… Vaše osvědčené zpravodajství z Izraele a Blízkého východu




Šabat

Šabat, kdy ohlašujeme příchod nového měsíce adaru (první a druhý den roš chodeš budou v neděli, 26. a v pondělí, 27. února) nazýváme šabat šekalim. Vyndáváme dva svitky Tóry a z druhého svitku předčítáme osmému vyvolanému muži – maftirovi pasáž z Ex 30,11-16.

וְאֵ֨לֶּה֙ הַמִּשְׁפָּטִ֔ים אֲשֶׁ֥ר תָּשִׂ֖ים לִפְנֵיהֶֽם 21,1 – A toto jsou zákony, které jim předložíš. Proč tato slova, kterými začíná naše paraša, jsou ihned za přikázáním o oltáři (paraša Jitro, Ex 20,24-25)? Komentátor rabi Šlomo Jicchaki, zvaný Raši (1040-1105), vysvětluje blízkost obou textů tím, že Sanhedrin (soudní dvůr) zasedal nedaleko oltáře, v chrámové místnosti, zvané „sál z tesaných kamenů – לשכת הגזית (liškat ha-gazit)“. U všech národů světa nejsou zákony určující mezilidské vztahy považovány za náboženskou povinnost. Naopak, považují se za občanskou či stavovskou povinnost, za povinnost společnosti vůči jedinci a naopak. Jejich cílem je udržet ve společnosti a ve státě pořádek a řád. Pro nás však i tyto čistě „sekulární“ zákony představují ustanovení, která jsme dostali na Sinaji, a proto mají svatost Božího příkazu – micvy. Podobně jako chrámové oběti byly určitým specifickým projevem služby Bohu, tak i plnění zákonů považujeme za určitý druh služby Bohu. Tóru si můžeme představit jako obrovský královský palác s 613 nádhernými sály a komnatami, které nazýváme micvot. Abychom mohli vejít do paláce a navštívit všech 613 sálů a komnat, musíme mít především klíč od hlavní palácové brány, kterou si jím odemkneme. Malý klíč nám umožní vstup do nejkrásnějších a nejskrytějších míst paláce. Tímto klíčem je pro nás ono klasické: ואהבת לרעך כמוך“ – A budeš milovat svého bližního jako sebe sama (neboť on je jako ty)“ (Lv 19,18). O tomto přikázání – micvě řekl rabi Akiba, že to je כלל גדול בתורה – velké pravidlo v Tóře. Pokud tedy chceme proniknout do hlubokých tajů Tóry, musíme nejdříve mít malý klíč, kterým si odemkneme její brány. Tudíž každý z nás musí být především ČLOVĚKEM, aby mohl vstoupit do všech 613 komnat paláce. Pokračovat ve čtení “Paraša MIŠPATIM (Ex 21,1 – 24,18) – šabat šekalim” »

lo-10V této paraše čteme Desatero, které Hospodin pronesl na hoře Sinaj.

