… Vaše osvědčené zpravodajství z Izraele a Blízkého východu




paraša

images79R8CBGFVe třinácti článcích víry, které zformuloval Maimonides-RAMBAM (1135-1204), se v sedmém článku hovoří o tom, že proroctví našeho učitele Mojžíše משה רבנו- bylo pravdivé a on byl otcem všech proroků, kteří byli před ním a kteří přišli po něm.
Proroctví-נבואה začíná pávě v naší paraše, když se dovídáme, že se Hospodin ukázal Abrahamovi u dubů Mamre – וירא אליו ה‘ באלוני ממרא. Abraham byl nejen prvním monoteistou na světě, ale i naším prvním prorokem žijícím mnoho staletí před Mojžíšem. Nelze také opomenout skutečnost, že Hospodin si proroky vybírá i mezi jinými národy a neomezije se pouze na syny Izraele. Příkladem nám může být Bileám, kterého si najal moábský král Bálak, aby mu proklel Izraele, Bileám ho však blahořečil (Nu 24,5): „מה טובו אהליך יעקב משכנתיך ישראל – Jak skvělé jsou tvé stany, Jákobe, tvé příbytky Izraeli!“ Není snad hezčích slov, která pronášíme vždy, když přicházíme do synagógy, a která se stala součástí ranní liturgie. A hle, tato slova nepronesl žádný židovský prorok, ale prorok pocházející z cizího národa-נביא אומות העולם. Avšak ani Abraham, ani Bileám, který byl v době exodu prorokem s „dloholetou stáží a zásluhami“, a ani velcí proroci, kteří žili a působili po Mojžíšovi, nedosahovali takového stupně prorockého ducha jako Mojžíš, neboť je v Tóře psáno: „ולא קם נביא עוד כמשה אשר ידעו ה‘ פנים אל פנים-Nikdy však již v Izraeli nepovstal prorok jako Mojžíš, jemuž by se dal Hospodin poznat tváří v tvář…“ (Dt 34,10). Přestože prvenství náleží Abrahamovi, ale ani on nedosáhl velikosti prorockého ducha Mojžíšova. Pokračovat ve čtení “Paraša VAJERA (Gn 18,1-22,24)” »

images79R8CBGFTouto parašou začíná prehistorie našeho národa. Paraša pojednává o našem praotci Abrahamovi, který ve věku 75 let opouští na Boží příkaz svou vlast, Mezopotámii a město Cháran, aby časem překročil Jordán a vstoupil do kenaánské země, kterou mu a jeho potomkům Hospodin zaslíbil. Abraham עובר (over) – přechází z východního běhu Jordánu na západní, a od této chvíle jej nazýváme אברהם העברי (Abraham ha-ivri), Abraham přešedší řeku Jordán. Odtud máme též slovo עברי (ivri) , což také překládáme jako Hebrejec nebo v ruštině ještě bližší originálu: jevrej. Dále pak máme název pro moderní hebrejštinu: עברית (ivrit).  Kromě toho v Achnatonově (asi 1359-1342 př.o.l.) archivu jeho hlavního města Achetatonu, v nynější egyptské el-Amarně, se našly dopisy-hliněné tabulky kenaánských králů, kteří prosí faraona o pomoc proti kočovným kmenům ohrožujícím jejich městské státy, které nazývají „Apiru“ nebo „Habiru“, což připomíná název „ivri“.

12,1 לֶךְ־לְךָ֛ מֵֽאַרְצְךָ֥ וּמִמּֽוֹלַדְתְּךָ֖ וּמִבֵּ֣ית אָבִ֑יךָ Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu tvého otce  Komentátor Raši (1040-1105) to vysvětluje slovy: „להנאתך ולטובתך – pro své potěšení a pro své dobro“. Když Raši napsal „pro své potěšení“, proč ještě k tomu přidal slova „pro své dobro“? Protože mnohé věci, které člověk dělá pro své potěšení, nemusí mu byt vždy k dobru.(Rabi Chanoch z Aleksandrowa, 1798-1870) Pokračovat ve čtení “Paraša LECH LECHA (Gn 12,1-17,27)” »

