… Vaše osvědčené zpravodajství z Izraele a Blízkého východu




Polsko

Peres a Komorowski

Prezidenti Peres a Komorowski

Prezident Polska přijel do Izraele spolu s delegací podnikatelů na oficiální návštěvu během které byl přijat  svým protějškem prezidentem Šmonem Peresem a předsedou vlády Benjaminem Netanyahuem a s předsedou Knessetu Juli Edelsteinem. Zatímco Benjamin Netanyahu se při setkání soustředil zejména na problematiku Íránského jaderného programu a seznámil prezidenta Komorowského s postojem Izraele k této problematice, který je všeobecně znám. Zmínil také problematiku vztahů Íránu vůči Evropě a USA. Prezident Komorowki se setkal také s předsedou parlamentu s kterým projednával zejména otázku zákazu obřízky a košer porážky – šchity v Polsku a v Evropské Unii. Prezident Komorowski řekl, že on sám ani ministři vlády nebyli iniciátory zákazu košer porážky, ale věc je rozhodnutím parlametnu. Celá problematika je nyní v rukou polského Ústavního soudu, který rozhodne na základě zákonů týkajících se problematiky náboženských svobod. Podle prezidenta Komorowského jsou pro Polskou prioritou náboženské svobody pro všechna zákonem uznaná nábožensktví. Návštěva polského prezidenta se těší v  Izraeli značné pozornosti.

Pokračovat ve čtení “Polský prezident Komorowski v Izraeli projednává také otázky kašrutu v Polsku” »

luachVýročí rabína Meira Šapiry (Meir Shapiro) z Lublinu (1887 – 1933), zakladatele a hybné síly Daf Jomi (Daf Yomi), programu každodenního studia Talmudu. Dnes desetitisíce Židů studují „denní daf“ a každých sedm a půl roku se koná v Madison Square Garden a na dalších místech na světě sijum (siyum, zakončení) Talmudu, spojené s velkými oslavami.

Rabi Šapiro zastupoval Židy v polském Senátu a vybudoval velkou ješivu Chachmei Lublin, budovu, která stojí dodnes. Rabi Šapiro zemřel brzy, ve věku 46 lety. Jeho ostatky byly později převezeny na hřbitov do Jeruzaléma.
Pokračovat ve čtení “Dnešek v historii – 7. Chešvan” »

