… Vaše osvědčené zpravodajství z Izraele a Blízkého východu




cestování

Černínský palác

Černínský palác

Ministerstvo zahraničních věcí doporučuje před cestami i během pobytu v Izraeli sledovat bezpečnostní situaci v zemi, která je dlouhodobě ovlivněna jak izraelsko-palestinským konfliktem, tak i aktuálním vývojem v regionu, který může mít na bezpečnostní situaci v Izraeli bezprostřední vliv.

V posledních týdnech se v Jeruzalémě odehrálo několik velmi vážných bezpečnostních incidentů, které měly za následek smrt a zranění několika lidí. Bezpečnostní situace v Jeruzalémě zůstává mimořádně napjatá. Zvýšené opatrnosti je třeba dbát nejen při pohybu v historickém středu Jeruzaléma (Staré město), především v oblasti Chrámové hory, ale také ve všech částech východního Jeruzaléma. Je třeba vyhýbat se demonstracím, místům násilných střetů a větším shromážděním. Je nevhodné veřejně projevovat politické či náboženské sympatie jedné či druhé straně.

Pokračovat ve čtení “Aktuální doporučení k cestám do Izraele a na palestinská autonomní území” »

???????????????????????????????A ještě dál na západ, už na samém okraji západního Jeruzaléma jsou pak ještě aspoň tři lokality, které stojí za zmínku. Nejprve o té, v níž jsem nebyl, protože ani nebyla k nalezení na mapě. Mám na mysli bývalou arabskou vesnici Deir Jásin, kterou za bojů v r. 1948 vyvraždili irgunovci a šternovci: terorističtí to odštěpenci Hagany. Podrobně to líčí Collins a Lapierre v knize Ó Jeruzaléme! Antisemiti tento zločin rádi připomínají, k čemuž jistě mají své důvody. Mlčet ale o něm nelze jen proto, že antisemité nejsme.
Pokračovat ve čtení “Jak psát o Jeruzalému IV” »

???????????????????????????????Co je vlastně dnes považováno za nejstarší části Jeruzaléma? Jak jsou na tom hmotné památky židovské, křesťanské a muslimské? Ono tzv. Davidovo město je cca 3000 let staré, ale to jsou celkem jen skromné, byť co do plochy rozsáhlé vykopávky. Tzv. Západní zeď, tedy Zeď nářků, je údajně z doby Heroda Velikého, tedy 37-4 př. n. l.: Herodova přestavba tzv. druhého chrámu ze 6. stol. př. n. l. byla zřejmě natolik masivní, že by si téměř zasloužila, aby její výsledek byl zván „třetím chrámem“: co je pod touto zdí, se však zřejmě až doposud příliš neví, předpokládají se tam základy druhého, ne-li prvního, Šalamounova chrámu. Všechny pozdější židovské stavby ve Starém městě jsou pak až ze staletí turecké nadvlády. Co do hmotných památek je na tom v Jeruzalémě křesťanství vlastně nejhůře: všechny stavby mohly vzniknout až po r. 313, tedy po vydání Ediktu milánského, kdy pak ovšem prý rostly jak houby po dešti a již ve 4. stol se rozvinula „náboženská turistika“, ale archeologové jsou skeptičtí: po zničení Jeruzaléma v r. 70, kdy tu, slovy Ježíšovými, opravdu „nezůstal kámen na kameni“, jak ten který kámen hledat, ne-li to které dřevo? A navíc na úrovni archeologie té doby. Chrám Božího hrobu je dnes velmi krásné a dojemné místo; chrám sice stojí na půdorysu konstantinské baziliky, ale byl tolikrát zničen a znovu postaven, že z původní stavby zbylo jen žalostně málo (na rozdíl např. od baziliky Narození Páně v Betlémě, která je v jádře ze 4. stol.). Dnes chrám Božího hrobu působí nejspíše jako směs románsko-gotické architektury, tak trochu jako dóm v Cáchách. Zajímavé tam jsou ony sektory na něž je chrám rozdělen mezi římské katolíky, řecké pravoslavné, syrskou církev, arménskou církev a etiopské Kopty, které ovšem ostatní vystrnadili do kapličky v prvním patře a na terasu nad ní. Taktéž procedura večerního zamykání chrámu, na kterou se chodí dívat poutníci i turisté a která se ovšem děje i za asistence izraelské policie: „majitelem klíčů“ je tu, jak rovněž známo, jedna arabská rodina už v kdoví kolikáté generaci, jejíž představitel, evropsky vyhlížející gentleman, sem opravdu chodí každý večer zamknout hlavní chrámové dveře. Mile působí i skoro ekumenická směsice pravoslavných, římskokatolických i protestantských poutníků, zato spíše rozpaky budí dvě hlavní atrakce: místo údajného Ježíšova hrobu, nad nímž se tyčí „ediculum“, před kterým je furt fronta poutníků, kterou nelze vystát, a pak špička údajné Golgoty, která je však tak obestavěna architekturou, že vůbec nepřipomíná skálu, natož místo popravy. Příznačná je tu otázka jednoho dítěte z řad poutníků, která se dostala už do turistických průvodců: „A proč ukřižovali Ježíše uprostřed chrámu?“ Jako Golgotu a místo, kde Ježíš vstal z mrtvých, si lze chrám Božího hrobu představit opravdu jen obtížně, tím spíše, že se toto místo zřejmě nacházelo ještě v rámci nových jeruzalémských hradeb postavených za Heroda Velikého: opravdu by mohlo být popraviště ZDE? To onen „zahradní hrob“ kousek dál na sever, už za hradbami, za Damašskou branou, co ho v 19. stol „objevil“ anglikán Gordon, zase působí natolik „pravděpodobně“, až je to trochu nepříjemné. Ale co vlastně na tom: nezbývá než si v Jeruzalémě často opakovat: tady NĚKDE to tak jako tak bylo… Ale do chrámu jsem také chodil snad každý večer, vždyť jsem to měl z hotýlku na ulici Khan az-Zait vedoucí k Damašské bráně co by kamenem dohodil.

