… Vaše osvědčené zpravodajství z Izraele a Blízkého východu




Muammar Kaddáfí

Bašár Assad foto: Somali.net

Bašár Assad foto: Somali.net

„Arabské jaro“ mělo svou předehru v březnu 2003, kdy Spojené státy zahájily vojenskou intervenci do Iráku, jejímž cílem bylo svržení diktátorského režimu prezidenta Saddáma Husajna a nastolení demokratické vlády pod dohledem USA. Záminkou k intervenci byly „zaručeně důvěryhodné informace CIA“, podle nichž se na území Iráku nacházely zbraně hromadného ničení, které však, i přes desetiletou přítomnost speciálních vojenských jednotek USA, nebyly dodnes nalezeny. Dodnes také není v Iráku nastolena demokracie a země prochází spíše libanonizací, tedy boji a bombovými atentáty různých náboženských a politických uskupení mezi sebou, případně namířených proti americkým silám umístěným v zemi. Kdysi hospodářsky a kulturně vyspělá irácká křesťanská menšina prakticky neexistuje a její zbytky žijí pod neustálou hrozbou ze strany islámských radikálů všech odstínů. Opravdové „arabské jaro“ se přihlásilo koncem roku 2010 v Tunisku a po lidových bouřích a demonstracích proti autoritářskému prezidentovi Zínu Abidínu ibn Alímu se v lednu 2011 ujala vlády relativně umírněná islámistická strana Hnutí obnovy v čele s Rašídem Ghannúšim. Pokračovat ve čtení “Mezi syrskou Skyllou a Charybdou” »

NEW YORK – Mnozí lidé by řekli, že plukovník Muammar Kaddáfí dostal, co si zasloužil. Kdo s čím zachází, tím také schází.

Libyjský tyran s radostí umožňoval mučení či zabíjení svých odpůrců nebo kohokoliv, kdo se mu znelíbil. Zdá se tedy namístě, že zemřel jako oběť spontánního násilí. Poté, co ho odchytili ve špinavé odvodňovací rouře, ho lynčující dav vystavil jako krvavou trofej, bil ho a nakonec zastřelil. To vše se stalo v jeho rodné Syrtě. Jistě, je to primitivní spravedlnost, ale jak jinak se dala vykonat spravedlnost na masovém vrahovi?

Pokračovat ve čtení “Lynčování Libye” »

\\LONDÝN – „Včerejší nepřítel je dnes přítelem… Byla to skutečná válka, ale teď jsou tito bratři svobodní lidé.“ Tak hovořil Sajf al-Islám al-Kaddáfí v březnu 2010, s odkazem na vůdce Libyjské islámské bojové skupiny (LIFG), ozbrojené organizace, která se v polovině 90. let třikrát pokusila spáchat atentát na jeho otce, Muammara al-Kaddáfího.

Může to vyvolávat údiv. Je tomu jen několik dní, co tentýž muž Libyjcům slíbil „moře krve“, bude-li režim jeho otce svržen. Ba Sajf al-Islám, uhlazený absolvent London School of Economics s mírným hlasem, se v současnosti stal hlavním podezřelým z masových zločinů proti lidskosti.

Méně tento zvrat událostí překvapuje ty, kdo, tak jako já, studují taktiky arabských diktatur a příčiny jejich trvání. Arabské autoritářské režimy se sice na rozdíl od jiných, které ustoupily demokracii, nedokážou reformovat, ale dosáhly mistrovství v taktice potřebné k prodlužování životů svých stárnoucích despotismů.

K běžným taktikám využívaným Kaddáfím, bývalým egyptským prezidentem Husním Mubárakem, bývalým tuniským prezidentem Zajnem Abidínem bin Alím, syrským prezidentem Bašárem al-Assadem a dalšími arabskými autokraty, patří vytváření spletitých bezpečnostních aparátů, hromadné vyvražďování odpůrců (skutečných i domnělých), široce rozšířené mučení a houževnatá cenzura a represe.

Mezinárodním vyvrhelem se však Kaddáfího režim nestal primárně kvůli zločinům proti lidskosti páchaným na Libyjcích, ale hlavně kvůli sérii teroristických komplotů v zahraničí. Život režimu úspěšně prodloužily ropné zájmy a v posledních letech jeho „holubičí“ výraz.

