská válka v Sýrii je tak z širšího pohledu bojem sunitského a šíitského bloku o vliv nad klíčovou blízkovýchodní zemí.

Západní země se zatím drží od konfliktu stranou, byť diplomaticky straní povstalcům. Od července vyprší embargo Evropské unie na dodávky zbraní do Sýrie a očekává se, že zejména Francie a Velká Británie toho využijí k vyzbrojování povstalců. Vládu naopak zbrojně podporuje Rusko.

Situaci na své severní hranici sleduje velmi bedlivě Izrael, který se zatím omezil na několik málo leteckých úderů na zbrojní konvoje a zařízení a na poskytnutí základní lékařské péče vojákům a bojovníkům, těžce raněným při vzájemných bojích na hranici s Izraelem na Golanských výšinách. Izrael kromě možných přesunů zbraní ze Sýrie teroristům Hizballáhu do Libanonu sleduje zejména syrské sklady chemických zbraní, jejichž přesunu z rukou vlády chce za každou cenu zabránit.

Hasan Rúhání

Novým prezidentem Islámské republiky Írán byl v pátek zvolen 64letý šíitský duchovní Hasan Rúhání (حسن روحانی, psáno též Hasan Róhání, resp. Hassan Rouhani). Mezi 6 kandidáty byl pozorovateli označován za jediného liberálnějšího. Velkým překvapením je, že se mu podařilo zvítězit hned v 1. kole volby, když získal 18.613.329 odevzdaných hlasů, tedy těsně nadpoloviční většinu 50,7 %.

Íránská Rada dohližitelů povolila kandidovat osmi mužům, z nichž se nakonec voleb zúčastnilo šest. Vedle bývalého jaderného vyjednavače Rúháního to byli:

- Mohamad Báker Kálíbáf (Mohammad Báker Ghálibáf, Mohammad Baqer Qalibaf), starosta Teheránu, s 6.077.292 hlasy (přibližně 16,5 %)

- Saíd Džalílí (Saeed Jalilil), hlavní íránský jaderný vyjednavač a blízký spolupracovník ajatolláha Alího Chameneího, s 4.168.946 hlasy (přibližně 11,3 %)

- Mohsen Rezáí, bývalý velitel Revolučních gard, s 3.884.412 hlasy (přibližně 10,5 %)

- Alí Akbar Velájatí (Ali Akbar Velayati), bývalý ministr zahraničí, s 2.268.753 hlasy (přibližně 6,2 %)

- Mohammad Gharazí, bývalý ministr telekomunikací, s 446.015 hlasy (přibližně 1,2 %)

Íránští prezidentští kandidáti. Nahoře (zleva doprava): Saíd Džalílí, Mohamad Báker Kálíbáf a Alí Akbar Velájatí. Dole (zleva doprava): Hasan Rúhání, Mohammad Gharazí a Mohsen Rezáí.

Do voleb nakonec nenastoupili bývalý předseda parlamentu Gholamali Haddad-Adel a bývalý viceprezident a ministr technologií Mohammad Reza Aref.

Volební účast činila podle íránských zdrojů 36.704.156 platných hlasů (72,7 %) z celkového počtu přibližně 50,5 milionů oprávněných voličů. Za neplatné bylo prohlášeno poměrně značné množství hlasů, celých 1.245.409.

Zajímavostí je, že s ohledem na velmi mladou íránskou populaci – do 34 let věku je celých 64 % všech Íránců ! – mělo možnost poprvé volit více než 1,6 milionu občanů.

Přestože Rúháního vítězství bouřlivě slavili liberálnější Íránci a ocenily jej například i USA, nelze jeho význam zatím přesně hodnotit, a to ani ve vztahu k vnitřní politice Islámské republiky ani k její politice zahraniční. Je nutné mít stále na paměti, že rozhodující osobou Íránu není prezident, ale Nejvyšší vůdce ajatolláh Saíd Alí Chameneí.

Ten už také Rúháního přijal a udělil mu „nezbytné rady.“

Oficiální životopis Hasana Rúháního

Hasan Rúhání

Nově zvolený íránský prezident se narodil do zbožné rodiny ve městě Sorkheh v provincii Semnan 13. listopadu 1948.

V roce 1960 zahájil své náboženské vzdělání v semináři v rodném městě a o rok později pokračoval ve studiích v šíitském svatém městě Qom. V roce 1969 byl přijal na Teheránskou univerzitu a po třech letech studia získal bakalářský titul v oboru práva. Magisterský a doktorský (PhD) titul v oboru práva pak získal na Glasgow Caledonian University.