1 toraJednou jeden chudý Žid chtěl na šabat navštívit a osobně chofetzpoznat věhlasného rabína Chafec Chajima, žijícího v Raduni (dnes v Bělorusku). Vydal se do Raduně brzy ráno. Cesta do Raduně byla dlouhá a namáhavá a zabrala tolik času, že se do Chafec Chajima štetlu dostal náš Žid těsně před šabatem. Chafec Chajim jej přivítal ve svém domě, ale ihned po přivítání, vzhledem k pokročilé hodině, oba odešli do synagógy na kabalat šabat. Po bohoslužbě se vrátil Chafec Chajim se svým hostem domů, pronesl kiduš na erev šabat, udělal „netilat jadajim a ha-mojci“. Pak se zeptal hosta, jakou měl cestu. Host mu řekl, že cesta k němu byla dlouhá a namahavá, ale baruch Hašem, je opravdu šťastný, že může prožít celý šabat v blízkosti tak velkého učence. Chafec Chajim podotkl, že jistě celý den nejedl a musí mít tedy hlad. Host se skromně usmál a řekl, že Rabi má pravdu, od rána nic nevzal do úst. Tu Chafec Chajim, který byl tehdy již vdovcem, požádal svého syna, aby přinesl na stůl porci ryby pro hosta. Ten ji snědl a poté dostal další porci a po ní ještě další. Nyní Chafec Chajim viděl, že se jeho host opradu nasytil. Pak spolu rozmlouvali, Chafec Chajim pronesl divrej Tora, a páteční večer proběhl v dobré náladě. Po šabatu se vrátil Chafec Chajimův host domů a vyprávěl své ženě, jaké to bylo u velkého rabína. Řekl jí: „Velký Chafec Chajim nedělá o erev šabat to, co my. My nejdříve zpíváme Šalom alejchem, Ešet chajil, zmires, pak pronášíme kiduš, ha-mojci a až nakonec dáváme na stůl první seudu. Chafec Chajim Přijde domů, pronese kiduš, udělá ha-mojci a hned začíná jíst první seudu.“ Žena nevěřícně kroutila hlavou, ale když to její muž říkal… Ona jen poznamenala: „Dobře Cahafec Chajim je velký rabín, ale tvoji a moji rodiče o erev šabat říkali Šalom alejchem, Ešet chajil, zmires, pak kiduš, ha-mojci a teprve potom začali jíst, totéž děláme i my. Já si myslím, že tak to má být i nadále a tradice našich rodičů má být zachována, i když, jak říkáš, Chafec Chajim to dělá jinak. My přece nemáme právo rušit tradici našich předků.“ Mužova slova ji však neustále vrtala hlavou a šla se zeptat místního rabína, co tomu říká. On také nevěřícně kroutil hlavou, že by Chafec Chajim změnil tradici, halachu?! O tom opravdu nikde nečetl ani to neslyšel. Zanedlouho se konal sjezd rabínů celé oblasti a jedním z jeho vážených účastníků byl i Chafec Chajim. Onen rabín se ho na sjezdu zeptal: „S vaším dovolením, vážený pane rabíne, rád bych se vás zeptal na to, jak děláte doma o erev šabat kiduš?“ Chafec Chajim mu odvětil: „Prostě. Přijdu domů, zpívám Šalom alejchem, Ešet chajil, zmires, potom pronáším kiduš a ha.mojci a pak se nosí na stůl.“ Rabín se ho opět zeptal: „Vážený pane rabíne, tak to děláte stále, celý život?“ „Ano“, odvětil Chafec Chajim, „dělám to tak celý život, pouze jednou jsem udělal výjimku, totiž když ke mně nedávno přišel hladový Žid, který celý den nevzal nic do úst. Přeci jem ho nemohl nechat trpět hladem celou dobu než odzpívám Šalom alejchem, Ešet chajil a všechny zmires.“

Pokračovat ve čtení “Příběh k šabatu o povinnosti k člověku a k tradici” »

Hebrejská univerzita v JeruzaléměNejlepší univerzitou světa je MIT v USA. Izrael má mezi 834 univerzitami zástupců 5, z toho 3 v první dvoustovce. Česká republika má zástupců také 5, nicméně na horších pozicích. Vyplývá to ze včera zveřejněného mezinárodního hodnocení kvality světových univerzit QS World Universities 2013/14.

V první desítce je šest univerzit z USA a čtyři z Británie: 1. Massachusetts Institute of Technology (MIT), 2. Harvard, 3. Cambridge, 4. UCL (University College London), 5. Imperial College London, 6. Oxford, 7. Stanford, 8. Yale, 9. University of Chicago a o 10. místo se dělí California Institute of Technology (Caltech) a Princeton.

Pokračovat ve čtení “Izrael má 5 univerzit v nejlepší dvoustovce světa, Česko na tom je o něco hůře, září USA a Británie” »

World Happiness Report 2013Podle výsledků Zprávy o světovém štěstí (World Happiness Report) jsou Izraelci 11. nejšťastnějšími lidmi světa ze 156 hodnocených států. První jsou Dánové, za nimi Norové a Švýcaři. Češi jsou na 39., Slováci 46. místě žebříčku.

Průzkum vychází z údajů shromážděných v letech 2010 až 2012, přičemž míra štěstí je hodnocena podle bodového hodnocení (na stupnici 0 až 10) různých faktorů, mezi něž patří zdraví, rodina a jistota pracovního místa a sociální faktory jako politická svoboda, sociální podpora a absence zkorumpovanosti vlád.