Pokračovat ve čtení “Jak psát o Jeruzalému III” »

???????????????????????????????

Tel Aviv – a podobně i ostatní pobřežní města – je jistě zajímavý, ale v Izraeli je jistěže hlavním magnetem Jeruzalém. Do Svatého města jsem přijel šerutem 29. ledna 14 kolem jedenácté dopoledne. Už jen cesta sem od středomořského pobřeží je fantastická, a to člověk ani nemusí vědět, co všechno se odehrávalo na místech, jimiž projíždí, jaké strašné boje třeba probíhaly u Latrunu v letech 1947-48. Dálnice postupně stoupá do hor, a když jsou hřebeny překonány, je před námi Jeruzalém, jehož západní předměstí už jsou dosti roztahaná, od centra vzdálená. A pak dolů Jaffskou ulicí ke Starému městu.

Pokračovat ve čtení “Jak psát o Jeruzalému II” »

???????????????????????????????Jak napsat o Jeruzalému, aby to bylo něco aspoň maličko nového, objevného? Skoro nemožný úkol. Tedy pár poznámek spíše osobního rázu. Nejprve však základní faktografie. V Izraeli poprvé v životě před půl rokem, letos v lednu a v únoru na tři týdny. Itinerář: Tel Aviv s Jaffou a Herzlíja, pak Jeruzalém, kde nejdéle, odkud posléze výlety do Betléma (pěšky), do Jericha a Bethanie, do Hebronu, do Ein Gedi a na Masadu (autobusy a mikrobusy), pak přes Ramallah do Nabulusu a přes Janin do Galileje do Nazaretu, pak do Haify, kde zase pár dní a odkud další výlety: do Akkonu a přes Nazaret na horu Tábor (pěšky) a dále autobusy a stopem: Tiberias a severní okraj Genezaretského jezera, do Sefadu, zpět do Haify a konečně přes Caesareu a Herzlíju zpět do Tel Avivu.

Pokračovat ve čtení “Jak napsat o Jeruzalému I.” »

Podpora

Chcete-li podpořit provoz Eretz.cz symbolickým darem, můžete tak učinit na účet u Fio Banky č. 2100457904/2010 (v CZK v České republice) nebo na účet 2100457904/8330 (v EUR na Slovensku).


Podpořit nákladný provoz serverů můžete i bitcoinem na adresu 1ERETZfyhKgCcJqkFtBQyueN1vPfNaYWvb


BTC QR
Články podle data
Září 2017
Po Út St Čt So Ne
« Srp    
 123
45678910
11121314151617
18192021222324
252627282930  
Archiv