images79R8CBGF6,9
אֵלֶּה תּֽוֹלְדֹת נֹחַ נֹחַ אִישׁ צַדִּיק תָּמִים הָיָה בְּדֹֽרֹתָיו אֶת־הָֽאֱלֹהִים הִֽתְהַלֶּךְ־נֹֽח
Toto je rodopis Noeho. Noe byl muž spravedlivý, bezúhonný ve svém pokolení . Noe chodil s Bohem.
Komentátor rabi Šlomo Jicchaki-Raši (1040-1105) uvádí, že když Písmo hovoří o Noemovi, vyjadřuje se o něm pochvalně, jak to svědčí z Přísloví 10,7: „Památka spravedlivého bude k požehnání.“ Jiné vysvětlení nám dává skutečnost, že za slovy toto je rodopis Noeho nenásleduje výčet jeho potomků, ale následují slova, že Noe byl muž spravedlivý a bezúhonný. Tak nás Písmo učí, že hlavní, co po sobě zanechá spravedlivý člověk jsou jeho dobré skutky (Dle midraše Berešit Rabba 30).

אֵלֶּה תּֽוֹלְדֹת נֹחַ נֹחַ אִישׁ צַדִּיק תָּמִים….
Toto je rodopis Noeho, Noe byl člověk (ekum. překlad „muž“) spravedlivý, bezúhonný …
Spravedlivý – צדיק znamená, že je spravedlivý ve vztahu k Nebesům, ale bezúhonný צַדִּיק תָּמִים znamená, že je spravedlivý v mezilidských vztazích. Rabín Moshe Feinstein, z.c.l (1895-1986), který byl halachickou autoritou amerického židovstva, píše ve svém díle Drash Moshe: „Tóra nejdříve uvádí slovo „člověk“ a teprve potom „spravedlivý, bezúhonný“ neboť dříve, než se člověk stane spravedlivým, bezúhonným, musí být především člověkem. Kdo se nechová jako člověk – v jidiš מענש, kdo není lidský, ten nemůže dosáhnout úrovně spravedlivého, bezúhonného.

תָּמִים – bezúhonný. Mnohdy lze toto slovo zaměnit slovem תם, které má stejný význam. Avšak ještě je tu další možnost, jak porozumět slovu תם – תמים, a to ve smyslu „prostomyslný, prostoduchý“. Nemusí to vždy označovat člověka, kterému nebylo dáno vysoké IQ, ale člověka přímého ve své mysli, kterému jsou cizí různé taktické obezličky. Prostě člověka, který to, co má v srdci, má i na jazyku. Na druhou stranu pesachová hagada nám představuje čtyři typy synů.
Moudrého – חכם , hříšníka – רשע, prostoduchého – תם a toho, který se ještě neumí zeptat (malé dítě) – שאינו יודע לשאול.
Protikladem moudrého – חכם je hloupý – טיפש. Tomuto termínu se hagada vyhla a nahradila jej solovem תם. Můžeme se zeptat, co je lepší – být hříšníkem nebo hloupým? Jistě je lepší být hříšníkem, neboť hříšník může kdykoli udělat pokání a vrátit se na správnou cestu – לחזור בתשובה, kdežto hloupý – טיפש zůstane stále hloupým.

V Izajášově vidění posledních dnů (Iz 11,6) – אחרית הימים prorokuje Izajáš toto: „Vlk bude pobývat s beránkem, levhart s kůzletem odpočívat. Tele a lvíče a žírný dobytek budou spolu a malý hoch je bude vodit“.
To přece není nic nového, vždyť již v Noemově arše žili v míru pod jednou střechou lidé, dravá zvěř , hadi, škorpioni spolu s býložravci. Nová je skutečnost, že podle Izajášova vidění budou žít lidé i zvířata v míru a toto harmonické soužití bude výsledkem nového ducha lásky a bratrství, které povládne světu „neboť zemi naplní poznání Hospodina jako vody pokrývají moře“ (Iz. 11,9).
V Noemově arše byli jiná situace, nebezpečí smrti, které hrozilo všem živým tvorům je donutilo žít pospolu v míru, nikoli však duch lásky a bratrství. Pokračovat ve čtení “Paraša Noach (Gn 6,9-11,32)” »

images79R8CBGF בְּרֵאשִׁ֖ית בָּרָ֣א אֱלֹהִ֑ים אֵ֥ת הַשָּׁמַ֖יִם וְאֵ֥ת הָאָֽרֶץ   ׃1,1 – Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.
Na počátku neboli především si musí každý Žid uvědomit, že Bůh stvořil nebesa a zemi. Od toho se vše odvíjí. (Podle slov rabi Moše Leiba Erblicha ze Sasówa, 1745-1807).

