… Vaše osvědčené zpravodajství z Izraele a Blízkého východu




Den Jeruzaléma

v06

Pohled na Jeruzalém z Olivové hory – foto © Dobrin Stojčev

Dnes, 28. ijaru, což letos připadá na neděli, 17. května, slavíme Den jeruzaléma – יום ירושלים. Letos uplynulo 48 let od osvobození východní části Jeruzaléma v šestidenní válce (1967). Jeruzalém, byl od doby krále Davida, který jej dobyl na Jebusejcích (2 Samuelova 5,1-12) hlavním městem Izraelského království. Jeruzalém se tak stal hlavním politickým a obchodním centrem židovského lidu. Král David chtěl postavit Chrám, avšak tohoto svého cíle z mnoha vážných důvodů nedosáhl. Kdo však otcovu tužbu zhmotnil, byl jeho syn Šalomoun. Ten postavil někdy kolem roku 960 př.o.l. na hoře Moria, dnes nazývané Chrámová hora – הר ,הבית velkolepý první Chrám. Tak se stal Jeruzalém i centrem náboženského a duchovního života židovského národa. Po Šalomounově smrti, když se jednotné Izraelské království rozpadlo na dva státy, na severní Izraelské království a na jižní Judské království, Jeruzalém byl nadále hlavním městem Judského království, v němž vládla Davidova královská dynastie. Jeruzalém, jakožto hlavní město Judského království přestal existovat roku 586 př.o.l., kdy poslední judský král Cidkijáhú odtud uprchl a město dobylo vojsko babylónského krále Nebúkadnesara II. Jeruzalém boji zničen, Babylóňané zbořili Šalomounův chrám a většinu obyvatel Jeruzaléma a Judska odvedli do Babylónie, do zajetí. Rok po vítězství Peršanů nad Babylóňany (539 př.o.l.) perský král Kýros II. vydal edikt, kterým povolil návrat Židům do jejich historické vlasti. Židé se v několika vlnách vracejí do Judska a do Jeruzaléma. Zahájili výstavbu zničeného města a zahájili též stavbu druhého Chrámu. Ten byl zasvěcen roku 515 př.o.l. Perskou nadvládou začíná období druhého Chrámu, který byl nakonec zničen Římany roku 70 o.l. O této tragedii a o prvním protiřímském povstání, které Římané potlačili, píše ve svém díle Válka židovská historik a spisovatel Josephus Flavius (37 – asi 100 o.l.), který sám byl jedním z velitelů židovských povstaleckých oddílů, vl. jménem Josef ben Matitjáhú. Po šedesáti letech vzplálo druhé protiřímské Bar Kochbovo povstání (132-135 o.l.), které císař Hadrian tvrdě potlačil. Provincie Judea byla přejmenována na Palestinu, Jeruzalém byl přebudován na římské pohanské město Aelia Capitolina a na místě, kde do roku 70 stál druhý Jeruzalémský Chrám, postavili Římané chrám Jupiteru Kapitolinskému. Židé měli zakázáno v Jeruzalémě žít. Středisko židovského života se přestěhovalo na sever země, do Galileje, do měst Tiberias, Bejt Šearim, do Uša, do Šfaramu. Podobně jako za Hadriana a po něm, tak ani v době, kdy se stalo křesťanství státním nábožnstvím Římského impéria, Židé nesměli žít v Jeruzalémě, ve městě, kde podle křesťanské tadice působil a zemřel Ježíš. Teprve až roku 638, kdy muslimští Arabové dobyli byzantskou Palestinu, nastává postupné zlepšení v životě tamnějších Židů. Za muslimské nadvlády Jeruzalém nebyl hlavním městem, ale byla jím Ramla. Od roku 880 opět mohou Židé žít v Jeruzalémě. Roku 1099 dobývají křižáci Jeruzalém a bez lítosti vraždí Židy a muslimy. Jeruzalém se stává téměř na 90 let hlavním městem křižáckého Jeruzalémského království, až jej roku 1187 na křižácích dobývá sultán Saladin. Židé pak opět mohou žít v Jeruzalémě. Pak již v Jeruzalémě existuje stálá židovská přítomnost, i když se nejedná o velkou komunitu. Roku 1517 Palestinu a Jeruzalém ovládli osmanští Turci, jejichž sultán Sulejman I. Kanuni obehnal Jeruzalém novými hradbami, které jsou dodnes zachovány (Staré Město). V 18. století se v Jeruzalémě začínají usazovat Židé z východní Evropy. V 19. století se počet židovských obyvatel zvyšuje. S podporou sira Mosese Montefioriho vzniká roku 1858 první židovská čtvrť mimo hradby Starého Města. Přesně po čtyřech stech letech ovládli osmanskou Palestinu a Jeruzalém Britové. Osmanská říše, jakožto spojenec Rakouska-Uherska a Německa prohrála první světovou válku a veškeré její državy si rozdělili vítězní Britové a Francouzi. Tehdy se Jeruzalém stal opět hlavním městem britské mandátní Palestiny. Tak tomu bylo až do 14. května 1948, kdy skončil v Palestině britský mandát a podle rozhodnutí OSN z 29.11.1947 se mělo území mandátní Palestiny rozdělit na dva samostatné státy, na židovský a arabský. Arabské státy a místní arabská palestinská reprezentace rozhodnutí OSN odmítly. Jeruzalém pak měl být svobodným městem a neměl patřit žádnému z těchto budoucích států. Den po vyhlášení nezávislosti Izraele napadly, v sobotu 15. května, napadly několik hodin existující židovský stát armády pěti arabských zemí, začala válka za nezávislost. Izrael uhájil svou samostatnost a dobyl některá území, která měla podle rozhodnutí OSN o rozdělení Palestiny, proti němuž hlasovaly arabské a muslimské státy, včetně západních čtvrtí Jeruzaléma. Příměří, které bylo dohodnuto počátkem roku 1949 stanovilo, že Východní Jeruzalém, tedy i Staré Město se Zdí nářku a Chrámovou horou připadne Jordánsku, neboť tam ke dni podepsání příměří byla vojska Arabské legie a Západní část Jeruzaléma zůstane pod izraelskou vládou, neboť toto území ke dni podpisu příměří ovládala izraelská armáda. Již během bojů v roce 1948 vojsko Arabské legie zničilo většinu domů Židovské čtvrti Starého Města, jejíž obyvatelé museli utéct do západní části města nebo padli do jordánského zajetí. Jordánci také vyhodili do povětří hlavní synagogu Židovské čtvrti. V letech 1948 – 1967 byl Jeruzalém rozděleným městem a Židé neměli přístup ke Zdi nářků. Po osvobození Východního Jeruzaléma v šestidenní válce se naplnila slova Žalmu 122. Před pěti lety byla zakončena stavba Arabskou legií zničené hlavní synagógy Židovské čtvrti „Hurva – Ruina“. I když Židé po dvě tisíciletí žili ve vnucené jim diaspoře, nikdy z jejich srdcí nevymizela památka na Jeruzalém a touha po návratu na horu Sión. Každodenně se v našich modlitbách obracíme k Bohu a vyprošujeme mír pro Jeruzalém.

