Dnes večer zapalujeme první chanukové světlo – tato Chanukie je u Západní stěny v Jeruzalémě již připravena.
וַיְהִ֕י מִקֵּ֖ץ שְׁנָתַ֣יִם יָמִ֑ים וּפַרְעֹ֣ה חֹלֵ֔ם 44,1 – Po dvou letech se stalo, že farao měl sen. Slovo קֵּ֖ץ znamená „konec“. Když se schyluje ke konci lidského života a člověk se bude zanedlouho vyznávat ze svých činů na nebesích před nejvyšším Soudcem, tak mnoho let jeho života bude odpovídat pouze několika málo dnům. Podobně jako máme v textu Tóry: שְׁנָתַ֣יִם יָמִ֑ים což doslova je „dva roky dny“. Proč tomu tak je? Neboť se člověku započtou pouze ty dny, kdy se zabýval učením Tóry, modlitbami a plněním micvot. Ostatní dny jeho života, během nichž se člověk nezabýval plněním micvot se ztratí, jako by nebyly. Tak se léta promění v dny.
Pokračovat ve čtení “Paraša MIKEC (Gn 41,1-44,17) a konec svátku Chanuka” »
Část mísy s nápisem Hyrkanos
Nedlouho před svátkem Chanuka byla nalezena část kamenné mísy z hasmonejského období, na níž je vyryto hebrejským kvadrátním písmem jméno הרקנוס (Hyrkanos). Mísu objevili během archeologických vykopávek, které probíhají na parkovišti Giv’ati v Davidově Městě (עיר דוד) v Jeruzalémě. Hyrkanos bylo v hasmonejském období běžně užívané jméno. Jmenovali se tak i dva představitelé hasmonejské dynastie – kníže Jochanan Hyrkanos I. (134-104 př.o.l.), který byl vnukem Matitjáše Hasmonejského, jenž zahájil ve vesnici Modi’in povstání proti tyranii Antiocha IV. Epifana. Dalším byl král Jochanan Hyrkanos II. (67, 63-40 př.o.l.), syn krále Alexandra Jannaje a královny Salomé Alexandry. V Izraelské správě památek (רשות העתיקות) se pokoušejí rozluštit, kdo byl onen Hyrkanos, jehož jméno je vyryto na kamenné míse staré asi 2100 let. Jednalo se o prostého obyvatele Jeruzaléma nebo o aristokrata? Dr. Doron Ben Ami z Izraelského Památkového úřadu a profesorka Ester Eshel z Bar Ilanovy univerzity uvádějí, že část nalezené mísy je nejstarším příkladem používání nádob z vápence (křídy) v Jeruzalémě. Takové nádoby používali převážně Židé, protože kamenné nádoby nepřijímají rituální nečistotu – טומאה.
Pokračovat ve čtení “Pozdrav z hasmonejské doby” »
Zítra večer, po skončení šabatu – 25. kislevu (כ“ה כסלו) v 17.10 hodin zapalujeme první chanukové světlo.
Svátek Chanuka je jediný ze svátků, o němž není zmínka ani v Tóře a ani v jiných biblických knihách. Uveďme však, že přece jenom se v Tóře vyskytuje náznak na Chanuku. Například v hebrejském originálu 25. slovo v Tóře je slovo אור“ – světlo“
בְּרֵאשִׁ֖ית בָּרָ֣א אֱלֹהִ֑ים אֵ֥ת הַשָּׁמַ֖יִם וְאֵ֥ת הָאָֽרֶץ׃ וְהָאָ֗רֶץ הָֽיְתָ֥ה תֹ֨הוּ֙ וָבֹ֔הוּ וְחֹ֖שֶׁךְ עַל־פְּנֵ֣י תְה֑וֹם וְר֣וּחַ אֱלֹהִ֔ים מְרַחֶ֖פֶת עַל־פְּנֵ֥י הַמָּֽיִם׃ וַיֹּ֥אמֶר אֱלֹהִ֖ים יְהִ֣י א֑וֹר.
nalezená hasmonejská mince
Bronzovou minci z doby vlády krále Antiocha IV. Epifana náhodně objevili v Jeruzalémě nedlouho před Chanukou izraelští archeologové.
Minci zahlédla hlavní konzervátorka, archeoložka Orna Kohen (Orna Cohen), mezi kameny u zdi v archeologické zahradě jeruzalémského Muzea Davidovy věže (Migdal David, מגדל דוד, Tower of David) před několika týdny při pravidelném konzervačním zabezpečení. Peníz se nacházel u hasmonejské zdi, které protínají střed dvoru citadely, poblíž základny věže vybudované v době Jonatana a Šimona, bratrů Judy Makabejského. Zeď byla nedávno poškozena bouřkou či dětmi.