V úvodu ke svému komentáři cituje Raši (1040-1105) slova rabi Jicchaka – Rabi Jicchk řekl: „Tóra měla začít veršem: „Tento měsíc bude pro vás začátkem měsíců“ (Ex 12,2) , což je první přikázání, které dal Hospodin synům Izraele. Proč tedy Tóra začíná slovem  בראשית – (od stvoření světa)? Protože „svému lidu ohlásil své mocné činy, že mu dá dědictví národů“ (Ž 111,6). Řeknou-li národy světa Izraeli: „Jste lupiči, kteří obsadili zemi národů.“ Izrael jim odpoví: “Celá země náleží Všemohoucímu, On ji stvořil a dal ji tomu, kdo je jí hoden.“ Svým rozhodnutím jim ji dal a rozhodnutím ji jim odňal a předal ji nám.  Pokračovat ve čtení “Paraša Berešit (Gn 1,1 – 6,8)” »

dreamstime_xs_21544282

יַֽעֲרֹ֤ף כַּמָּטָר֙ לִקְחִ֔י –32,2 Nechť kane jako déšť mé naučení  Svatá slova Tóry se podobají dešti. Ve chvíli, kdy prší, nevidíme ještě blahodárné účinky deště na rostliny. Teprve po určitém čase, když se Slunce vyhoupne zpoza oblaků a začne svítit na zemi, vidíme blahodárné účinky deště. Podobně je to i se slovy Tóry. Ve chvíli, kdy je slyšíme, nejsme ihned schopni postihnout jejich působení. Časem však poznáme jejich blahodárné působení. (Podle rabína Simchy Bunema z Przysuchy, 1765-1827)

Rabi Jisrael Salant (1810-1883) říkával: „Je sice pravda, že ústa jsou od srdce tak vzdálená jako nebesa od země, přece však naše oči vidí, když s nebes prší déšť a ze země vyrůstají rostliny… O tom hovoří prorok Izajáš (55,10-11): „Spustí-li se lijavec nebo padá-li sníh z nebe, nevrací se zpátky, nýbrž zavlažuje zemi a činí ji plodnou a úrodnou… Tak tomu bude s mým slovem, které vychází z mých úst: Nenavrátí se ke mě s prázdnou, nýbrž vykoná, co chci, vykoná zdárně, k čemu jsem je poslal.“ Déšť zúrodní pouze obdělanou půdu, v níž jsou zaseta zrna. Avšak půda neobdělaná, kterou nikdo nezoral a nezasel do ní zrna, ta se deštěm nezúrodní, ba co více – může se proměnit v močál. Podobně je tomu se slovy Tóry, která mohou působit pouze na člověka, v němž již něco je „zaseto“, na člověka, který na sobě alespoň trochu pracoval. Kdežto má-li člověk srdce pusté a prázdné, slova Tóry mu mohou být ke škodě. Jak je uvedeno v traktátu Joma 72b: „Zasloužil si (učit se Tóru) – stala se mu kořením života, nezasloužil si (učit se Tóru) – stala se mu kořením smrti.“ Pokračovat ve čtení “HA’AZÍNÚ – האזינו Páta kniha Mojžíšova 32,1-52” »

31,1 images79R8CBGFMojžíš šel a vyhlásil celému Izraeli – ויֵּ֖לֶךְ מֹשֶׁ֑ה וַיְדַבֵּ֛ר אֶת־הַדְּבָרִ֥ים הָאֵ֖לֶּה אֶל־כָּל־יִשְׂרָאֵֽל
Tato slova.
Proč se nepíše kam šel Mojžíš? Je to míněno takto: Že v každé epoše vejde Mojžíš do nitra každého syna Izraele. V každém Židovi a každé době je jiskra z našeho učitele Mojžíše. „Mojžíš šel“ do nitra celého národa synů Izraele. (Podle starých učenců). Proto Tóra později uvádí: „Nikdo až dodnes nezná jeho hrob“ (Dt 34,6). Protože náš učitel Mojžíš je „pohřben“ v každém z nás.