וַיִּשְׁמַ֞ע יִתְר֨וֹ כֹהֵ֤ן מִדְיָן֙ חֹתֵ֣ן מֹשֶׁ֔ה אֵת֩ כָּל־אֲשֶׁ֨ר עָשָׂ֤ה אֱלֹהִים֙ לְמֹשֶׁ֔ה וּלְיִשְׂרָאֵ֖ל עַמּ֑וֹ 18,1  „Jitro, midjánský kněz, Mojžíšův tchán, uslyšel o všem, co Bůh učinil Mojžíšovi a svému izraelskému lidu, že Hospodin vyvedl Izraele z Egypta.“ Stojí přece napsáno „vše, co Bůh učinil“, proč je opět napsáno, že je vyvedl z Egypta? Protože východ z Egypta umocnil takovým způsobem svatost, která „otevřela dveře“ pro cizí a vzdálené víře v Hospodina, a tito se mu pak mohli přiblížit. A tato veliká síla svatosti přitahovala veškerou dobrou vůli, která se nacházela na Zemi. Tím, že Hospodin vyvedl Izraele z Egypta, byla dána Jitrovi možnost přiblížit se této svatosti a konvertovat. (Dle díla שפת אמת rabína Jehudy Arieho Leiba Altera, 1847-1905).
יִתְר֨וֹ – Jitro. Měl sedm jmen: Re’uel, Jeter, Jitro, Chovav, Chever, Keni a Putiel. Jeter – יתר (od kořene slova znamenajícího „přidávat“. Protože byl „přidán“ jeden oddíl v Tóře. Jitro – יתרו, protože když se stal Židem a začal plnit micvot, přidali k jeho jménu písmeno „ו „. Chovav – חובב, protože miloval (חבב –chibev) Tóru. Chovav je určitě Jitro, neboť je psáno v knize Soudců 4,11: „…od potomků Chovava, tchána Mojžíšova…“ Někteří předpokládají, že Re’uel – רעואל byl Jitrovým otcem (viz Nu 10,29). Proč je však psáno: „וַתָּבֹ֕אנָה אֶל־רְעוּאֵ֖ל אֲבִיהֶ֑ן – Když přišly ke svému otci Reúelovi…“ (Ex 2,18). Z čeho vyvozujeme, že Re’uel je Jitro? Protože děti nezřídka nazývají dědečka ocem. Tatové vysvětlení nacházíme v Sifri. (Komentář rabína Šloma Jicchakiho – Rašiho, 1040-1105).

Pokračovat ve čtení “Paraša JITRO (Ex 18,1 – 20,26)” »

images79r8cbgf

וַיְהִי בְּשַׁלַּח פַּרְעֹה 13,17 – Když farao lid propustil   Tak se chovají ve všech dobách ti, kteří nás nenávidí. Zpočátku nás obviňují ze všeho možného a za každou cenu se nás chtějí zbavit. Potom, když chceme konečně odejít a tak splnit jejich přání, tu naráz začnou bít na poplach a všemi prostředky se nám snaží v našem odchodu ze země zabránit. ( z díla Pardes Josef, Josefa Pacanowského, jednoho z předválečných rabínů Lodže)  Tento jeho komentář byl v oněch letech velmi aktuální, uvědomíme-li si, jak se v tehdejším nacistickém Německu třicátých let chovali k Židům. Jak němečtí Židé do tzv. křišťálové noci v listopadu 1938 byli „nábádáni“ k odjezdu. Po listopadu 1938 se již jen některým podařilo uprchnout, ale ti kdo zůstali, neměli již šanci odejít z Německa a zachránit si holé životy.

וְלֹֽא־נָחָם אֱלֹהִים דֶּרֶךְ אֶרֶץ פְּלִשְׁתִּים 13,17 – a nevedl je Bůh cestou směřující do země Pelištejců…“Hospodin je nevedl přirozenou cestou, podobně jako déšť (voda) padá s nebes a obilí roste ze země. S syny Izraele jednal Hospodin právě opačně. Chléb jim seslal s nebes (mana) a vodu ze země (zázračná studnice Miriam, která syny Izraele provázela na poušti až do její smrti). Jistě je mohl vést přímou, mnohem kratší a lehčí cestou, do zaslíbené země. Hospodin však jednal opačně, neboť chtěl syny Izraele připravit na dobu, kdy budou muset ve své zemi řešit těžké problémy a ne vše půjde hladce a „bezbolestně“.

Pokračovat ve čtení “Paraša Bešalach (Ex 13,17 – 17,16) šabat šira a Nový rok stromů” »

images79r8cbgf

וַיֹּ֣אמֶר מֹשֶׁ֔ה בִּנְעָרֵ֥ינוּ וּבִזְקֵנֵ֖ינוּ נֵלֵ֑ךְ 10,9 – Mojžíš odvětil: „Půjdeme se svou mládeží i se starci….“ Faraón byl ochoten souhlasit s tím, že dospělí vyjdou z Egypta, jak se uvádí v 11. verši: „Vy muži si jděte a služte Hospodinu…“ Egyptský vládce si chtěl však děti a mládež synů Izraele ponechat v Egyptě. Dobře věděl, že totiž bez mladého pokolení židovský národ přestane existovat. Proto také náš učitel Mojžíš s tímto faraonovým návrhem nesouhlasí a říká: „Půjdeme se svou mládeží i se starci, půjdeme se svými syny i dcerami….“ Staré i mladé pokolení musí vyjít z Egypta a sloužit Hospodinu, jedině tak to bude plnohodnotná služba Bohu. (Podle knih kázání).

