V roce 423 př. o. l. prolomily Nebuchadnezzarovy jednotky hradby starého Jeruzaléma a vstoupily do města. O čtyři týdny později byl zničen Svatý Chrám a Židé byli donuceni odejít do exilu do Babylonu. Původně byl dnem půstu a truchlení 9. tamuz. O sedmdesát let později byl nicméně vybudován Druhý Chrám, půst byl zrušen a uvedený den se změnil na svátek. Přibližně o 500 let později Jeruzalém padl 17. tamuzu – před zničením Druhého Chrámu – a moudří rozhodli, že 17. tamuz bude postním dnem, připomínajícím obě tragédie.
2. tamuzu 5687, 2. července 1927, bylo město Šechem (arabsky Náblus) zasaženo zemětřesením o síle 6,2 stupně Richterovy stupnice. Zabito bylo skoro 300 lidí, zraněno okolo 1.000 a zničena řada historických budov. Kvůli sesuvům půdy přestala na 21 hodin téct řeka Jordán a zemětřesení způsobilo škody také v Jeruzalémě, Jerichu a Ammánu.
Oblast intenzivní seismické aktivity se v Izraeli nachází podél rozsedliny Mrtvého moře, vytvářející hranici mezi arabskou a sinajskou deskou. Geologický tlak je evidentní na výrazných vrstvách zvrásnění viditelných v kopcích u Jericha. Oblast obsahuje řadu sopek a horkých pramenů.
Na úvod je třeba seznámit laskavé čtenáře s problémem, který v současnosti poněkud zvedá hladinu v pomyslném poháru vody, anebo spíše v poháru politických ambicí převlečených do slušivého hávu náboženských svobod. Místo, o kterém je řeč, je z hlediska judaismu nejsvětějším místem Jeruzaléma – částí západní zdi Chrámové hory.
Místo navštěvované věřícími Židy, křesťany, muslimy, budhisty, šintoisty. Prostě každý, kdo přijede do Jeruzaléma, ví, že se jedná o místo mimořádné, kde si může takzvaně sáhnout na židovskou historii a duchovno. Pro místo platí určitá pravidla. Existuje oddělený prostor pro ženy a pro muže a od žen i od mužů se očekává, že budou oděni cudně a důstojně. Pravidlo o důstojném oděvu je na takových místech obvyklé a nikdo s tím nemá větších problémů. Turisté jsou zvyklí, že podobná pravidla je třeba dodržovat i na jiných místech spojených s náboženskou tradicí (např. Vatikán či mešity).
Nejvíce židovských věřících, kteří k Západní stěně přicházejí, jsou ortodoxní, někteří přicházejí denně, jiní dvakrát i třikrát denně. A pak je tu skupina žen, které chtějí přijít jednou za měsíc a modlit se podle svých představ, tj. „moderně“ anebo chcete-li jako muži, tedy s modlícím šálem – talitem a fylakteriemi – tefilin. K tomu je třeba dodat, že tyto kultové předměty jsou podle židovské tradice vyhrazeny mužům. Neznamená to, že muži jsou lepší nebo horší, prostě potřebují ty své věci k tomu, aby se mohli lépe soustředit. Co se týče modlitebního šálu jedná se o mužský oděv tj. oděv zakázaný ženám.
Zobrazit celý článek “Rabín Zdi nářků (Západní stěny) hledá řešení pro konflikt” »
Ministr zahraničí Spojených států snad nevěnoval ničemu tolik času, jako snaze dostat za každou cenu představitele Palestinské samosprávy a Izraele k jednacímu stolu. Nemá to věru jednoduché. Koncem dubna se pro libanonskou televizi vyjádřil Džibríl Radžúb (všeobecně považovaný za velmi umírněného palestinského politika): „Ještě nemáme atomovku, ale kdybychom ji měli, použili bychom ji dneska ráno.“ Ministr zahraničních věcí Spojených států toto prohlášení neodsoudil, jen jako vždycky rozdával úsměvy na všechny strany.
Mahmúd Abbás v Ammánu již poněkolikáté přednesl, co požaduje, aby byl s Izraelci vůbec ochoten jednat. Není toho málo:
Zobrazit celý článek “Čeká nás Kerryho intifáda?” »