וַיֵּ֖לֶךְ מֹשֶׁ֑ה – „Mojžíš šel“ – Dokonce i tehdy, když Mojžíš odešel na věčnost „hovořil neustále tato slova k celému Izraeli“. Každé nové vysvětlení, každý nový komentář, t.j. חידוש, který v jakékoliv době – epoše vyvodíme a který nám dává nový pohled na slova Tóry, vychází z duchovní síly našeho učitele Mojžíše. Proto naši učenci nazývali každého moudrého žáka (talmid chacham) Mojžíšem. Říkali: „משה שפיר קאמרת – Moše, hezky jsi to řekl“, neboť jeho Učení-Tora vychází z duchovní síly našeho učitele Mojžíše.  (Podle díla נועם מגדים)

וַיֵּ֖לֶךְ מֹשֶׁ֑ה – „Mojžíš šel“. Pseudo Jonatanův aramejský Targum (asi 7.- 8. stol.) uvádí: „ואזל משה למשכן בית אולפנא – Mojžíš šel do učebny“. Naši učenci řekli, že vzhledem k pokročilému věku se před Mojžíšem uzavřely všechny prameny moudrosti. Komentátor Raši (1040-1105) část tohoto verše „לא אוכל עוד לצאת ולבוא – nemohu již vycházet ani vcházet“, že Mojžíš nemohl již sám nic nic nového učit, nemohl říci žádný nový komentář a žádné nové objasnění textu Tóry,t.j. nemohl již vytvořit žádný chiduš (חידוש). Proto alespoň šel do učebny, aby si poslechl to, co učí jiní. V Mišně Avot V:14 (v českém překladu dr. Noska 5:17): „Chodí, ale nic nedělá, má mzdu za chození“, t.j. dostane se mu od Hospodina odměny za to, že vážil cestu do učebny, i když sám neučil jiné a jen tam poslouchal moudrá slova ostatních.
(Podle díla ילקוט דוד rabína Davida ben Naftaliho Hertze, pol. 17. stol. Poznaň). Pokračovat ve čtení “Paraša VAJELECH (Dt 31,1-30)” »

images79R8CBGF

אַתֶּ֨ם נִצָּבִ֤ים הַיּוֹם֙ כֻּלְּכֶ֔ם לִפְנֵ֖י יְהוָ֣ה אֱלֹֽהֵיכֶ֑ם 29,9 – Vy všichni stojíte dnes před Hospodinem, svým Bohem….

Sobotní oddíl Nicavim čteme vždy o posledním šabatu v roce, před Roš hašana (Novým rokem). Tento šabat nežehnáme v synagógách nastupující nový měsíc – ראש חודש (tišrej), ale tento měsíc žehná Všemohoucí sám, ve své velebnosti. Toto Jeho požehnání nám pak dovává sílu nám, abychom žehnali všechny ostatní měsíce roku.(Podle knihy „כתר שם טוב“, v níž jsou sebrány příběhy o Ba’al Šem Tovu zakladateli moderního chasidismu).

Vy všichni stojíte dnes….vaši představitelé podle vašich kmenů, vaši starší, vaši správci… Tito lidé nejsou v Hospodinových očích důležitější a vážnější než drvoštěp a nosič vody, kteří tu také dnes stojí. Tóra platí pro všechny bez rozdílu postavení. (Dle díla „כלי יקר“ pražského rabína Šeloma Efrajima Luntschitze, asi 1540-1619).

Pokračovat ve čtení “Paraša NICAVIM (Dt 29,9 – 30,20)” »

images79R8CBGF

וְהָיָה֙ כִּֽי־תָב֣וֹא אֶל־הָאָ֔רֶץ –26,1 Až přijdeš do země…  Halachický midraš Sifrej vysvětluje: „Splň tuto micvu a jako odměna ti bude ‚vejdeš do země‘.“ Synové Izraele opravdu nebyli (Hospodinem) zavázáni plnit přikázání o přinášení prvotin úrody-bikurim dříve, než se usadí v zemi Izraele, poté, kdy ji dostanou „do dědictví a usadí se v ní“. Avšak to, že se národ synů Izraele rozhodl ještě před vstupem do Erec Jisrael splnit Boží přikázání o prvotinách, mu pomohlo později při vstupu do země Izraele.  (Podle komentátora MALBIM-a, Meira Leibuše ben JechielaMichaela Wissera, 1809-1879). Pokračovat ve čtení “Paraša KI TAVO (Dt 26,1 – 29,8)” »