Jako mladý muž se Hasan Rúháví zapojil do boje proti šáhovu režimu a po návratu ímáma Rudolláha Chomejního z francouzského exilu v roce 1979 byl politicky aktivní v Evropě, kde ve Francii a Británii vedl besedy se studenty.

Po vzniku Islámské republiky byl Rúhání pětkrát po sobě zvolen poslancem, kterým přestal být až v roce 2000. Byl místopředsedou Madžlisu a předsedou výborů pro obranu a zahraniční politiku.

Během irácko-íránské v letech 1980 až 1988 byl Rúhání členem Nejvyšší rady obrany, velitelem íránského letectva a zástupcem velitele íránských ozbrojených sil.

V poslední době byl zástupcem Vůdce Islámské revoluce ajatolláha Saída Alího Chameneího v Nejvyšší bezpečnostní radě a členem Shromáždění znalců, Rady účelnosti a jejího Centra strategického výzkumu.

Hovoří plynně anglicky, arabsky a samozřejmě persky a podle íránských zdrojů napsal takřka 100 knih a článků a realizoval 700 různých výzkumných projektů.

„Byla to Káhirská univerzita, která přerušila vztahy s Vatikánem, když počátkem roku 2011 Benedikt XVI. vyzval k obraně křesťanů po útoku na kostel v Alexandrii – připomněl předseda Papežské rady pro mezináboženský dialog kard. Tauran – Podnikl jsem potom mnoho pokusů o kontakt, ale marně. Problém není na naší straně. Kontakt přerušili naši muslimští přátelé. U nás jsou dveře stále otevřené,“ dodal francouzský kardinál a poukázal na to, že v mezináboženském dialogu je třeba se vyhýbat dvojznačnosti. Nelze například přecházet mlčením diskriminaci křesťanů v zemích s muslimskou většinou.

Kardinál Tauran obrátil pozornost k situaci v Saúdské Arábii, kde nesmí být žádný kostel, třebaže se tamější král považuje za stoupence dialogu s jinými náboženstvími. Dalším příkladem jsou atentáty proti křesťanským komunitám v Nigérii vedené islámskou sektou Boko Haram, jejichž činy označil kardinál Tauran za „importované násilí“. Podobně se vyjádřil o dnešní situaci v Sýrii.

(mig)

Přetištěno s laskavým souhlasem české redakce Vatikánského rozhlasu.

Původně publikováno pod názvem Kardinál Tauran: V dialogu s muslimy nelze mlčet o diskrimanci křesťanů v islámských zemích.

Případ mons. Padoveseho tedy ani tři roky po smrti nedošel u tureckých soudů spravedlnosti, stejně jako vraždy O. Andrey Santora a dalších tří kněží v oblasti Malatya. Všechny tyto zločiny byly přičteny nesvéprávnosti osamělého fanatika. Turecké soudy přecházejí bez povšimnutí, že násilná smrt arcibiskupa Padoveseho nese všechny známky islámské rituální vraždy a že v průběhu celého soudního řízení rodina podporovala mladého vraha slovy: Bůh je s tebou.

(jag)

Přetištěno s laskavým souhlasem české redakce Vatikánského rozhlasu.

Původně publikováno pod názvem Vrah arcibiskupa Padoveseho byl podle tureckého soudu vystaven nátlaku ke konverzi.

„Pojí nás silné a upřímné přátelství. Vycházíme z této osobní roviny, abychom komunitám v Buenos Aires a koneckonců také celému lidstvu přinesli poselství – dialogu, vzájemného poznávání a duchovního růstu na společné cestě. Není náhodou, že jsme spolu napsali knihu, že jsme nahráli třicetidílný program pro televizní kanál arcibiskupství v Buenos Aires. Spojuje nás úcta k našim prorokům – říkám našim, protože židovští proroci jsou pro nás společní. Uvědomujeme si, že city pozbývají významu, zůstává-li pouze u slov a záměrů. Při každém našem setkání jsme proto hledali další společné projekty, tázali jsme se, jak v duších lidí zanechat „nesmazatelnou stopu“, stopu ducha. Dvakrát jsem kard. Bergoglia pozval, aby přednesl své poselství před zahájením nového židovského roku v synagoze. On mne zase pozval, abych přednášel v kněžském semináři a při mnoha jiných příležitostech…“

Přátelství s katolickým kardinálem se tak pro rabína Skorku stává výzvou k tomu, aby zahájil novou etapu mezináboženského dialogu.