Foto: Jonatan Zindel Flash 90
Včera večer (13.12.2015) zapálili věřící poslední, osmé chanukové světlo. Svátek končí dnes se západem slunce, ale světlo svátku nás provází celým rokem.
Chodit čtyřicet let bosky rozviřovat pouštní prach
aby všechny malověrné opustila jistá chandra
nalézat tu radost od níž stačí i jen pouhý stín
umanutě držet víru žít ji znovu stále znovu
kdykoliv a kdekoliv a celý den a celý rok
aniž by z ní zbyla pouhá gesty vyztužená mantra
kdo ví kolik bude třeba ještě dalších nových slok
ukovaných v ohni času z poctivého prvokovu
nu tak dobrá toho roku budiž každý živý syn
Zaměstnanci dětské nemocnice Schneider vytvořili pro malé pacienty, kteří musí trávit svátek v nemocnici chanukový svícen ze 4000 nafukovacích balónků a umístili jej tak, aby byl vidět z každého pokoje.
Moše Jaalon a Benjamin Netanjahu při zapalování druhé chanukové svíce
Předseda izraelské vlády dnes zapálil druhou chanukovou svíci s vojáky jednotky Duvdevan (Třešeň, דובדבן) Izraelských obranných sil. Spolu s ním byli přítomni ministr obrany Moše Jaalon (Moshe Yaalon), zástupce náčelníka generálního štábu generálmajor Jair Golan (Yair Golan), velitel divize brigádní generál Lior Karmeli (Lior Carmeli) a velitel jednotky Duvdevan plukovník K.
Předseda izraelské vlády Benjamin Netanjahu dnes při příležitosti zapálení první chanukové svíce u Západní zdi v Jeruzalémě pronesl projev, jehož záznam a překlad přinášíme.
Před 2.200 roky povstala hrstka židovských bojovníků a porazila tehdejší globální impérium. Bylo to ještě před vzestupem Říma a řecká seleukovská říše byla tehdy silná, velmi silná a – za vlády Antiocha IV. – velmi krutá. Byla opravdovou hrozbou naší jednotě a naší velikosti. Makabejci bojovali v první řadě za obnovení této (duchovní) nezávislosti, ale nespokojili se jen s tím. Část lidu chtěla, aby se s tím spokojili. Ale tomu oni nebyli nakloněni. Bojovali za obnovení politické nezávislosti. Chápali, že bez politické nezávislosti neexistuje šance na zajištění nezávislosti duchovní.
V nedělní podvečer, 6. prosince jsme zahájili osmidenní svátek Chanuka – svátek světel – חג האורים. Chanuka je svátek, který slavíme na památku vítězství Makabejských v boji proti tyranií seleukovského krále Antiocha IV. Epifana (175-164 př.o.l.). První chanukovou svíčku zapalujeme pomocí šamaše-služebníka na pravé straně chanukije. Tento první den pronášíme při zapalování prvního chanukového světla tři požehnání: 1. „lehadlik ner šel chanuka“, 2. „šea asa nisim la’avotejnu“ a 3. „šehechejánu“.
Pokračovat ve čtení “Chanuka 5776” »
37,2
אלה תולדות יעקב יוסף בן שבע עשרה שנה…. Toto je rodopis Jákobův. Sedmnáctiletý Josef….
Povinností každého Žida je nespokojit se s tím, čeho již dosáhl, ale chtít stoupat stále výše v učení Tóry. Dnes bychom řekli, že jeho povinností je stále dychtit po svém zdokonalení jak v duchovní, tak v mravní rovině. Žid nesmí ve svých znalostech „stagnovat“ a být spokojený s tím, co již dosáhl. Musí stále své něco doplňovat, přidávat a tím přispívat k rozvoji svého intelektu, prostě stále něco להוסיף . Právě jméno Josef má svůj původ ve slovesu להוסיף (přidat). Proto také Josef se nespokojil s tím, co v duchovní a morální úrovni získal od svých předků Abrahama, Izáka a Jákoba, ale snažil se stoupat stále výše a výše, byť byl podroben velmi těžkým zkouškám, v nichž ale se ctí obstál. Proto se mu také dostalo přívlastku „Spravedlivý – הצדיק“.
Pokračovat ve čtení “Paraša VAJEŠEV (Gn 37,1-40,23)” »
Chcete-li podpořit provoz Eretz.cz symbolickým darem, můžete tak učinit na účet u Fio Banky č. 2100457904/2010 (v CZK v České republice) nebo na účet 2100457904/8330 (v EUR na Slovensku).
Podpořit nákladný provoz serverů můžete i bitcoinem na adresu 1ERETZfyhKgCcJqkFtBQyueN1vPfNaYWvb