Pokračovat ve čtení “Den Jeruzaléma – Jom Jerušalajim” »

rabín Goren po osvobození Západní stěny a Chrámové hory

rabín Goren po osvobození Západní stěny a Chrámové hory

Dnes, podle židovského kalendáře, 28. ijaru (což bylo  7. června 1967)  si připomínáme 46 výročí osvobození a znovusjednocení Jeruzaléma během Šestidenní války. Symbolem sjednoceného Jeruzaléma se stala píseň Naomi Shemer „Jerušalajim šel zahav“ . Tato píseň byla složena pro květnový hudební festival ’67. Po osvobození Jeruzaléma v červnu přidala Naomi Shemer dvě poslední sloky, které vyjadřovaly radost na osvozením celého Jeruzaléma.

Pokračovat ve čtení “Den Jeruzaléma a jeho píseň” »

Jeruzalémská bránaIzraelská vláda na svém předvčerejším zasedání, krátce před oslavami Dne Jeruzaléma, které se budou konat dnes večer a během zítřka, schválila kroky, které mají izraelské hlavní město posílit.

Vzniknout mají nové akademické instituce, rozvíjeny mají být některé z jeruzalémských čtvrtí a bude podpořena výstavba dostupného bydlení.

Podle rozhodnutí vláda vyčlení pozemky pro založení a rozšíření akademických institucí ve městě, přičemž pozemky budou prodávány bez výběrového řízení a za nižší než tržní ceny. Mezi institucemi, které budou moci rozšířit stávající sídla nebo postavit nové objekty budou Akademie umění Bezalel (Bezalel Academy for the Arts) and Technologická vysoká škola Machon Lev (Machon Lev Technological College), stejně jako řada muzeí, včetně Muzea Biblické země (Bible Lands Museum) a Přírodovědeckého muzea (Nature Museum).

Pokračovat ve čtení “Izraelská vláda rozhodla o posílení Jeruzaléma” »

1 toraTento šabat před Jom Jerušalajim, před Dnem Jeruzaléma (יום ירושלים), který budeme slavit ve středu 28. ijaru neboli 8. května se nazývá v Izraeli Šabat šlom Jerušalajim ( שבת שלו ירושלים)– Šabat za mír Jeruzaléma.

Ve všech parašách knihy ויקרא hovoří Hospodin s Mojžíšem ze stanu setkávání (מאוהל מועד), kromě posledních dvou – Behar a Bechukotaj, kde Bůh hovoří s Mojžíšem na hoře Sinaj. Můžeme říci, že ústředním tématem třetí knihy Mojžíšovy, kterou tuto sobotu končíme číst, je svatost. Svatost kněží, levitů a svatost národa synů Izraele. Poslední dvě paraši se věnují mnoha sociálním zákonům, například sedmému roku odpočinutí – שנת שמיטה a též padesátému – jubilejnímu roku (שנת יובל), který následuje po sedmi letech odpočinutí. V tomto jubilejním roce se se vracela veškerá půda do vlastnictví původních majitelů. Tento zákon zabraňoval pauperizaci židovských rolníků, která by v konečné fázi vedla k tomu, že by se z nich a jejich rodin stali navěky bezzemci. Takto však rolník, který byl vzhledem k jeho stávájící těžké situaci nucen prodat svou půdu, měl naději, že v jubilejním roce ji dostane zpět on nebo ji dostanou jeho děti, případně vnuci. Jeho rodina však nebude navždy zbavena svých polností.

Pokračovat ve čtení “Paraša BEHAR – BECHUKOTAJ (Lv 25,1-26,2 a 26,3-27,34)” »

Podpora

Chcete-li podpořit provoz Eretz.cz symbolickým darem, můžete tak učinit na účet u Fio Banky č. 2100457904/2010 (v CZK v České republice) nebo na účet 2100457904/8330 (v EUR na Slovensku).


Podpořit nákladný provoz serverů můžete i bitcoinem na adresu 1ERETZfyhKgCcJqkFtBQyueN1vPfNaYWvb


BTC QR
Články podle data
Duben 2017
Po Út St Čt So Ne
« Bře    
 12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
Archiv