„Bergoglio – můj drahý přítel, který mi stále a věrně dokazuje své přátelství – je pro mne výzvou k tomu, abych se snažil hlouběji pochopit onen dějinný okamžik izraelského lidu, ve kterém se na jedné straně objevuje rabínský judaismus a na druhé první křesťanské komunity. Když analyzujeme talmudické prameny, které mapují setkávání a okolnosti rozmluv mezi mudrci Talmudu a vůdci prvních křesťanských komunit, zjišťujeme, že se zde nastolil jedinečný dialog. Cítím, že s kardinálem Bergogliem se opětovně utváří tento typ debaty, který je odpovědí na duchovní krizi, jíž lidstvo dnes prochází.“

Převážná většina Argentinců se hlásí ke katolictví; argentinská židovská obec sice patří v Latinské Americe k nejdůležitějším, avšak silně ji poznamenaly protižidovské teroristické útoky v devadesátých letech minulého století a následná argentinská hospodářská krize. Před pár desetiletími existovalo v Buenos Aires osmnáct židovských gymnázií, nyní jich zůstalo pět. Za těchto okolností vzniká zmiňovaná kniha rozhovorů. Rabín Skorka dodnes neskrývá svůj údiv nad tím, jak se arcibiskup Bergoglio spíše držel zpátky, namísto toho , aby vystupoval jako reprezentant většinového náboženství.

„Když jsme pracovali na zmíněné knize rozhovorů, klíčem nám bylo skutečně široké pojetí dialogu. Neexistuje téma, které bychom si byli ušetřili, ač bylo jakkoliv ožehavé. Hovořili jsme o argentinské politice a létech vojenské diktatury, o zahraniční politice, například palestinsko-izraelském konfliktu. O náboženství – budoucnosti celibátu a postoji papeže Pia XII. k šoa. Vše jsme v klidu analyzovali, pokoušeli se jeden druhému porozumět a také ho s něčím zajímavým seznámit. Mohl bych vám dlouze vyprávět o tom, čemu jsem se při těchto hovorech naučil. Například tomu, co je to moment smrti.“

Právě Bergogliovy úvahy o smrti vedly rabína Skorku k hluboké reflexi, ačkoliv to přímo z knihy nevyplývá.

„Kniha vznikala tak, že jsme naše rozhovory nahrávali a nahraný záznam pak přepisoval jeden novinář. Celý proces trval asi rok a během tohoto roku každý z nás tří ztratil milovaného člověka. Onomu novináři zemřela matka, Bergoglio ztratil jednoho ze svých bratrů a mně zemřel švagr. Každý z nás viděl dva ostatní, jak trpí. Nebyla to totiž náhlá úmrtí, nýbrž pokaždé smrt spojená s nemocí, bolestí a utrpením – jak pro nemocného, tak pro jeho blízké. Když jsme tedy hovořili o otázce smrti, bylo patrné, že každý z nás se s tímto tématem právě intenzívně vyrovnává. Bergoglio přitom v rozhovoru rozvinul představu smrti jako odevzdání ducha Otci. To samo o sobě zní jako velmi prostý, zřejmý a známý koncept. Záleží však na tom, jak se to řekne a s jakým postojem to člověk vysloví. Doprovázel jsem také přítele Bergoglia, když se šel modlit k otevřené rakvi svého bratra. Také obdobné okamžiky náleží k dialogu, avšak v knize to samozřejmě nenajdete. A pak jsme se jednou zase sešli k rozhovoru a kardinál Bergoglio se zeptal kolegy novináře: A jak se daří vaší mamince. Zemřela, odpověděl. Bergoglio zmlkl a sklopil zrak. Nastalo ticho, ve kterém jsem cítil: Právě toto je empatie, vcítění se do druhých. Cítil novinářovu bolest a modlil se za duši jeho matky.“

Řekl naší rozhlasové stanici argentinský rabín Abraham Skorka po svém středečním setkání se svým dlouholetým přítelem, současným papežem Františkem.

(jag)

Přetištěno s laskavým souhlasem české redakce Vatikánského rozhlasu.

Původně publikováno pod názvem Rabín Skorka o Bergogliovi: Nechová se jako představitel většinového náboženství.