וִ֥יהִי חֹ֖שֶׁךְ עַל־אֶ֣רֶץ מִצְרָ֑יִם וְיָמֵ֖שׁ חֹֽשֶׁךְ 10,21  – a nastane nad egyptskou zemí taková temnota, že se dá nahmatat.  Obyčejná tma není stvořena k žádnému zvláštnímu účelu. Taková tma je prostě odvrácenou stranou světla, jedná se o nepřítomnost světla. Na místě, kde světlo není přítomno, je samozřejmě tma. Proto taková tma nepředstavuje nic zvláštního, je to prostě normálnítma tak, jak ji známe. Stačí však malé světlo, které velkou část tmy „vyžene“. Egyptská tma byla však něco zcela jiného. Tu Hospodin stvořil právě pro tento účel, aby ztrestal faraóna a Egypťany. חושך וימש – že se dá nahmatat, t. j. že není v moci ani sebevětšího a sebesilnějšího světla takovou tmu eliminovat (Podle komentátora Obadii Sforna, 1475-1550) (Egyptskou tmu můžeme přirovnat ke kosmickým tzv. černým dírám, které také pohlcují veškeré světlo).

Pokračovat ve čtení “Paraša BO (Ex 10,1 -13,16)” »

images79r8cbgfTento šabat, 28. ledna je podle židovského kalendáře prvním dnem měsíce švatu, proto jej nazýváme šabat roš chodeš –- שבת ראש חודש sobota novoluní. O tomto šabatu jsou proto určité změny v synagogální liturgii. V pátek večer, kdy šabat začíná, v modlitbě amida doplňujeme „יעלה ויבוא“ pro novoluní. O šabatu v raní modlitbě šacharit v amidě doplňujeme יעלה ויבוא““. Po amidě recitujeme poloviční Halel – חצי הלל a po něm vyjmeme z aron ha-kodeš dva svitky Tóry. Z prvního předčítáme sedmi vyvolaným mužům parašu VAERA a z druhého svitku předčítáme osmému vyvolanému – maftírovi z paraši Pinchas (4. Mojžíšova 28,9-15). Maftír poté čte haftaru na novoluní z knihy proroka Izajáše 66,1-24. Po uložení svitků zpět do aron ha-kodeše se modlíme musaf na šabat roš chodeš. Ke konci dopolední modlitby také recitujeme 104 Žalm – ברכי נפשי. Pokračovat ve čtení “Paraša VAERA (Ex 6,2 – 9,35)” »

images79r8cbgf

וְאֵ֗לֶּה שְׁמוֹת֙ בְּנֵ֣י יִשְׂרָאֵ֔ל 1,1 – Toto jsou jména synů Izraele   Komentátor Raši uvádí, že se podobají hvězdám. Synové Izraele musí vědět, že je Hospodin miluje. Proto Všemohoucí stvořil hvězdy, aby osvětlovaly noční tmu. Proto také Hospodin stvořil syny Izraele, aby šířili Boží světlo a vnášeli ho do nejtemnějších míst. (שפת אמת – R. Jehuda Arie Leib Alter, 1847-1905, Górský Rebe)

אִ֥ישׁ וּבֵית֖וֹ בָּֽאוּ 1,1- Přišli, každý se svou rodinou . Přišli do Egypta se svými domy z Erec Jisrael, t.j. přinesli si s sebou batej midrašot-školy, aby se v nich učili Tóře. V batej midrašot, které jsou mimo Erec Jisrael, se nalézá svatost Země Izraele. (תורת משה)

