… Vaše osvědčené zpravodajství z Izraele a Blízkého východu




Chrám

muftí Muhammad Ahmad Hussein

muftí Muhammad Ahmad Hussein

Židovský Chrám na Chrámové hoře v Jeruzalémě nikdy neexistoval. Prohlásil to 25. října 2015 v rozhovoru pro Kanál 2 izraelské televize velký muftí jeruzalémský šejch Muhammad Ahmad Hussein (محمد أحمد حسين).

Na otázku, zda souhlasí, že na Hoře byl židovský Chrám, muftí v arabsky vedeném rozhovoru odpověděl, že mešita al-Aksá byla mešitou „před 3.000 lety a před 30.000 lety“ a že jí je „od stvoření světa a nikdy nebyla ničím jiným.“

„Toto je mešita al-Aksá, která postavil Adam, mír s ním, anebo andělé v jeho době,“ dodal muftí ve vztahu k mešitě, která byla prokazatelně postavena v 8. století chalífou Abd al-Málike ibn Marvánem.

Pokračovat ve čtení “Velký muftí jeruzalémský: Na Chrámové hoře nikdy nebyl židovský Chrám (+ video)” »

14144785526276_bV neděli, 5. července držíme posunutý půst 17. tamuzu. To proto, že datum 17. tamuzu připadá letos na šabat a o šabatu je zakázáno se postit (výjimku tvoří pouze Jom kipur o šabatu). Naše tradice spojuje tento den s pěti tragickými událostmi, které ovlivnily život židovského národa.
1. Mojžíš rozbil desky Zákona, které měl předat po čtyřiceti denním pobývání na hoře Sinaj synům Izraele. Když se však dověděl a přesvědčil, že část národa opustila Hospodina a klaní se zlatému teleti, ve své prchlivosti rozbil desky Zákona pod horou Sinaj.
2. Judský král Menaše (687-642 př.o.l.) postavil v chrámu sochu Ašery, tehdy „módního“ božstva na Blízkém východě. Viz 2. Královská 21,7. Pokračovat ve čtení “Půst sedmnáctého tamuzu – תענית שבעה עשר בתמוז” »

KORBAN PESACH -GLIK JehudaJiž vice než dvě a půl tisíciletí na hoře Gerízim přinášejí Samaritáni pesachovou oběť – korban Pesach. Tento náboženský obřad Samaritánů se stal v moderní době pro mnohé židovské i nežidovské turisty barvitým folkloristickým svátkem, který všechny přítomné vrací do dob existence druhého Chrámu, kdy přinášení oběti pesachového beránka bylo nedílnou součástí oslavy svátku Pesach a chrámového rituálu. Avšak po zboření Chrámu roku 70 o.l. ustalo též přinášení všech obětí. Jedinou obětí, obětí úst, se stala modlitba. Pokračovat ve čtení “Pesachová oběť v Jeruzalémě a u Samaritánů” »

Tóra

O šabatu čteme dvě poslední parašijot 2. Knihy Mojžíšovy.
Tento šabat se též nazývá „Šabat para – Šabat krávy“, proto vyndáváme dva svitky Tóry a ze druhého čteme poslednímu vyvolanému muži-maftírovi pasáž ze 4. Kn. Mojžíšovy 19,1-22, kde se píše o červené krávě, jejímž popelem smíseným s vodou očišťuje kněz člověka, na kterém ulpěla rituální nečistota – tum’a. Člověk, který byl rituálně nečistý, nemohl přinášet oběti.