]]> http://eretz.cz/2013/06/rabin-skorka-bergogliovi-nechova-jako-predstavitel-vetsinoveho-nabozenstvi/feed/ 0 http://eretz.cz/2013/06/dnesek-historii-8-tamuz/ http://eretz.cz/2013/06/dnesek-historii-8-tamuz/#comments Sun, 16 Jun 2013 05:38:03 +0000 redakce http://eretz.cz/?p=18670 9. července 1840, 8. tamuzu 5600, protestovala americká vláda proti damašskému krvavému obvinění, při němž byli syrští Židé obviněni ze zabití dvou mužů a použití jejich krve k výrobě pesachových macesů. Otec Tomáš z Damašku a jeho muslimský pomocník se ztratili, což vyvolalo obvinění, v jehož důsledku bylo zatčeno a mučeno 13 Židů. Další zatýkání a krutosti následovaly a vyvrcholily únosem 63 židovských dětí (které měly „dosvědčit“, kde byla skryta krev) a útoky chátry na židovské obce po celém Blízkém východě.

V Británii žádali židovští představitelé Montefiore a Rothschild zákrok vlády. V USA prezident Van Buren nařídil americkým diplomatům v Turecku a Egyptě, aby vznesli oficiální protest, zatímco tisíce Židů protestovaly v šesti amerických městech – jednalo se o historicky první kolektivní akci amerických Židů na podporu jejich zámořských. bratří. Syrští představitelé pod tlakem souhlasili s propuštěním Židů, kteří přežili řadu kol mučení. Celá záležitost se nikdy zcela nevysvětlila a v roce 1986 syrský ministr obrany Mustafa Tlass vydal knihu s názvem „Macesy Sionu“ („The Matzah of Zion“), která obvinění Židů z rituálních vražd znovu oživovala.

 Naneštěstí výsledek konference nebyl žádný, když stát za státem přednášel výmluvy, proč zrovna on nemůže židovské uprchlíky přijmout. Chaim Weizmann tehdy řekl: „Svět se zdá být rozdělen na dvě části – na místa, kde Židé nemohou žít, a na ty, kam nesmějí vstoupit.“ Konference nebyla úspěšná dokonce ani v tom, aby přijala rezoluci, odsuzující Německo za pronásledování Židů. Absence jakéhokoliv jednání Hitlera jen povzbudila, neboť se stala důkazem, že žádná země nemá morální odvahu čelit nacistickému útoku na evropské Židy.

Toto je ustanovení učení (zákona), které přikázal Hospodin: Mluv k synům Izraele, ať k tobě přivedenou červenou krávu bez vady a bez poskvrny, na níž dosud nebylo vloženo jho.

Celá 19. kapitola je věnována červené krávě, kterou poté, co ji porazí spálí, tak její popel smísený s vodou poslouží rituální očistě člověka, který se rituálně znečistil při mrtvém. Ustanovení–חוקים o červené krávě spadají do kategorie zákonů o rituální čistotě a nečistotě (דיני טומאה וטהרה). Popel z červené krávy je smísený s živou vodou-מים חיים a tato voda s trochou popela červené krávy se nazývá vodou hříchu-מים חטאת. Můžeme ji nazvat také „dezinfekčním roztokem“, kterým dvakrát v týdnu (třetího a sedmého dne) postříkáme rituálně znečištěného člověka, který se poskvrnil při mrtvém a poté bude očištěn. Nelze rozumem – racionálně vysvětlit zákony o červené krávě, neboť náležejí k mystickým zákonům Tóry, které nejsme schopni naším rozumem postihnout.

 20,2

ולא היה מים לעדה, ויקהלו על משה ועל אהרן – Pospolitost neměla vody. Proto se srotili proti Mojžíšovi a Áronovi.