Kaddáfího holubičí období se krylo se vzestupem postavení jeho druhého syna, Sajfa al-Isláma, a jeho sestry Aješi, která se stala velvyslankyní dobré vůle při Organizaci spojených národů. Sajf si pěstoval reputaci „reformátora“: vyzval k procesu národního usmíření s opozičními skupinami, údajně liberalizoval média, podporoval dobročinné a rozvojové iniciativy a především se stal tváří, s níž Západ mohl hovořit.

Dvěma veřejnými zastíracími organizacemi rozvíjejícími tyto iniciativy byly Libye zítřka a al-Kaddáfího nadace pro rozvoj. V pozadí však podmínečnou podporu udělovala a celkový směr aktivit určovala Libyjská vojenská rozvědka, vedená Abdalláhem al-Sanúsím.

„Reformy“ navržené Sajfem al-Islámem zahrnovaly propuštění některých politických vězňů, zejména těch, kteří, tak jako LIFG, deklarovali věrnost Kaddáfího režimu. Ke konkrétním krokům směřujícím k transparentnosti a zodpovědnosti vládnutí, kupříkladu prověrkám ropného bohatství a státních výdajů či serióznímu prošetření zločinů proti lidskosti, mu však scházela vůle i představivost.

Navzdory kosmetické povaze „reforem“ se proti nim postavily jiné frakce režimu, zejména skupiny pod vedením Sajfových bratrů Mutassima, al-Sáadího a Chamíse. Za bratry se ukrývaly další bezpečnostní orgány: Jednotky vnitřní bezpečnosti, Revoluční výbory a v menším rozsahu Bezpečnostní aparát džamáhírijá (zahraniční rozvědka).

Když jsem v březnu roku 2010 navštívil Tripolis, abych se zúčastnil konference o „národním usmíření“, protichůdná prohlášení přednesená Sajfem al-Islámem a bezpečnostními činovníky mě překvapila. Ředitel Jednotek vnitřní bezpečnosti, plukovník al-Tuhámí Chálid, další z hlavních podezřelých ze zločinů páchaných v současnosti na Libyjcích, odmítl o procesu hovořit jako o „usmíření“. Podle něj šlo o „pokání z hereze“.

Vzhledem k nynější povstalecké vlně je zjevnější než doposud, že cílem všech „reformních“ snah uskutečňovaných dříve v arabském světě bylo jen zachovat represivní diktatury a vyhnout se trestu za nezákonné zneužívání moci. Reformní „debata“ uvnitř těchto režimů nebyla nic víc než soupeření různých odnoží vojensko-bezpečnostního aparátu o nejlepší způsob jak zakonzervovat status quo.

Arabové samozřejmě už léta vědí, že jejich vládci jsou nereformovatelní. Právě proto dnes mnozí riskují život ve snaze režimy odstranit, aby získali šanci dohnat svobodný, vyspělý svět. Současné dění v arabském světě je kvas dějin psaných krví, potem a slzami obětí desítek let násilných represí.

Když se mě jistý novinář ptal, co bych chtěl říct Sajfu al-Islámovi, kdybych se s ním znovu setkal, odpověděl jsem: „Doufám, že vás uvidím před Mezinárodním trestním soudem, vedle Mubáraka a bin Alího.“ Miliony Arabů mé generace a mladších by pravděpodobně odpověděly stejně, kdyby se jich tázal, co se má stát s muži, kteří měli v moci jejich přítomnost a snažili se jim zničit budoucnost.

Omar Ašúr (Omar Ashour) přednáší o středovýchodní politice a řídí postgraduální studijní program zaměřený na Střední východ na Institutu arabských a islámských studií britské Exeterské univerzity. Je autorem knihy The De-Radicalization of Jihadists (Deradikalizace džihádistů) s podtitulem Jak transformovat ozbrojená islamistická hnutí..


Copyright: Project Syndicate, 2011.
www.project-syndicate.org
Z angličtiny přeložil David Daduč.

Přetištěno s laskavým svolení držitele autorských práv Project Syndicate.
Původně publikováno pod názvem Jaký otec, takový syn.

