… Vaše osvědčené zpravodajství z Izraele a Blízkého východu




Šabat

וְהָיָ֣ה ׀ עֵ֣קֶב תִּשְׁמְע֗וּן אֵ֤ת הַמִּשְׁפָּטִים֙ הָאֵ֔לֶּה 7,12 – Za to, že tato práva budete poslouchat a bedlivě je dodržovat….  Čemu je to podobné? Synovi, po kterém otec chce, aby se učil Tóru. Pokud se syn nebude chtít učit, otec ho bude trestat, až nakonec nezbude synovi nic jiného, než že se ji začne učit, aby si ušetřil další tresty. Podobně se chová Mojžíš,  když říká synům Izraele, že nakonec stejně poslechnou – תִּשְׁמְע֗וּן, budou přinuceni k poslušnosti. Proto není lepší, aby poslouchal Hospodina ihned? (Rabi Simcha Bunem z Przysuchy-פשיסח, 1765-1827).
Pokračovat ve čtení “Paraša EKEV (Dt 7,12-11,25)” »

Tento šabat po půstu 9. avu nazýváme Šabat nachamú neboli Šabat utěšení podle prvních slov haftary, která začíná slovy: „נַחֲמוּ נַחֲמוּ, עַמִּי – Utěšte, utěšte můj národ…“ (Izajáš 40,1). Proč prorok uvádí dvakrát slovo „נַחֲמוּ“? Vysvětlit to lze tak, že první נחמו se vztahuje k utěšení po zničení I. jeruzalémského Chrámu (586 př.o.l.) a druhé “ נַחֲמוּ“ se vztahuje k utěšení po zboření II. jeruzalémského Chrámu (70 o.l.).Slovo „ואתחנן“ má v gematrii číselnou hodnotu 515. Mojžíš se 515 krát modlil k Hospodinu, aby mu umožnil vstoupit do zaslíbené země. Hospodin vyslechl jeho prosebné modlitby, ale odvětil mu, že to není jeho soukromá záležitost, ale záležitost celého národa synů Izraele. Kdyby to byla pouze jeho osobní prosba, vyhověl by jí. Na východním břehu Jordánu, naproti Jerichu, totiž po čtyřiceti dlouhých letech končí zázračné vedení – הנהגה נסית , které představovali Mojžíš, Áron a Miriam. Za Jordánem, v Erec Jisrael mu přichází na směnu přirozené vedení – Jehošua bin Nun. V zemi Izraele bude Hospodin svému lidu pomáhat, ale národ již sám bude muset dobývat tvrdou prací svůj chléb vezdejší. Hospodin přestal sesílat manu a křepelky, se smrtí Miriam zmizela také její zázračná studna, z níž synové Izraele čerpali vodu.
Pokračovat ve čtení “Paraša VAETCHANAN (Dt 3,23-7,11)” »

Tento šabat nazýváme šabat chazon podle haftary, kterou čteme z knihy proroka Izajáše a jež začíná slovy „חֲזוֹן, יְשַׁעְיָהוּ בֶן-אָמוֹץ – Vidění Izajáše, syna Amocova“. Pátou knihu Mojžíšovu – Devarim začínáme číst v synagógách o šabatu, který předchází půstu devátého avu.