Rabi Levi Jicchak z Berdičeva (1740-1809) objasňoval verš takto: Ve chvíli sváru o vodu se Mojžíš obrací k synům Izraele a nazývá je odbojníky (verš 10). Označuje je za vzpurné. Svými trpkými slovy jakoby Mojžíš syny Izraele urážel. Dával jim najevo své rozčarování z jejich postoje vůči němu a Áronovi. Avšak takovým tónem nelze hovořit k žíznícím lidem. Mojžíš se právem zlobil na syny Izraele, když pohrdli nebeskou manou, kterou jim na poušti sesílal Hospodin s nebes a začali se drze dožadovat masa slovy: „Kdo nám dá najíst masa?“ (Nu 11,4). Zde bylo správné, že Mojžíš dal průchod své prchlivosti a tvrdě káral všechny nespokojence. Avšak v tomto případě se jedná o něco zcela jiného. Lidé jsou ve vyprahlé poušti v žáru slunce a jejich ústa prahnou po doušku vody. S takovými lidmi nelze hovořit tvrdě a samozřejmě je nikdo nesmí nazývat „odbojníky“. Mojžíš v tomto okamžiku jako vůdce národa selhal. Tehdy Hospodin rozhodl, že Mojžíš nebude vůdcem svého lidu v Zemi izraelské. Kdo přivede lid za Jordán, do zaslíbené země, bude jeho nástupce Jehošua bin Nun.

Zde ještě připomeňme, že po celých čtyřicet let, co byli synové Izraele na poušti, měli zázračné vedení – מנהיגות נסית (Mojžíš, Áron, Mirjam), ale v Erec Jisrael nastoupilo nové přirozené vedení – מנהיגות טבעית (Jehošua, soudci).

]]> http://eretz.cz/2013/06/parasa-chukat-nu-191-221-2/feed/ 0 http://eretz.cz/2013/06/dnesek-historii-6-tamuz/ http://eretz.cz/2013/06/dnesek-historii-6-tamuz/#comments Fri, 14 Jun 2013 05:30:02 +0000 redakce http://eretz.cz/?p=18657 4. 7. 1976, 6. tamuzu 5736, kdy USA slavily 200 let od svého vzniku podnikla izraelská přepadová jednotka velkolepou akci na záchranu stovky Židů, držených jako rukojmí na letišti v Entebbe v Ugandě. Týden předtím byl letoun Air France unesen palestinskými teroristy, kteří následně přistáli v Ugandě, kde vládl sympatizující diktátor Idi Amin. Teroristé hrozili zabít židovská rukojmí, pokud izraelská vláda nepropustí odsouzené palestinské teroristy. (Zcela nečekané bylo rozhodnutí posádky letadla, která se dobrovolně rozhodla zůstat s židovskými zajatci, místo toho aby využila možnosti odejít; po návratu do Paříže byli členové posádky vedením Air France za tento svůj hrdinský postoj pokáráni a dočasně postaveni mimo službu.)

regionální rady v Judeji a Samaří

Navzdory pověstem o zmrazení židovské výstavby v Judeji a Samaří, které se šíří posledních pár měsíců, je pravdou opak. Výstavba v prvních třech měsících roku 2013 ostře vzrostla – o celých 176 % oproti stejnému období roku 2012.

Podle zprávy Kanálu 2 izraelské televize z konce minulého týdne se výstavba v Izraeli před tzv. Zelenou linií (hranice příměří z roku 1949) v prvním čtvrtletí zpomalila o 8,9 %, zatímco na územích osvobozených v Šestidenní válce v roce 1967 silně vzrostla. Pravdou ovšem je, že jde o „hru malých čísel.“ Podle údajů Ústředního statistického úřadu v lednu 2012 byla zahájena v Judeji a Samaří výstavba jen 200 bytů, od ledna do března 2013 to bylo 865.

Z výstavby pro židovské obyvatele biblického srdce Země Izrael má jako obvykle psotník izraelská krajní levice. Předseda hnutí Mír nyní (Šalom Achšav, Peace Now) Jaariv Oppenheimer (Yariv Oppenheimer) prohlásil, že se jedná o nešťastnou reakci Izraele na mírové kroky arabského světa – přičemž ovšem zapomněl zmínit, o jakých krocích hovoří.