הִנֵּ֗ה עַ֚ם בְּנֵ֣י יִשְׂרָאֵ֔ל רַ֥ב וְעָצ֖וּם מִמֶּֽנּול֑ו הָ֥בָה נִֽתְחַכְּמָ֖ה ל֑וֹ…. 1,9-10 Hle, izraelský národ je početnější a zdatnější než my. Musíme s ním nakládat moudře… Když pro syny Izraele nastanou těžké časy, vždy z jejich středu povstane vůdce, který posiluje lid v této nelehké době. Dodává srdcím lidí odvahu, pomáhá jim dobrým slovem a radou odolávat útisku a ústrkům. Nenechává svůj národ zmalomyslnět v době jeho těžkých zkoušek a tak jej zachraňuje od nejhoršího. Všichni nenávistníci Izraele znají tuto skutečnost ve všech dobách a proto své ničitelské úsilí soustřeďují právě proti takovým vůdcům izraelského národa. Snaží se například co nejvíce omezit jejich vliv uprostřed židovského lidu a tak celkově oslabit a ještě více mu ublížit. V Tóře se uvádí, že také faraon nazval syny Izraele národem: „Hle, izraelský národ…“, a v tom se ukrývá tajemství celistvosti židovského národa. „Je početnější a zdatnější“, neboť vždy mají synové Izraele svého silného a zdatného vůdce, který dodává svému lidu sílu a odvahu obstát v době těžkých zkoušek. (Podle díla נועם מגדים).

Pokračovat ve čtení “Paraša ŠEMOT (Ex 1,1 – 6,1)” »

images79r8cbgfO tomto šabatu, 14. ledna zakončíme v synagógách čtení 1. Knihy Mojžíšovy – Berešit, která se završuje Josefovou smrtí v Egyptě. Celý Josefův příběh (kapitoly 37 a 39 až 50) můžeme zasadit do období hyksóské nadvlády v Egyptě – cca 1680-1560 př.n.l. Hyksósové je název pro semitské kmeny, které obsadily Egypt a jejichž vládcové sesadili dynastii egyptských faraónů a sami zaujali jejich pozici. Noví hyksósští vládcové (faraónové) se kulturně i nábožensky rychle asimilovali do egyptského prostředí, ale samotnými Egypťany byli jako cizorodý barbarský živel, který se osmělil sesadit egyptské faraóny, nenáviděni. Hyksósští vládci to věděli a proto se obklopovali nejvyššími úředníky jim etnicky blízkými. Tato skutečnost může vysvětlit strmou Josefovu kariéru na faraónově dvoře. Na dvoře egyptských faraónů bylo prakticky nemožné, aby semita zaujal post ministra nebo jako Josef, přímo faraónova zástupce. (Předpokládáme-li, že Abraham žil v době mezopotámského krále Chammurabiho (asi 1792-1750 př.n.l.), tak i zasazení doby Josefova působení v Egyptě do 17.- 16. století př.n.l. je chronologicky možné).

47,28 Tato paraša se nazývá פרשה סתומה – uzavřená paraša. To znamená, že mezi minulou parašou וַיִּגַּשׁ a současnou וַיְחִי není žádná mezera. Jedna paraša od druhé není vizuálně oddělena. Mezi parašami není ani mezera odpovídající devíti písmenům. Proč? Komentátor rabi Šlomo Jicchaki, zvaný RAŠI to vysvětluje následovně: Protože po Jákobově smrti se jakoby zavřely-uzamkly oči a srdce synů Izraele kvůli těžkému zotročení, které na sobě pociťovali. Druhé objasnění je, že Jákob chtěl ještě před smrtí oznámit svým synům, kdy nastoupí konec, to jest, kdy nastoupí úplné konečné vysvobození – גאולה שלמה, ale bylo mu to náhle skryto a on nebyl schopen říci, kdy se tak stane (Berešit raba 96). Pokračovat ve čtení “Paraša VAJECHI (Gn 47,28-50,26)” »