35,1
ויקהל משה את כל עדת בני ישראל…..“”
„Mojžíš shromáždil celou pospolitost (obec) synů Izraele…“
Pokud hovoříme o „עדה“ o „pospolitosti-obci“, tak v obecném významu je עדה deset mužů starších 13 let, tedy minjan. Zde se však nalézáme trochu výše. Hovoříme-li o כל עדת בני ישראל, máme na mysli náboženskou obec, nikoli pouze jakousi pospolitost náhodně shromážděných jedinců.
Můžeme také hovořit o dobré obci-עדה טובה, ale také o špatné obci -עדה רעה . Příkladem špatné pospolitosti je například deset (minjan) z dvanácti zvědů, které Mojžíš vyslal do kenaánské země, aby o ní přinesli informace. Oni však vnesli do srdcí lidu malomyslnost, strach a pochybovačnost o možnosti obsadit Kenaán (Nu 13,1n). Dále se píše, že „celá pospolitost – obec pozdvihla svůj hlas, dali se do křiku a lid tu noc proplakal“( Nu 14,1 ). Komentátor Raši ( 1040-1105 ) vysvětluje עדה =סנהדראות, t.j. Soudní dvory, tedy soudcové-stařešinové lidu. Dříve byl náš nejvyšší zákonodárný a soudní dvůr – Sanhedrin především nejvyšší náboženskou institucí, zvláště po zboření druhého Chrámu, roku 70 o.l.
Tu se dostáváme k jednomu z fenoménů židovského lidu. עדה – náboženská pospolitost (obec) se mění v národ. Již dříve jsme byli faraónem označeni jako národ:
„Hle, národ synů Izraele je početnější a mocnější než my“(Ex 1,9). Avšak opravdový přerod z náboženské pospolitosti – obce v národ nás čekal až pod horou Sinaj, kdy jsme přijali Desatero a Tóru – מעמד הר סיני.
Jak je známo, náboženská pospolitost nemůže existovat bez představitele, bez duchovního vůdce. V našem případě přirozeným a opravdovým duchovním pastýřem byl Mojžíš, který byl nejen nejvyšší autoritou náboženskou a soudní, ale byl svým způsobem i králem, který drží v rukou i otěže vlády světské. Pokračovat ve čtení “Paraša VAJAKHEL – PEKUDEJ (Ex 35,1-38,20 a 38,21-40,38) – šabat para” »

menoraObyčejně jej držíme ihned po Roš hašana, tedy 3. dne měsíce tišrej. Letos, vzhledem k tomu, že ihned po Roš hašana byl šabat, kdy je (kromě Jom kipuru) zákázáno se postit, přenáší se tento půst na dnešní den, na neděli. Půstem vzpomínáme na Gedaljáše, syna Achíkama, kterého babylónský král Nebukadnesar II. ustanovil správcem Judska poté, kdy zbořil Šalomounův Chrám a odvedl velkou část Židů do zajetí (2. Královská 25,22-26). Tento půst vzpomíná ve svém výčtu postů, které se v budoucnosti stanou svátky také prorok Zacharjáš 8,18-19 jako půst sedmého měsíce. Po zničení prvního Chrámu roku 586 př.o.l. ustanovili Babylóňané nad zbytkem židovského národa v Judsku správce Gedaljáše, který měl k ruce jakousi „vládu omezené autonomie“ se sídlem v Micpě. Samozřejmě, že správce musel spolupracovat s okupační mocností, což některými Židy bylo považováno za zradu a kolaboraci. Jedním z těch, kteří viděli v Gedaljášovi zrádce byl Jišmael, syn Netanjášův, který přišel se svými přívrženci na Gedaljášovo pozvání do jeho paláce v Micpě. V nestřežený okamžik Jišmaelovi lidé Gedaljáše a blízké zavraždili. Gedaljášova vražda měla být trestem za jeho kolaboraci s Babylóňany. Poté atentátníci utekli do Egypta, neboť se právem báli odvety Babylóňanů. Vražda se stala pravděpodobně 3. dne v měsíci tišrej (podle biblického řazení měsíců sedmého měsíce). Pokračovat ve čtení “GEDALJÁŠŮV PŮST – Tzom Gedalijahú” »

pic1Vstoupí-li se na Chrámovou horu bránou Mugrabi a pokračuje-li se východním směrem podél jižní strany Hory, je možné vidět různé vystavené artefakty. Zatímco některé z nich lze datovat do pozdějších historických období, řada těchto předmětů pochází z období Druhého chrámu.
Některé z hlavic sloupů zobrazených na fotografiích jsou skutečně z Druhého chrámu. Zdroje z židovské tradice a historické záznamy udávají, že tyto hlavice byly pokryty vrstvou zlata. Oranžové zbarvené skvrny na kamenech jsou zdánlivě všechno, co zůstalo jako stopa po vzájemném působení zlata a jiných prvků. Nicméně bližší zkoumání několika těchto hlavic odhalí fascinující detail: zbytky jasného zlata, které stále zůstávají na hlavicích! Pokračovat ve čtení “Archeologické důkazy o velkoleposti svatého Chrámu” »