Dr. Jechiel Frisch

V neděli 9. června (roš chodeš tamuz) se uskutečnila ve Vyšší akademické pedagogické škole „Šeanan“ na haifském předměstí Kiriat Šmuel jednodenní konference věnovaná životu a dílu židovského historika a přímého účastníka protiřímského povstání Josefa ben Matitjáhú, zvaného Josephus Flavius (37-100 o.l.). Konferenci zahájil ředitel ústavu dr. Jechiel Frisch a prvním přednášejícím byla profesor Daniel Schwartz z Hebrejské univerzity, který se specializuje na období druhého Chrámu. Ve své přednášce upozornil na změny popisu shodných událostí, jak je zaznamenal Josehus Flavius v díle Židovská válka (sedmdesátá léta 1. stol.) a o dvacet let později v díle Židovské starožitnosti. Změny v popisu shodných historických událostí svědčí též o změně, kterou Flavius prošel, z Judejce na diasporního Žida. Dalším tématem byly biblické osobnosti v díle Josepha Flavia, respektive srovnání biblického textu s Josephovými slovy. Adi Blacher, doktorand z Univerzity Bar-Ilan srovnával biblický text o povolání Šaula na krále s textem Josepha Flavia. Podobně i Šimon Vogel doktorand z Ben Gurionovy univerzity v Beer Ševě srovnával příběh o narození Samsona se slovy Flavia a midrašem Bemidbar Rabba. Také dr. Michael Avioz z Univerzity Bar Ilan hovořil o Josephově komentáři k Samuelově knize. Dále vystoupil dr. David Nachman, ředitel Midraši pro vzdělávání k managementu v Kfar Adumim hovořil o vztahu Flavia k třem hlavním proudům v tehdejší společnosti a o jeho názorech či postojích k halaše. Dalším z přednášejících byl dr. Eliezer Sariel z college Šeanan, který hovořil o židovské ortodoxní kritice Josepha Flavia, zvláště v díle rabína a historika Jicchaka Eizika Halevy Rabinowitze. Dalším z vystupujících byl rabín dr. Yaron Silberstein, lektor Talmudu v college Šeanan, který se ve své přednášce zaměřena na Josepha Flavia jako na jeden z pramenů k halachickým ustanovením sionistických rabínů, zvláště vrchního rabína IDF Šlomo Gorena. Rabín Silberstein ve své přednášce vzpomněl značný přínos prof. Davida Flussera ke studiu osobnosti a doby Josepha Flavia. Posledním z přednášejících byl rabín Dr. Jechiel Lash, tématem jeho referátu byl význam losů, které měly určít smrt povstalců v Jotvatě a na Masadě. Přestože Vyšší akademická pedagogická škola není univerzitou v plném slova smyslu, výběr a úroveň přednášek odpovídaly univerzitnímu standardu.

Rabín Dr, Jaron Silberstein

Dr. David Nachman.

Prof. Daniel Schwartz

foto: Machon Tzomet

Alistair Burt
Foto Wikimedia

Britský poslanec za konzervativní stranu  Alistair Burt, předseda Zahraničního výboru britského parlamentu poskytl izraelským politikům dobrou radu – řídit se podle mírových plánů, které pro izraelsko-palestinský konflikt připravil ministr zahraničí USA John Kerry. Podle Burta se má Izrael podrobit – použil jednoznačného slova “obey” . Pokud se Izrael nepodrobí, dostane se do mezinárodní izolace. Britanie je z možnosti takového vývoje znepokojena.  Jakoby bylo normální určovat jiným státům komu či čemu se mají podrobit. Zdá se skutečně, že vážený poslanec zapomněl, že stát který kdysi existoval pod britským mandátem je již 65 let samostatný.

]]> http://eretz.cz/2013/06/britsky-poslanec-zapomnel-mandat-palestine-skoncil/feed/ 4 http://eretz.cz/2013/06/dnesek-historii-4-tamuz/ http://eretz.cz/2013/06/dnesek-historii-4-tamuz/#comments Wed, 12 Jun 2013 05:24:34 +0000 redakce http://eretz.cz/?p=18612 Výročí (Jarzeit, járcajt) rabiho Jákova ben Meira Tama (Yaakov Ben Meir Tam, Jacob ben Meir Tam, 1100 – 9. 6. 1171), talmudického komentátora, známého jako Rabejnu Tam (Rabbeinu Tam, רבינו תם). Rabejnu Tam, vnuk Rašiho (Rashi, ‏רש”י), byl velkým učencem své doby, na jehož akademii ve Francii proudili Židé k vyslechnutí jeho talmudických rozprav. Jeho přednášky se staly základem komentáře Tosfot, který byl sestaven jeho studenty a dnes je tištěn v každém standardním vydání Talmudu. Nejznámějším dílem je Sefe HaJašar (Sefer haYashar). Rabejnu Tam byl výjimečně úspěšný obchodník s vínem a finančník. Když byl jeho dům roku 1146 napaden křižáky, byl opakovaně pobodán na hlavě a pohozen na poli, aby zemřel. Zázračně se zachránil a žil dalších 25 let.