MELBOURNE – Svět s hrůzou sleduje, jak libyjský vůdce, plukovník Muammar Kaddáfí, využívá armádu k útokům na demonstranty, kteří se postavili jeho vládě, a zabíjí stovky a možná i tisíce neozbrojených civilistů. Mnozí z jeho mužů odmítli střílet na vlastní lid a raději přeběhli ke vzbouřencům nebo odletěli s letadly na nedalekou Maltu, a tak Kaddáfí povolal ze sousedních zemí žoldnéře, kteří jeví větší ochotu poslouchat jeho rozkazy.

Pokračovat ve čtení “Globální spravedlnost a vojenská intervence” »

ABÚ ZABÍ – Suverenita není licence k zabíjení. Žádný stát se nemůže zříci odpovědnosti za ochranu svých obyvatel před zločiny proti lidskosti, natož aby takové zločiny sám páchal. Jestliže stát ve věci této ochrany očividně selže, je zodpovědností širšího mezinárodního společenství zajistit ji prostřednictvím „kolektivního, včasného a rozhodného“ zásahu podle VII. kapitoly Charty Organizace spojených národů.

Pokračovat ve čtení “Odpovědnost za ochranu Libyjců” »

Již v minulosti existovaly dohady o židovských kořenech libyjského vůdce Muammara Kaddáfího (Moammar Qaddafi). Ty se nyní zdají být potvrzené. Israel National News TV se sešla s paní Gitou Boaron, která tvrdí, že libyjský diktátor je skutečně Žid a ona je jeho vzdálenou sestřenicí.

Pokračovat ve čtení “„Kaddáfí je žid a já jsem jeho sestřenice“ (+ video)” »

Liga arabských států se dnes schází na svém 135. zasedání ministrů zahraničí. Očekává se, že vyhoví žádosti Sýrie a vysloví se proti jakékoliv formě zahraniční intervence v Libyi. Přijetí rezoluce se očekává navzdory naléhavé prosbě velvyslance Libye při OSN Ibrahíma Dabašiho (Ibrahim Dabbashi), který minulý týden vyzval světovou organizaci k „zastavení krveprolití“ ve své vlasti.

Pokračovat ve čtení “Liga arabských států odmítá zahraniční intervenci v Libyi” »

LONDÝN – „Já jsem sláva, kterou neopustí Libye, Arabové, Spojené státy ani Latinská Amerika… Revoluce, revoluce, nechť útok započne,“ pravil samozvaný král afrických králů, děkan arabských vůdců a imám všech muslimů, plukovník Muammar Kaddáfí. Toto prohlášení charakterizuje mimořádně represivní reakci libyjského režimu na lidové povstání proti 42 let trvající Kaddáfího diktatuře.

Pokračovat ve čtení “Libyjský pán much” »

Evropská unieEvropská unie dnes schválila sankce vůči libyjskému režimu. Restriktivní opatření zahrnují zákaz cest do zemí „sedmadvacítky“, zmrazení finančních aktiv tamních předáků a embargo na dovoz zbraní. EU tímto krokem následuje Radu bezpečnosti OSN, která podobné sankce už schválila o víkendu, její opatření jsou nicméně ještě o něco tvrdší.

Sankce se týkají i zákazu dodávat do Libye produkty, jako je slzný plyn či různé další prostředky používané při potlačování protestů. Jejich přijetí není překvapením, EU na nich pracovala už několik dní.

Opatření by měla zřejmě začít platit v příštích dnech. Stane se tak poté, až budou zveřejněna v oficiálním rejstříku Evropské unie.

Násilnosti, které si už vyžádaly nejméně několik stovek mrtvých, mezitím v Libyi nadále pokračují. Stejně tak pokračuje i evakuace několika stovek zbývajících občanů zemí EU, kteří se rozhodli tuto severoafrickou zemi opustit. Češi, kteří tak chtěli učinit, už odjeli všichni.

Restriktivní opatření EU jdou ještě dál za sankce EU, podotkl maďarský ministr národního rozvoje Tamás Fellegi, jehož země tento půlrok EU předsedá, po jednání ministrů energetiky zemí EU, kteří formálně sankce schválili.

Ve srovnání se sankcemi OSN je tam podle něj navíc například zmiňovaný zákaz obchodu s vybavením, které lze využívat proti demonstrantům, i větší počet lidí zahrnutých do zmražení financí a zákazu cestování do EU.

Zmražení aktiv i zákaz cestovat do zemí EU se týká libyjského vůdce Muammara Kaddáfího a zhruba dvou desítek jeho rodinných příslušníků a osob zodpovědných za násilné potlačování demonstrací.