Beth_Yaacov_Torah Během 9. Avu, který nám připomíná nejen zboření obou Chrámů v Jeruzalémě, ale i příčiny, které k tomu vedly je náš smutek tak velký, že se jako jedno ze znamení smutku neučíme Tóře. Pro člověka, který se tóře neučí po celý rok to jistě není nic převratného. Jinak je tomu u toho, kdo Tóru studuje každý den. Pro ty, kteří si pod tím nedovedou nic moc představit si dovoluji vysvětlení. Známe pojem židovská duše, to je duše, kterou žid dostane, když se narodí a která činí jeho život životem. Pro svojí úspěšnou existenci potřebuje návod k použití a tím je Tóra. A protože Tóře je někdy těžko rozumět existuje spousta komentářů a komentářů ke komentářům. Tóra samotná je neměnná, ale komentáře jsou, abychom řekli dnešním jazykem, updaty. Židovská duše je tedy neustále pod určitým tlakem se učit, analyzovat, updatovat a evaluovat. Protože dnešní židovský svět je poznamenán katastrofou Šoa a mnohé židovské duše zůstaly bez možnosti žít tak, jak byly stvořeny, strádají. Důvodem pro to může být například fakt, že člověk vůbec neví , že je nositelem židovské duše. I to ale Tóra předpokládala a jeden z midrašů to demonstruje na příběhu menory (svícnu) z ještě přenosného svatostánku, který později našel své místo v Chrámu a jehož podobu známe z Titova vítězného oblouku. Midraš říká, že ještě dávno po té, kdy Chrám nebude existovat, budou v židovských duších jiskry ze světla, které hořelo v tomto svícnu. Pokračovat ve čtení “Devátý av – svátek revitalizace” »

800px-Arch_of_Titus_Menorah1-500x300Zítra, 5. srpna ve 20.39 hodin večer začíná půst Devátého avu – תשעה באב. V tento nejsmutnější den židovského kalendáře vzpomínáme vlastně na zboření dvou jeruzalémských Chrámů – prvního, který zbořili Babylóňané roku 586 př.o.l. a druhého zbořeného Římany roku 70 o.l. Zničení prvního Chrámu a baybylónské zajetí byla opravdu tragická období pro tehdejší židovstvo. Nejenže jsme ztratili politickou nezávislost, neboť zaniklo Judské království a Babylóňané změnili jeho území v jednu ze svých provincií, ale většina židovského lidu byla ve dvou vlnách (r. 597 a 586 př.o.l.) odvedena do Babylónie. Zde naši předci sice žili pod kontrolou Babylóňanů, ale měli i určitou vnitřní autonomii. Tam, v zemi cizinců, jim dodával naději na návrat do Erec Jisrael prorok Ezechiel, který se stal duchovním vůdcem judských zajatců, s jejichž první vlnou přišel do Baylónie. Jeho vidění o údolí plném suchých kostí (37.  kapitola) je alegorií na zajetí, v němž je židovský lid podobný suchým kostem, ale i proroctvím o návratu „mrtvého“ lidu do vlasti, do Svaté země, kde bude vzkříšen k novému životu. Pokračovat ve čtení “Devátý av – před 1944 lety byl zničen druhý jeruzalémský Chrám” »

Moše Feiglin

Moše Feiglin

Včera, v neděli 25. května se konala v Jeruzalémě, v auditoriu Knesetu vědecká konference, jejímž tématem byla SVRCHOVANOST IZRAELE NA CHRÁMOVÉ HOŘE – .הריבונות בהר הבית Konferenci zorganizoval zástupce předsedy Knesetu poslanec Moše Feiglin. Konferenci moderoval profesor Arie Eldar, který byl též jedním z přednášejících. Feiglin uvedl konferenci slovy: Mysleli jsme si, že problém je pouze zákaz židovské modlitby na Chrámové hoře, ale to pouze průvodní jev problému. Hlavní příčinou je skutečnost, že kdo je svrchovaným pánem Chrámové hory, tomu náleží tato země. Jádro sporu tkví v tom, kdo je opravdový národ a kdo je politicky vytvořeným národem. „My jakoby uznáváme práva palestinského národa, ale Palestinci nejsou ochotni uznat náš národ. Židé jsou podle nich pouze náboženstvím, tudíž nemají právo na stát“, řekl Feiglin. Upozornil, že v arabských obcích a městech Izraele a Západního břehu je nová architektura – staví se mešity, které mají podobu Skalního dómu (Kipat ha-sela, Kubat as-sachra), jenž však mešitou nebyl a není. Tyto mešity mají za cíl upevnit pocit a víru v arabském a palestinském obyvatelstvu, že jen jemu patří Chrámová hora. Velice krátký projev, či spíše připomínku přednášejícím a všem účastníkům konference měla poslankyně Šula Mualem. Ta vyslovila názor, že náš zápas o Chrámovou horu je mnohem hlubší, je zápasem o naši identitu. Musíme přestat používat termínu, že „navštěvujeme Chrámovou horu“, neboť Chrámová hora nám patří a my patříme Chrámové hoře. Nelze se dívat na problém Chrámové hory pouze z čistě halachického hlediska. Pokračovat ve čtení “Svrchovanost Izraele na Chrámové hoře” »

luachTohoto dne v roce 350 př. o. l. byla dokončena stavba druhého Svatého Chrámu v Jeruzalémě, jak je zapsáno v biblické knize Ezra (6:15). Znovuvýstavba Chrámu začala za Kýra (Cyrus), kdy Peršané poprvé převzali vládu v Babylonské říši. Stavba pak byla přerušena na 18 let a pokračovala až s požehnáním Dáreia II., perského krále, o němž se říkalo, že byl synem Ester.