וַיִּגַּשׁ אֵלָיו יְהוּדָה images79r8cbgf44,18 – Juda k němu přistoupil… Co vlastně teď chtěl Juda? Zdali on sám již neřekl ( ve verši 16): „Co můžeme svému pánu říci? Jak to omluvíme?… Teď jsme otroky svého pána, my i ten, u něhož se kalich našel.“ Nyní však, když Josef své původní rozhodnutí zmírnil a pravil (verš 17):„Mým otrokem se stane jen ten, u něhož se našel kalich, a vy odejděte v pokoji k svému otci.“ Právě teď bude Juda vystupovat proti?! Věc se má tak: Zpočátku si Juda myslel, že nadešel čas, kdy budou potrestáni za to, že prodali Josefa. Vždyť prodali Josefa do otroctví a nyní jsou všichni za to vzati také do otroctví. Proto Juda řekl (verš 16): „…Jak to omluvíme? Čím se ospravedlníme? Sám Bůh nalezl vinu tvých služebníků….“, t.j. vinu za prodej Josefa do otroctví. Když Juda viděl, že faraónův zástupce (Josef) ostatní propouští a nechává si pouze Benjamína jako otroka – rukojmí, který však neměl nic společného s jeho prodejem do otroctví, ostře vystoupil na obranu svého nejmladšího bratra, protože věděl, že je to nespravedlivé.(Podle rabína Moše Alšejcha, 1508-1600? v Cfatu, komentátora, kazatele a halachické autority). Pokračovat ve čtení “Paraša VAJIGAŠ (Gn 44,18 – 47,27) a půst desátého tevetu” »

images79r8cbgf

וַיְהִ֕י מִקֵּ֖ץ שְׁנָתַ֣יִם יָמִ֑ים וּפַרְעֹ֣ה חֹלֵ֔ם 44,1 – Po dvou letech se stalo, že farao měl sen. Slovo קֵּ֖ץ znamená „konec“.  Když se schyluje ke konci lidského života a člověk se bude zanedlouho vyznávat ze svých činů na nebesích před nejvyšším Soudcem, tak mnoho let jeho života bude odpovídat pouze několika málo dnům. Podobně jako máme v textu Tóry: שְׁנָתַ֣יִם יָמִ֑ים což doslova je „dva roky dny“. Proč tomu tak je? Neboť se člověku započtou pouze ty dny, kdy se zabýval učením Tóry, modlitbami a plněním micvot. Ostatní dny jeho života, během nichž se člověk nezabýval plněním micvot se ztratí, jako by nebyly. Tak se léta promění v dny.

Jednou jakýsi Žid přišel do jednoho městečka a navštívil tamnější hřbitov. Když si prohlížel náhrobky, ke svému údivu zjistil, že všichni, kdo tam odpočívají, zemřeli velice mladí, dokonce mnozí v dětském věku 8, 10, 13 let atp. Nejstrarší zesnulý měl na náhrobku vytesáno, že žil 42 let. Návštěvníkovi to nedalo a chtěl se dovědět na jakou nemoc nebo epidemii všichni tito mladí lidé zemřeli. Proto zašel k tamnějšímu rabínovi a zeptal se ho na to. Rabín mu v klidu odpověděl, že nemusí mít obavy, že všichni tam pohřbení lidé se dožili požehnaného věku. Co se však týká nízkého věku vytesaného na náhrobcích těchto zesnulých, rabín objasnil svému hostu tak, že se vlastně jedná pouze o léta, v n ichž se tito lidé učili Tóru, modlili se a plnili Boží přikázání. Pouze tyto roky lze nazvat lety jejich života. Pokračovat ve čtení “Paraša MIKEC (Gn 41,1-44,17) a konec svátku Chanuka” »

imagesZítra večer, po skončení šabatu – 25. kislevu (כ“ה כסלו) v 17.10 hodin zapalujeme první chanukové světlo.