Ženich s dědečkem, při oblékání tradičního kitlu
Jeruzalém zažil v úterý večer neobyčejnou událost, ženil se vnuk Belzkého rebeho, tedy představitele a hlavy chasidů, pochízejících z polského Belzu. Svatba byla ohromná a podle odhadu policie se jí účastnilo padesát tisíc hostů z celého světa. Pro českého čtenáře je to možná poněkud kuriózní představa, ale svatba vnuka duchovního představitele, a tedy pokračovatele dynastie je událostí vskutku mimořádnou. Historie belzských chasidů začíná na počátku devatenáctého století v západoukrajiském městě Belz, ve Lvovské oblasti. Území decimované válkami a pogromy dalo vzniknout duchovnímu hnutí, které pokračovalo i po té, kdy za první světové války fronta přešla několikrát přes města a vesnice, kde chasidé žili svůj skromný život. Opravdový konec chasidismu v Belzu a okolí přinesla II. světová válka. Rabín Aharon Rokeach tehdejší belzský rebe byl spolu se svým bratrem zachráněn, jejich rodiny zahynuly. Podařilo se jim přes Maďarsko uprchnout do tehdejší mandátní Palestiny, kde se znovu oženil. Narodil se mu jediný syn Yissachar Dov Rokeach (II) 19. ledna 1948, dnešní belzký rebe a dědeček ženicha Šaloma Rokeacha. Zobrazit celý článek “Svatba vnuka belzského rebeho v Jeruzalémě (fotoesej, videa)” »

ČT 2 © Česká televize
Nebyl bych to já, abych se k hlavnímu obsahu neprokousal spoustou oklik, úhybů, off-topic poznámek či oslích můstků. Jsem už takový. Rád si hraju se slovy, což většinu mých známých přivádí opakovaně k šílenství. Nemám rád holé a strohé věty. Vždyť i „ruce vzhůru“ lze vyjádřit košatě, a přesto sdělení neztratí nic na hrozivosti. Pokládal jsem za vhodné na tuto moji libůstku poukázat, protože má v dnešním podělení se o příjemný zážitek nezanedbatelnou roli.
Střih, od slovních hrátek k České televizi. Někde v dáli tuším kolegu Wardena, který se z usměvavého pacifisty v desetině sekundy promění v rudě vidícího berserka. Zaklínadlo má čtyři znaky, ne magické, ne runové, jen zdánlivě neškodné ČT24. Ano, tak málo stačí. A i toto má dnes svoji roli. Ne přímo zmíněný kolega, ale ony čtyři znaky. Když mi totiž můj internista přísně zakázal rozčilování, sice málem skončil na chirurgii, ale ovládl jsem se a poslechl ho. Alespoň se o to snažím. Nedílnou součástí tohoto snažení je vyhýbat se zejména pacifistům, scientologům a ČT24. Vážně to funguje.
Zobrazit celý článek “„Šumné stopy“ na ČT2, aneb není ČT jako ČT” »

Jeruzalém
Izraelská vláda včera informovala Organizaci OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO), že její delegace, která chtěla navštívit Jeruzalém, není vítána. Členům skupiny UNESCO nebudou udělena víza ke vstupu do Izraele, oznámila vláda.
Zobrazit celý článek “Izraelská vláda: UNESCO lže, proto se ruší jeho návštěva Jeruzaléma” »

Oslavy Dne vítězství nad fašistickým Německem – 68. výročí konce Druhé světové války v Izraeli
Oslavy Dne vítězství nad fašistickým Německem – 68. výročí konce Druhé světové války v Izraeli vyvrcholily dnes, 10. května dopoledne v Haifě slavnostním průvodem válečných veteránů, jejich rodinných příslušníků a všech, kteří jim přišli vzdát hold a rozdělit se s nimi nejen o vzpomínky, ale i o radostnou náladu. Podobné průvody proběhly i ve čtvrtek 9. května v Jeruzalémě, Natanii a dalších městech.
V Haifě, odkud je většina fotografii, se hlavní část slavnosti konala na konci ulice Nordau. V úvodu hlavní části zazněla izraelské státní hymna – Hatikva. První, kdo veterány pozdravil, byl starosta Haify Yona Yahav, který připomněl, že také díky jejich hrdinnému boji, který byl korunován vítězstvím, můžeme my zde, v Izraeli žít. Zobrazit celý článek “Oslavy Dne vítězství nad fašistickým Německem + fotoesej” »