Druhému Chrámu chybělo mnoho ze slávy Prvního Chrámu: nebyla v něm žádná Archa úmluvy a už nedocházelo ke každodenním zázrakům a vystoupením proroků. Druhý Chrám stál 420 let, než byl v roce 70 o. l. zničen Římany.

 

luach15. ledna 1793, 2. Ševat 5553 se lúza pokusila zapálit židovské ghetto v Římě, ale déšť oheň uhasil. Římští židé pak tento den slavili jako svátek, jako „římský purim“ (Mo’ed di Piombo). Římské ghetto existovalo od roku 1555, kdy papež Pavel IV. bulou Cum nimis absurdum nařídil segregaci židů do zdmi obehnané čtvrti se třemi bránami, které se na noc zamykaly.

Židé byli také podrobeni různým omezením a ponižování včetně zákazu vlastnictví nemovitostí, léčení křesťanů a povinnosti účastnit se o šabatu katolických kázání. Během každoročního římského karnevalu byli nuceni spoře odění židé závodit po hlavní ulici přičemž dav je urážel, házel na ně odpadky a mlátil je, což zpravidla vedlo k úmrtím.

Hygienické podmínky v ghettu byly příšerné. Ghetto bylo neustále zaplavováno řekou Tiberou. Při pohybu mimo ghetto museli židovští muži nosit žluté klobouky a židovské ženy žlutý šátek.

Povinnosti žít jen v ghettu byli židé zbaveni po vzniku Římské republiky v roce 1798, ale po obnovení Papežského státu v roce 1799 byla povinnost obnovena. Stejně tak byla tato povinnost krátce zrušena během obsazení Říma Napoleonovou armádou v roce 1808 a v letech 1848 až 1850 během pontifikátu Pia IX. Papežský stát byl anektován Itálií v roce 1870, ale povinnost žít v ghettu byla formálně zrušena až v roce 1882. Zdi ghetta byly strženy a ghetto zbořeno až v roce 1888.

 

2. Ševat je také výročím smrti krutého krále Alexandra Janaje, hasmonejského vládce Judeje v letech 103 – 76 př. o. l. V době, kdy sloužil jako velekněz Chrámu v Jeruzalémě, se vysmíval bohoslužbám při Sukotu, na což věřící reagovali tím, že na něj házeli etrogy. Janaj reagoval tím, že na Chrámovém nádvoří jeho vojáci povraždili 6.000 lidí.

Janaj se řadil k helenistické straně, známé jako saduceové, a byl proti většinovému rabínskému proudu, farizeům. Janaj při různých příležitostech nařídil vraždění fartizeů, při popravách pořádal hostiny. Podle tradičních zdrojů se Janaj později kál a s farizeji spolupracoval.

V pátek, 13. prosince si tímto postem (začátek v 6.05 hod. ráno, konec v 16.47 hod.) připomínáme den, kdy babylónské vojsko začalo obléhat Jeruzalém. Obléhání Svatého Města trvalo dva a půl roku, od 10. tevetu 588 př.o.l. do 9. tamuzu 586 př.o.l., kdy Nebúkadnesarovo vojsko prolomilo jeruzalémské hradby a začalo město obsazovat. O počátku obléhání Jeruzaléma máme v bibli dvě shodné krátké zprávy, první je ve 2. Královské 25,1-3 a druhá v knize proroka Jeremjáše 52,4-6. Také prorok Zacharjáš se zmiňuje ve své knize (8,19) o půstu desátého měsíce, což je tevet, který se spolu s ostatními posty v budoucnu změní ve sváteční a radostné dny. Pokračovat ve čtení “Půst 10. tevetu a Jom ha-kadiš ha-klali” »

Podpora

Chcete-li podpořit provoz Eretz.cz symbolickým darem, můžete tak učinit na účet u Fio Banky č. 2100457904/2010 (v CZK v České republice) nebo na účet 2100457904/8330 (v EUR na Slovensku).


Podpořit nákladný provoz serverů můžete i bitcoinem na adresu 1ERETZfyhKgCcJqkFtBQyueN1vPfNaYWvb


BTC QR
Články podle data
Prosinec 2016
Po Út St Čt So Ne
« Lis    
 1234
567891011
12131415161718
19202122232425
262728293031  
Archiv