Svátek Chanuka je jediný ze svátků, o němž není zmínka ani v Tóře a ani v jiných biblických knihách. Uveďme však, že přece jenom se v Tóře vyskytuje náznak na Chanuku. Například v hebrejském originálu 25. slovo v Tóře je slovo אור“ – světlo“

בְּרֵאשִׁ֖ית בָּרָ֣א אֱלֹהִ֑ים אֵ֥ת הַשָּׁמַ֖יִם וְאֵ֥ת הָאָֽרֶץ׃ וְהָאָ֗רֶץ הָֽיְתָ֥ה תֹ֨הוּ֙ וָבֹ֔הוּ וְחֹ֖שֶׁךְ עַל־פְּנֵ֣י תְה֑וֹם וְר֣וּחַ אֱלֹהִ֔ים מְרַחֶ֖פֶת עַל־פְּנֵ֥י הַמָּֽיִם׃ וַיֹּ֥אמֶר אֱלֹהִ֖ים יְהִ֣י א֑וֹר.

Nebo také v knize Numeri 33,6-30, paraša „Masej“.  Cesta synů Izraele z Egypta do Erec Jisrael je vyznačena 42 zastávkami či stanovišti, kde se synové Izraele utábořili: 1.Sukot 2. Etam 3. Pí Hachirot 4. Mara 5. Elim 6. Rákosové moře 7. poušť Sin 8. Dofka 9. Aluš 10. Refidim 11. poušť Sinaj 12. Kivrot Hataava 13. Chacerot 14. Ritma 15. Rimon Perec 16. Livna 17. Risa 18. Kehelata 19. Har Šafer 20. Charada 21. Makhelot 22. Tachat 23. Tárach 24. Mitka 25. Chašmóna. Pokračovat ve čtení “K nastupující Chanuce” »

images79R8CBGF

וַיִּשְׁלַ֨ח יַֽעֲקֹ֤ב מַלְאָכִים֙ לְפָנָ֔יו אֶל־עֵשָׂ֖ו אָחִ֑יו…. …. כֹּ֣ה תֹֽאמְר֔וּן לַֽאדֹנִ֖י לְעֵשָׂ֑ו…. עִם־לָבָ֣ן גַּ֔רְתִּי  32,4-5

Pak Jákob vyslal napřed posly ke svému bratru Ezauovi…. ….vyřiďte mému pánu Ezauovi toto: „Až dosud jsem přebýval jako host u Lábana.“  Jaký smysl mělo vyslat anděly – מלאכים a ne lidi? Koho nazývá Jákob „pánem“, Ezaua nebo Hospodina?  Tak jedná צדיק – spravedlivý. Spravedlivý, (Jákob), i když hovoří prostě s lidmi, stále myslí na vznešené, nadpozemské věci. Také při těchto slovech myslí Jákob na modlitbu k Bohu. Proto si vybral za posly anděly Michaela a Gabriela, kteří se stále přimlouvají za Izrael. Andělé kromě poselství k Ezauovi, se mají ještě modlit za Jákoba. A přikázal jim: „Vyřiďte mému pánu“, t.j. přimluvte se za Jákoba dobrým slovem u Pána přebývajícího na nebesích. Ezauovi pak vyřiďte tato prostá slova: „Žil jsem u Lábana“, ale nestal jsem se důležitým člověkem, nýbrž jsem stále byl hostem – גר. Jákob chce těmito slovy zdůraznit, že i když nabyl velkého majetku, nezměnil se a nestal se z něj namyšlený zbohatlík, který si pouze díky svému majetku zajistil vysoké postavení. Jákob zůstal stále skromným člověkem, považujícím se jen za „příchozího, hosta“. Podobně i my si během našeho života musíme uvědomit, že jsme na tomto světě pouze hosté, příchozí, kteří odejdou a budou skládat účty před soudnou stolicí Nejvyššího. Proto se bez ohledu na nabytý majetek musí člověk chovat stále tak skromně, jak se choval náš otec Jákob. (Podle díla נועם אלימלך, Elimelecha z Leżajska,    1717 – 1787 ).