Pokračovat ve čtení “Izraelci jsou 11. nejšťastnější lidé světa, Češi 39. a Slováci 46.” »

luach6. září 1939, 22. Elul 5699, krátce po napadení Polska a zahájení II. světové války, okupovala německá nacistická vojska město Krakov (Krakow), kde v té době existovala kvetoucí 70.000 židovská komunita. Židé byli odesláni na nucené práce a bylo jim nařízeno nosit identifikační pásky. Synagogy byly uzavřeny a všechny cennosti zabaveny a předány nacistickým úřadům. V květnu 1940 nacisté nařídili masovou deportaci Židů z města a ponechali v krakovském ghettu jen 15.000 Židů, naměstnaných do 3.000 místností. Do krakovského ghetta přijel využít levné otrocké židovské práce německý nacistický podnikatel Oskar Schindler. Ten následně Židům pomáhal, jak o tom vypráví i známý film Schindlerův seznam (Schindler’s List). V březnu 1943 nacisté uskutečnili konečnou ‘likvidaci’ ghetta.

luach2. září 1942, 20. Elul 5702 bylo nacisty zlikvidováno ghetto v Miru (bělorusky: Мір, rusky: Мир) v Polsku. Mir byl střediskem židovské vzdělanosti v předválečné Evropě, kde se nacházela slavná, v roce 1815 založená, Mirská ješiva (Mir Yeshiva, ישיבת מיר‎, Yeshivas Mir, Mirrer Yeshiva, Mir). Židé se začali v Miru poprvé usidlovat v 17. století a do konce 19. století už Židé tvořili 62 % obyvatel města. Němci dobyli Mir v červnu 1941, poté, kdy byla původně polská oblast nejprve napadena a anektována Sovětským svazem v září 1939. Když Němci po napadení SSSR město obsadili, popravili zde velké množství Židů. V květnu 1942 byli zbývající Židé nahnáni do místní středověké pevnosti a povražděni.

Pokračovat ve čtení “Dnešek v historii – 20. Elul” »

luach20. srpna 1893, 8. Elul 5653, byla ve Švýcarsku košer porážka postavena mimo zákon – zákaz trvá dodnes. Téhož roku byla košer porážka zakázána v Sasku v Německu. Dnes ji zakazuje také Norsko, Polsko a další evropské země, jako Velká Británie, zákaz zvažují. V některých případech mají tyto zákazy antisemitskou povahu, ale formálně jsou zdůvodněny humanitou. Pro židovskou komunitu je to jedna z velmi citlivých otázek. Jedním z prvních nařízení, poté kdy se v roce 1933 v Německu dostali k moci nacisté, byl zákaz košer porážek – skutek plný příšerné ironie, vezmeme-li v úvahu, že předcházel nacistickému povraždění 6 milionů Židů.

luach14. srpna 1942, 1. Elul 5702, vydal Andrzej Szeptycki, metropolita ukrajinské řeckokatolické církve v nacisty okupovaném Lvově (Lwow, Lemberg) v Polsku pastorační list „Nezabiješ“, v němž nařídil podřízeným duchovním, aby skrývali židovské děti. Ignorujíce ohrožení svého postu i života (v okupovaném Polsku byl za pomoc Židům automaticky trest smrti) Szeptycki se vyslovil proti Hitlerovi a pohrozil „Božím trestem“ každému, kdo „prolije nevinnou krev.“ Szeptycki sám šel příkladem: ve své katedrále skryl 21 Židů a dalších 183 v klášterech.

Pokračovat ve čtení “Dnešek v historii – 1. Elul” »