rabín Goren po osvobození Západní stěny a Chrámové hory
Dnes, podle židovského kalendáře, 28. ijaru (což bylo 7. června 1967) si připomínáme 46 výročí osvobození a znovusjednocení Jeruzaléma během Šestidenní války. Symbolem sjednoceného Jeruzaléma se stala píseň Naomi Shemer “Jerušalajim šel zahav” . Tato píseň byla složena pro květnový hudební festival ’67. Po osvobození Jeruzaléma v červnu přidala Naomi Shemer dvě poslední sloky, které vyjadřovaly radost na osvozením celého Jeruzaléma.
Současně napsala i verzi, která se vztahuje k bojům o Jeruzalém. Píseň se nazývá Jeruzalém ze železa. Přinášíme obě verze v podání Ofry Hazy a Jehorama Gaona. Zobrazit celý článek “Den Jeruzaléma a jeho píseň” »

Letecký snímek, foto: Izraelský památkový úřad
Při záchranných archeologických pracích před stavbou dálnice v blízkosti jeruzalémské čtvrti Kirjat Menachem (Kiryat Menachem) objevili archeologové pod vedením Benyamina Storchana mikvi (rituální lázeň) z doby druhého Chrámu.
Podle archeologů bylo v minulosti odkryto v Jeruzalémě mnoho mikví, ale žádná neměla tak důmyslný přívod vody jako tato. Podle přesně stanovených pravidel musí být voda používaná v mikvi z přírodní zdroj, proto je dešťová voda přiváděna do rezervoárů z nichž přechází do vlastní nádrže, která se používá pro rituální koupel. Obvykle se jedná o jeden takový rezervoár, z něhož voda přitéká do lázně, zde je propojen systém tří nádrží, z nichž je voda přiváděna do vlastního bazénu.
Zobrazit celý článek “Acheologický nález: více než 2000 let stará mikve v Jeruzalémě” »
Izraelská vláda na svém předvčerejším zasedání, krátce před oslavami Dne Jeruzaléma, které se budou konat dnes večer a během zítřka, schválila kroky, které mají izraelské hlavní město posílit.
Vzniknout mají nové akademické instituce, rozvíjeny mají být některé z jeruzalémských čtvrtí a bude podpořena výstavba dostupného bydlení.
Zobrazit celý článek “Izraelská vláda rozhodla o posílení Jeruzaléma” »

bývalé předsednictvo Šas (zleva) Ariel Atias, Arje Deri, Eli Jišaj
Předsedou strany Šas byl ve čtvrtek 2. května 2013 jmenován Radou učenců Tóry poslanec strany a dosavadní spolupředseda Arje Deri (Aryeh Deri, אריה דרעי), který tak definitivně v čele strany po vystřídal Eliho Jišaje (Eli Yishai, אלי ישי), který ji vedl 13 let.
Podle některých informací izraelského tisku by se člověk neznalý situace mohl domnívat, že mezi sekulárními a náboženskými Izraelci je nepřekonatelná propast. Podle fotografie ze synagogy, která je pokračováním otevřeného prostoru u Západní stěny (Zdi nářků) tomu tak není. Ke společné modlitbě se tu scházejí vojáci IDF, chasidé, ortodoxní věřící a náboženští sionisté.

bezpečností bariéra, úspěšně bránící pronikání palestinských teroristů do vnitřního Izraele
Palestinští Arabové, žijící v jeruzalémských čtvrtích Cur Bahir (Tzur Baher, צור באהר) a Hadoar na izraelské straně bezpečnostního plotu, mají dostat izraelské občanství.
Zobrazit celý článek “Palestinští Arabové v Jeruzalémě dostanou izraelské občanství” »
Americký státní sekretář John Kerry varoval ve středu, že naděje na mír na Středním východě je možná v období roku, dvou, ale více času podle něj není. Po návratu ze svých diplomatických cest po Středním a Dálném východě se tak vyjádřil před americkými zákonodárci. Podle Kerryho, který převzal úřad v únoru a od té doby již třikrát navštívil Střední Východ, sama tato skutečnost svědčí o tom, že se se vší vážností pokouší najít řešení jak dosáhnout míru v regiónu. Před výborem pro zahraniční záležitostí objasnil priority směrem do zahraničí v rámci diskuse o rozpočtu pro rok 2014. Řekl, že nemá jasný plán, který by mohl Kongresu předložit, protože: “… dosud jsme se v procesu nedostali ke kritickým bodům.” Zobrazit celý článek “John Kerry: naděje na mír rok, dva, potom už nebude o čem hovořit” »