וַיִּשְׁלַ֨ח יַֽעֲקֹ֤ב מַלְאָכִים֙ לְפָנָ֔יו אֶל־עֵשָׂ֖ו אָחִ֑יו  32,4  Jákob vyslal napřed posly ke svému bratru Ezauovi… „Drž se dále od špatného souseda a nespolčuj se s hříšníkem“ (Pirkej avot 1:7).Neboť i ten nejdokonalejší člověk, který žije v blízkosti hříšníka je jím nakonec ovlivněn a může se učit z jeho špatných činů. Jákob se bál proto poslat k Ezauovi lidi, aby tento nemohl mít na ně špatný vliv, a tak poslal anděly מלאכים -. (Podle díla „חומת אש“ rabi Menachema Asche – Eisenstadta, který byl předsedou rabínského soudu v Užhorodu a zemřel v listopadu 1869)

Pokračovat ve čtení “Paraša VAJIŠLACH (Gn 32,4 – 36,43)” »

וַיֵּצֵ֥א יַֽעֲקֹ֖ב מִבְּאֵ֣ר שָׁ֑בַע dreamstime_xs_2154428228,10 – Jákob vyšel z Beer-ševy.

Komentátor Rabi Šelomo Jicchaki (Raši, 1040-1105) vysvětluje počátek paraši takto: Bylo by přece správné prostě napsat: „Jákob se vydal do Charánu“. Proč začátek paraši hovoří o jeho odchodu z Beer-ševy? To nás má upozornit na skutečnost, že odchod spravedlivého člověka-cadika z jakéhokoliv místa zanechává stopu. To jest, všichni tam žijící naráz pociťují jakousi prázdnotu, neúplnost. Je cítit, že místu chybí onen cadik. Pokud spravedlivý žije ve městě, již svou přítomností zvyšuje jeho krásu, lesk a velkolepost. Podobně je tomu i s městy a místy, kde pouze žili a působili velcí učenci a cadikové, případně jsou tam pohřbeni. Například pro velké množství učenců a spravedlivých rabínů, kteří tam po staletí působili, se dostalo Praze čestného přídomku Město a matka Izraele – עיר ואם בישראל. Nebo například díky učencům a jejich žákům, kteří působili na mnoha vilenských ješívách, zvláště pak působení vynikajícího učence, gaona rabi Elijáhů (1720-1797), se Vilnijus nazýval litevským Jeruzalémem – ירושלים דליטPodobně je tomu i s Berdičevem, díky rabi Levi Jicchakovi,s Braclaví, díky rabi Nachmanu a s městem Medžibož, díky Baal Šem Tovu, atp. Proč se zde uvádí „וַיֵּצֵ֥א יַֽעֲקֹ֖ב מִבְּאֵ֣ר שָׁ֑בַע – Jákob vyšel z Beer Ševy…“, když u Abrahama se neuvádělo, že „מחרן ויצא אברם – Abram vyšel z Charánu….“? Odchod spravedlivého z určitého místa zanechá pocit prázdnoty v onom místě. Jákob žil blízkosti Izáka a Rivky. Poté, kdy odešel, rodiče náhle pociťovali prázdnotu a Jákob jim chyběl. Kdežto Abraham, který žil v Charánu, v pohanském prostředí, tak když odtud odešel, nikdo z jeho sousedů si toho ani nevšiml. Pohané po Abrahamově odchodu neměli pocit duchovní prázdnoty a spravedlivý jim vůbec nechyběl.(Podle bratislavského rabína Chatama Sofera, 1762-1839)

Pokračovat ve čtení “Paraša VAJECE (Gn 28,10-32,3)” »

Podpora

Chcete-li podpořit provoz Eretz.cz symbolickým darem, můžete tak učinit na účet u Fio Banky č. 2100457904/2010 (v CZK v České republice) nebo na účet 2100457904/8330 (v EUR na Slovensku).


Podpořit nákladný provoz serverů můžete i bitcoinem na adresu 1ERETZfyhKgCcJqkFtBQyueN1vPfNaYWvb


BTC QR
Články podle data
Únor 2017
Po Út St Čt So Ne
« Led    
 12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728  
Archiv