Zasedací sál polského Sejmu foto Wikipedia

Zasedací sál polského Sejmu foto Wikipedia

Parlament ve Varšavě většinou 222 hlasů (proti 178) nepřijal nový zákon o rituální porážce v Polsku. To se týká současně rituální porážky podle židovských zákonů kašrutu a podle muslimských zákonů halalu. Podle rabína Shudricha (vrchního rabína Polska) existuje zákon z roku 1987 o vztahu mezi státem a židovskou komunitou jehož součástí je i povolení rituální porážky pro místní židovskou komunitu, což by mohlo znamenat, že nyní se jedná o zákaz rituální porážky zejména pro export. Tedy, že jde o to, zabránit prodeji masa na především evropské židovské a muslimské trhy. Jedná se o nemalou čásku a přesto je takto zdánlivě znevýhodněn polský zemědělec, který dobytek či kuřata pěstuje. Neumím si představit zemi, která by takto znevýhodnila své vlastní producenty, jenom kvůli tomu že nějací útlocitní aktivisté nemohou snést představu, že vousatí cizinci podřezávají polské krávy či kuřata. V Polsku se přece také loví zvěř a to není příliš útlocitná zábava a na lecjakém dvorku se podřezávají pašíci a také to nikomu nevadí. Proč tedy zrovna ta židovská a muslimská porážka je problém natolik velký, že hrdý polský sejm znevýhodní své zemědělce. A zde je třeba si položit otázku, zda skutečně znevýhodní své zemědělce, anebo jim nabízí jinou alternativu. Například jiné odbytiště, například Čínu a tady patrně je pravý důvod, proč problémy s šchitou začaly právě v době, kdy se od roku 2012 začínají intenzivně rozvíjet obchodní styky s Čínou a kdy export zemědělských produktů do Číny vzrůstá o stovky procent. Je tu totiž ještě jeden aspekt, zatímco na exportu do Evropy vydělá zejména producent a ostatní faktory jsou zanedbatelné, při vývozu do Číny a na další trhy Dálného východu, vzniknou zisky pro dopravce a také pro stát v podobě cel. Nemůžeme nepřipomenout  různá bizarní ustanovení Evropské unie, která zemědělcům a úředníkům komplikují život.  Nelze tedy vyloučit, že za všemi konstrukcemi o omezování práv menšin, antisemitismu, práv zvířat atd. je pouze jedno jediné a to obyčejný kšeft. Pro celou situaci je podle všeho jedno řešení, a to přesvědčit Číňany, že nejlepší maso je košer a pak by opravdu mohli být všichni spokojeni.

Pokračovat ve čtení “Proč Sejm zakázal rituální porážku v Polsku – možná odpověď” »

Hizballáh

Hizballáh

Česká republika byla před týdnem na jednání v Bruselu jedním z nejzásadnějších odpůrců formálního zařazení libanonské teroristické organizace Hizballáh (Alláhova strana) na seznam teroristických organizací, vedený Evropskou unií. Pro přidání na seznam teroristů byl nutný souhlas všech zemí EU.

Český postoj vzbudil jistý údiv, nicméně včerejší The Jerusalem Post naznačil, že důvod může být prozaický a nemusí mít s Hizballáhem příliš společného.

Pokračovat ve čtení “Česko proti označení Hizballáhu za teroristy v odvetě za zrušení embarga EU na dovoz zbraní do Sýrie?” »

luachV roce 1946 se Židé, přeživší holocaust a nemající jiné místo, kam jít, vrátili do domovského města Kielce v Polsku – 4. 7. 1946 (5. Tamuz 5706) na ně zaútočili lidé z města při krvavém pogromu, který si vyžádal životy 42 Židů a dalších 80 zanechal zraněných. Pogrom začal pověstmi, že Židé unesli polské dítě. Polští policisté a vojáci začali prohledávat židovská obydlí a začaly násilnosti. Židé byli v průběhu 5 hodin terči útoků po celém městě. Během holocaustu bylo zavražděno okolo 3 milionů polských Židů a právě tento pogrom – k němuž došlo 15 měsíců po konci II. světové války – byl hrůzným znovupřipomenutím síly antisemitismu .

Pokračovat ve čtení “Dnešek v historii – 5. Tamuz” »

Podpora

Chcete-li podpořit provoz Eretz.cz symbolickým darem, můžete tak učinit na účet u Fio Banky č. 2100457904/2010 (v CZK v České republice) nebo na účet 2100457904/8330 (v EUR na Slovensku).


Podpořit nákladný provoz serverů můžete i bitcoinem na adresu 1ERETZfyhKgCcJqkFtBQyueN1vPfNaYWvb


BTC QR
Články podle data
Září 2019
Po Út St Čt So Ne
« Kvě    
 1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
30  
Archiv