30. října 1917, 14. Chešvan 5678, dala britská vláda konečný souhlas s Balfourovou deklarací, vyzývající ke zřízení židovské domoviny v historickém Izraeli. Deklarace měla formu dopisu britského ministra zahraničí Artura Balfoura lordu Rothschildovi, který byl členem britského Parlamentu. V roce 1922 formálně Balfourovu deklaraci podpořil Kongres USA.
V následujících desetiletích Britové pomalu od svých slibů couvali – nejprve oddělili 80 % území, celou část na východ od řeky Jordánu, aby zde vytvořili Zajordánské království (nyní Jordánsko), a pak omezili židovské přistěhovalectví a právo kupovat půdu na západ od Jordánu. Neklidná situace přiměla Brity, aby se v roce 1948 z oblasti stáhli.
9. července 1840, 8. tamuzu 5600, protestovala americká vláda proti damašskému krvavému obvinění, při němž byli syrští Židé obviněni ze zabití dvou mužů a použití jejich krve k výrobě pesachových macesů. Otec Tomáš z Damašku a jeho muslimský pomocník se ztratili, což vyvolalo obvinění, v jehož důsledku bylo zatčeno a mučeno 13 Židů. Další zatýkání a krutosti následovaly a vyvrcholily únosem 63 židovských dětí (které měly „dosvědčit“, kde byla skryta krev) a útoky chátry na židovské obce po celém Blízkém východě.