images79R8CBGF

כִּֽי־תֵצֵ֥א לַמִּלְחָמָ֖ה עַל־אֹֽיְבֶ֑יךָ וּנְתָנ֞וֹ יְהוָ֧ה אֱלֹהֶ֛יךָ בְּיָדֶ֖ךָ וְשָׁבִ֥יתָ שִׁבְיֽו….ֹ – 21,1  Když vytáhneš do boje proti svým nepřátelům… a spatříš mezi zajatci ženu krásné postavy, přilneš k ní a budeš si ji chtít vzít za ženu.    V talmudickém taktátu Kidušin 30b se uvádí, že zlý pud (chtíč) – יצר הרע se snaží dennodenně člověka přemoci. Nebýt pomoci Všemohoucího, tak by člověka zlý pud přemohl. Z toho plyne, že je velice těžké zlý pud přemoci přirozenou cestou. Pokud však přece jenom člověk přemůže zlý pud, stojí ho to mnoho fyzických sil a oslabí to celý jeho organismus, což zvláště v době boje proti nepřátelům může „oslabit jeho ruce“, t. j. nebude dostatečně silný pro boj. Proto Tóra říká: „Když vytáhneš do boje proti svým nepřátelům…“ Proto, když již zahájíš boj, můžeš být ubezpečen, že Hospodin, tvůj Bůh ti tvé nepřátele vydá do rukou. Sama Nebesa ti pomohou zvítězit v boji. (Podle díla rabína Moše Alšecha, 1508-1593, תורת משה).

V době, kdy vedeš neustálou válku s tvým věčným nepřítelem, se zlým pudem, s יצר הרע a „zajal jsi zajatce“, nauč se od něj jednu věc: vést válku tak cílevědomě, rychle a zatvrzele, jak on, יצר הרע ji vede s tebou. Tuto jeho metodu použij v boji proti němu a „zajmi jej“, to jest, zvítěz nad svým zlým pudem. (Podle slov Ba’al Šem Tova, 1698-1760, zakladatele moderního chasidského hnutí).
Pokračovat ve čtení “Paraša KI TECE (Dt 21,10 – 25,19)” »

images79R8CBGFJiž v osmnácté kapitole knihy Exodus čteme, že Mojžíšův tchán Jitro radí svému zeťovi, aby nesoudil od rána do večera všechen lid, ale aby si vybral schopné muže, kteří se bojí Boha, muže důvěryhodné, kteří nenávidí úplatek a ti budou soudit lid. Pouze velké causy bude soudit sám Mojžíš. Zde je jasně řečeno jaké kvality má mít soudce.

שֹֽׁפְטִ֣ים וְשֹֽׁטְרִ֗ים תִּֽתֶּן־לְךָ֙…. אֲשֶׁ֨ר יְהוָ֧ה אֱלֹהֶ֛יךָ נֹתֵ֥ן לְך – 16,18 Ustanovíš si soudce… které Hospodin, tvůj Bůh ti dává.  Ustanovíš si soudce a správce ve všech svých branách, které ti Hospodin, tvůj Bůh, pro tvoje kmeny dává. Ustanovíš si nad sebou takové soudce, kteří ti dají „Hospodina, tvého Boha“, t. j. kteří do tvého středu budou vnášet povědomí o Bohu.  (Podle díla בוצינא דנהורא rabína Barucha ben Jechiela Michla z Medžibože, 1753-1811).

Dalším ze zajímavých vysvětlení verše je, že Tóra se obrací k představitelům a představeným obcí, kteří zpravidla ustanovují rabíny, aby se tito nevydělovali z pospolitosti a nemysleli si, že se nemusí k svému rabínovi chovat s úctou a nejsou povinni řídit se jeho ustanoveními, neboť oni jej přece jmenovali do funkce. Představení obce neustanovili rabína pouze pro obec, ale ustanovili si jej též pro sebe. Je tedy jejich rabínem, jehož rad mají dbát a jeho ustanoveními se řídit. Proto také odpovědnost za to, jakého rabína ustanoví do úřadu, padá na jejich hlavy. Musí ustanovit rabína, který bude nejen učencem, ale bude i příkladem mravních kvalit člověka. Pokud tomu tak bude, rabíni – soudcové (דיינים) budou soudit lid podle spravedlivého práva. Pokračovat ve čtení “Paraša ŠOFTIM (Dt 16,18 – 21,9)” »

dreamstime_xs_21544282Tento šabat je posledním, třicátým dnem měsíce avu a tudíž prvním dnem roš chodeš. Proto z aron ha-kodeš vyndáváme dva svitky Tóry. Z prvního čteme pro sedm vyvolaných parašu Ree a z druhého svitku pro maftíra čteme oddíl z Numeri 28,9-15. V neděli, 4. září je první den měsíce elul, tudíž druhý den roš chodeš. Od tohoto dne začínáme každé ráno (kromě šabatu) troubit na šófar.