אֵ֣לֶּה הַדְּבָרִ֗ים אֲשֶׁ֨ר דִּבֶּ֤ר מֹשֶׁה֙ אֶל־כָּל־יִשְׂרָא1,1  –   Toto jsou slova, která pronesl Mojžíš k celému Izraeli…. Touto parašou zahajujeme čtení stejnojmenné Páté knihy Mojžíšovy. Celá tato kniha se nese ve znamení slov našeho učitele Mojžíše, která vycházejí přímo z jeho srdce. Mojžíš si je vědom, že došel ke konci své životní pouti. Jako opravdový vůdce svého lidu, který jej vyvedl z Egypta a čtyřicet let vedl pouští, má obavy o jeho budoucnost. Krátce před tím, než synové Izraele vejdou do zaslíbené země Mojžíš je nabádá, aby nezapomněli na své zotročení v Egyptě, na východ ze země svého otroctví, na Boží zjevení na Sinaji a také aby nezapomněli na velké zkoušky, kterým byli vystaveni na Sinajské poušti. Připomíná jim místa, kde žíznili, jak vyvedl vodu ze skály, připomíná nebeskou manu, kterou po dobu čtyřiceti let Hospodin sesílal s nebes svému lidu. Mojžíš zná velice dobře svůj tvrdohlavý národ (עם קשה עורף). Mojžíšova slova jsou jeho závětí všem následujícím pokolením. Znějí jako hlasité varování a pokorná prosba společně. Jsou to slova, která zasévají hněv a milost. Slova vycházející z hlubin Mojžíšova srdce nacházejí místo v srdcích všech, kteří je poslouchají. Mojžíš si je vědom těžkostí, které čekají na lid ještě než tento vejde do země, ale také jsou mu známa nebezpečí, která číhají na syny Izraele poté, kdy se usadí v zaslíbené zemi. Jsou to obavy o morální zásady lidu, které bývají v době hospodářského rozkvětu v nebezpečí. Mojžíšova slova, kterými se loučí se svým lidem jsou součástí knihy Devarim. Každý, kdo pak tato slova čte v jakékoli generaci, nemůže nepociťovat, že jsou určena právě jemu. To, co Mojžíš zde říká, je aktuální nejen pro generaci, která vyšla z Egypta, ale pro všechny, kteří chtějí začít nový život v Eretz Jisrael. (Podle knihy Šmuela Avidora ha-Kohena לקראת שבת, Tel Aviv 1977).
Pokračovat ve čtení “Paraša Devarim (Dt 1,1 – 3,22)” »

Začíná období prázdnin a dovolených. Mnozí se chystají strávit nějaký čas třeba i mimo území své vlasti, v cizině. Jedni chtějí jet do Itálie, jiní do Skotska či Řecka, na Maltu nebo třeba do Thajska nebo Japonska. Důležitou věcí je příprava takové dovolené, což mimo jiné předpokládá zjištění si základních údajů o zemi, kterou chci navštívit, o městech, která se v ní nacházejí a památkách, které bych rád viděl. S nabytými informacemi ještě před cestou bude má dovolená mnohem kvalitnější. Podobně je tomu i ve vztazích mezi zeměmi. Každý stát se chce dovědět o tom druhém, zvláště pokud tento není počítán mezi státy přátelské, co nejvíce, aby v případě jakéhokoliv konfliktu mohl využít informace, které o něm shromáždil ve svůj prospěch. Proto má každá země rozvědku, která plní dané úkoly. Mojžíš na Hospodinův popud vysílá zvědy do kena’anské země, aby zjistili jaká ta země je, jaké obyvatelstvo v ní sídlí a v jakých městech tamnější obyvatelé žijí, zda v hrazených nebo bez hradeb a tak podobně. Hospodin nechce Mojžíšovi striktně nařizovat, aby tam zvědy poslal, proto mu říká “ שְׁלַח־לְךָ֣- pošli si“. Jestli chceš, pošli je, jestliže ne, neposílej je.
Pokračovat ve čtení “Paraša ŠLACH LECHA (Nu 13,1-15,41)” »

דַּבֵּר֙ אֶֽל־אַהֲרֹ֔ן וְאָֽמַרְתָּ֖ אֵלָ֑יו בְּהַעֲלֹֽתְךָ֙ אֶת־הַנֵּרֹ֔ת אֶל־מוּל֙ פְּנֵ֣י הַמְּנוֹרָ֔ה יָאִ֖ירוּ שִׁבְעַ֥ת הַנֵּרֽוֹת 8,2   Mluv k Áronovi a řekni mu: Když budeš nasazovat kahánky, dbej, aby těch sedm kahánků svítilo dopředu před svícen. V sedmiramenném chrámovém svícnu – menoře hořela tři světla zprava a tři zleva, přičemž každé z nich se naklánělo k sedmému, prostřednímu světlu hořícímu uprostřed menory. Takto hořící světla tvořila krásnou světelnou harmonii. Tři světla zprava a tři zleva směřující k prostřednímu světlu menory nám symbolizují službu Bohu – עבודת ה‘. Židé jsou rozděleni na chasidy různých denominací, na jejich odpůrce – ortodoxní mitnagdim, na náboženské sionisty, na aškenáze a sefardy, konečně i na konzervativní a reformní (u nichž je potenciál לחזור בתשובה – učinit pokání a navrátit se ke kořenům). Všichni mají různé obyčeje a tradice, ale všichni směřují k onomu prostřednímu – hlavnímu světlu židovství. Hospodin potřebuje všechny bez rozdílu. Všichni jsou potomky Abrahama, Jicchaka a Jákoba. Můžeme to připodobnit zahradníkovi, který má duši zahradního architekta. Takový zahradník dokáže z mnoha druhů květin vytvořit nádhernou harmonickou zahradu. Takovým „zahradníkem“ Boží zahrady byl Mojžíšův bratr velekněz Áron. V Pirkej avot (I.,12) se hovoří o Áronovi jako o člověku, který אוהב שלום ורודף שלום – miluje mír a usiluje o mír. To staví Árona do pozice opravdového vůdce národa, který jednal s lidmi v duchu lásky, bratrství, míru a pomoci bližním. Áron vytvářel harmonii mezi různými skupinami národa Izraele. Kromě toho opravdové vůdčí osobnosti, kterými byli Mojžíš a Áron, vedou lid podle Hospodonova slova – על פי ה‘.
Pokračovat ve čtení “Paraša BEHAALOTCHA (Nu 8,1-12,16)” »