Původně publikováno: EU uvalila sankce na libyjský režim.

Přetištěno s laskavým souhlasem redakce Euroskop.cz.

Po týdnech a měsících trvajících protestů, které zachvátily celý arabský svět, je zřejmé, že jsme svědky událostí, které zakládají podobu arabského světa na příští desetiletí. Jak na tyto přelomové události reaguje Západ?

Neprozíravě, alibisticky a defétisticky. Jinak řečeno „úřednicky“, tedy standardně a korektně – s absencí jakékoli vize či státnického rozhledu, jak je ostatně v Unii zavedenou normou.

Pokračovat ve čtení “Západ a arabská revolta” »

Libyjský vůdce Muammar Kaddáfí v úterý večer v projevu k národu prohlásil, že je „válečník“ a že „zemře jako mučedník.“ Světoví představitelé jej vesměs odsuzují, ale je zajímavé, že prezident USA Barack Hussein Obama zůstává relativně zticha.

V rozhořčené a nesourodé řečí excentrický libyjský vůdce prohlásil: „Nemohu opustit čestnou duši mé země. Nakonec zemřu jako mučedník.“ Nevědomky potvrzujíce široce rozšířený názor, že je excentrik, ne-li přímo blázen, Kaddáfí dodal: „Muammar Kaddáfí není prezident, není normální lidská bytost,“ ale namísto toho je revoluční vůdce.

Z odpovědnosti za povstání, které do anarchie uvrhlo libyjské druhé největší město Benhgází a další města, obvinil zahraniční agenty – včetně „bradatého“, čímž měl na mysli vůdce Al Kajdy Usámu bin Ládína (Osama bin Laden), stejně jako USA a Itálii.

„Menšina mladých lidí využívá míru a bezpečnosti, které v Libyi máme, aby zapalovala policejní stanice,“ dodal. „Vyzývám ty, kdo milují Muammara Kaddáfího, kteří představují slávu… aby vyšli ze svých domů a útočili (na protestující), kdekoliv je najdou.“

Kaddáfího projev nenaznačoval, že by měl v úmyslu předat většinu své moci místním představitelům, jak očekávali mnozí pozorovatelé.

Světoví představitelé včetně generálního tajemníka OSN Pan Ki-muna (Ban Ki-moon) požadují, aby Kaddáfí okamžitě zastavil masakry tisíců protestujících, nicméně prezident USA Obama zůstává relativně zticha.

Ben Smith z Politico v úterý napsal: „Prezident situaci nekomentoval od pátku, kdy v obecné rovině vyzval ke zdrženlivosti. Poté dnes odpoledne ministryně zahraničí Clinton vydala skutečně patetické prohlášení: “Svět sleduje situaci v Libyi s obavami. Připojujeme se k mezinárodnímu společenství a silně odsuzujeme násilí v Libyi… Nyní nadešel čas zastavit nepřijatelné krveprolití.““

William Kristol z Weekly Standard situaci okomentoval slovy, že „nedošlo k přímému odsouzení Kaddáfího režimu. K žádnému vyjádření podpory demonstrujícím. Ani náznak akce z naší strany – žádné hospodářské embargo, žádné hrozby jednotlivcům zapojeným do ukrutností, žádná výzva k setkání Rady bezpečnosti, žádná známka možného vynucení bezletové zóny ze strany NATO, žádný požadavek, aby se hranice otevřely pro humanitární pomoc. Namísto toho se ministerstvo zahraničí snaží “předat poselství“ libyjské vládě.“

(IsraelNationalNews.com)

sc


Článek je překladem ze zpravodajského webu Arutz Sheva – Israel National News, a to článku Gaddafi: I Will Die as a Martyr; Obama Remains Silent.

Podpora

Chcete-li podpořit provoz Eretz.cz symbolickým darem, můžete tak učinit na účet u Fio Banky č. 2100457904/2010 (v CZK v České republice) nebo na účet 2100457904/8330 (v EUR na Slovensku).


Podpořit nákladný provoz serverů můžete i bitcoinem na adresu 1ERETZfyhKgCcJqkFtBQyueN1vPfNaYWvb


BTC QR
Články podle data
Prosinec 2016
Po Út St Čt So Ne
« Lis    
 1234
567891011
12131415161718
19202122232425
262728293031  
Archiv