11,26

הנה אנכי נותן לפניכם היום ברכה וקללה – Hleď, dnes vám předkládám požehnání i zlořečení.

Hleď, abys nevedl (lid) „střední cestou“ a nepřikláněl se ke kompromisům. Předkládám vám požehnání a zlořečení. Požehnání a zlořečení jsou tak principiálně rozdílné protiklady, že mezi nimi není možná „zlatá střední cesta“. Pokud nebudeš vést lid požehnáním, nutně ho povedeš prostřednictvím zlořečení.

(Podle komentáře rabi Obadii Sforna, 1470-1550). Poté, kdy pod Mojžíšovým vedením vyšel národ synů Izraele z Egypta, změnila se o 180 stupňů situace. Bývalí otroci se rázem octli na svobodě. Jejich otrocká psychologie v nich však zůstala nadále zakořeněna. Na poušti byli synové Izraele vystaveni mnoha těžkým zkouškám, v nichž museli obstát. Proto Mojžíš nemohl být vůdcem „zlaté střední cesty“ a kompromisů na tu či onu stranu. Ve svých rozhodnutích musel být Mojžíš jednoznačný a nekompromisní, jinak by čekala celý lid záhuba nejen fyzická, ale i duchovní. Bez pevné Mojžíšovy ruky by se lid vzbouřil (Tóra popisuje několik takových situací), část by se vrátila dobrovolně zpět, do egyptského otroctví, část by se rozprchla. Jako celek by jistě národ Izraele nedošel do zaslíbené země, čímž by se nenaplnil Boží záměr. Pokračovat ve čtení “REE (Dt 11,26 – 16,17) – šabat roš chodeš” »

dreamstime_xs_21544282Tato paraša uvádí podmínky pro jednu z důležitých micvot, pro jišuv haarec –osídlení Erec Jisrael. Rabi Moše ben Nachman (Nachmanides ll94-1270) považoval tuto micvu za jednu z největších. „ מצוות יישוב הארץ שקולה ככל מצוות תורה (Micvat jišuv haarec škula kchol micvot Tora) – Příkaz osídlení země Izraele má takovou váhu jako všechna přikázání Tóry.“ Erec Jisrael, kterou Hospodin, zaslíbil Abrahamovi a jeho potomkům, může úspěšně osídlit a spravovat pouze lid, který plní Hospodinovy zákony a Jeho vůli. Lid, který je duchovně a morálně na výši.

7,12 „והיה עקב תשמעון את המשפטים… – Za to, že tato práva budete poslouchat…“ Rabi Moše Leib ze Sasówa (1745 – 1807) učil, že každý krok, se člověk chystá udělat, musí nejdříve velmi dobře uvážit, ze všech stran posoudit a ubezpečit se, že jeho krok vyjadřuje vůli Hospodina. Je-li tomu naopak, má se tohoto kroku vyvarovat. Před každým vašim krokem budete nejdříve pozorně naslouchat, zda je v souladu s Boží vůlí.

Čemu je to podobné? Synovi, po kterém otec chce, aby se učil Tóru. Pokud se syn nebude chtít učit, otec ho bude trestat, až nakonec synovi nezbude nic jiného, než že se ji začne učit, aby si ušetřil další tresty. Podobně se chová Mojžíš, když říká synům Izraele, že nakonec stejně poslechnou – תשמעון, budou přinuceni k poslušnosti. Není proto lepší, aby národ synů Izraele poslouchal Hospodina ihned? (Podle slov rabína Simchy Bunema z Przysuchy,1765-1827). Pokračovat ve čtení “Paraša Ekev (Dt. 7,12 – 11.25)” »

Podpora

Chcete-li podpořit provoz Eretz.cz symbolickým darem, můžete tak učinit na účet u Fio Banky č. 2100457904/2010 (v CZK v České republice) nebo na účet 2100457904/8330 (v EUR na Slovensku).


Podpořit nákladný provoz serverů můžete i bitcoinem na adresu 1ERETZfyhKgCcJqkFtBQyueN1vPfNaYWvb


BTC QR
Články podle data
Únor 2017
Po Út St Čt So Ne
« Led    
 12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728  
Archiv