O tomto šabatu čteme 1. kapitolu z Pirkej avot – Poučení otců

13. mišna: (Hilel) Také říkal: Ten, kdo se snaží proslavit své jméno, ztrácí je a ten, kdo nepřidává, ubírá a ten, kdo se neučí, zaslouží smrt. A ten, kdo by používal „korunu“ (korunu Tóry jen pro své potěšení a prospěch), zahyne. 14. mišna: A také říkal: Jestliže já nejsem pro sebe, kdo je pro mě? A když jsem jenom pro sebe, co jsem? A jestliže ne nyní, pak kdy? 15. mišna: Šamaj řekl: Tóru studuj pravidelně, méně mluv a více konej a každého přijímej s přívětivou tváří. 16. mišna: Raban Gamli’el řekl: Opatři si učitele a zbav se tak pochybností. A neodváděj příliš často desátek jen podle odhadu. 17. mišna: Jeho syn Šim’on řekl: Po všechny své dny jsem vyrůstal mezi učenci a neshledal jsem pro člověka nic lepšího, než je mlčení. Důležitější než zkoumání je konání a ten, kdo příliš mluví, způsobuje hřích.

Sobotní oddíl Naso je nejdelším týdenním oddílem Tóry. Někdy k nám promlouvá Tóra lakonicky, jindy, naopak slovy nešetří, až se nám to může zdát přehnaně dlouhé. Rabi Jisrael Meir Hakohen, zvaný Chafec Chajim (1838-1933) nám to objasňuje následovně: Oddíl NASO je proto tak dlouhý, aby nám Tóra ukázala, jak je Hospodinu milá skutečnost, když se lidé mají navzájem rádi a jeden druhému prokazují úctu. Přestože všechna knížata izraelských kmenů měla na mysli pouze jedinou věc-oběť Hospodinu, nikdo z nich neobětoval více než jeho bližní, aby u něj nevyvolal pocit závisti nebo aby tak nedemonstroval svou pýchu.bV dnešní paraše Naso je pořadí takové: Nejdříve je část pojednávající o sota, o ženě, která se dostala na scestí (5,11-31) a po poté je část pojednávající o nazírovi – zasvěcenci (6,1-21). Ve třetím oddílu Mišny „Našim-Ženy“ je pořádek traktátů obrácený. Nejdříve stojí traktát „Nazír“ a až po něm je traktát „Sota“. Ptali se gurského (z města Góra Kalwaria v Polsku) rebeho Abrahama Mordechaje Altera (1866-1948) proč je v Mišně nejdříve traktát Nazír a až poté traktát Sota, když v Tóře je tomu naopak, nehledě na to, že naši učenci říkali: „Ten, kdo vidí ženu, která se dostala na scestí ve své špatnosti (sota), nechť se zdrží – יזיר pití vína“ (Nazír 2a). Rebe jim odvětil: Základní cestou Tóry je „סור מרע ועשה טוב – vyhýbej se zlu, konej dobro“ (Žalm 37,27). Nejdříve je nutné vyvarovat se (vzdálit se od) zlého a potom konat dobro. Proto naši učenci říkali, že ten, kdo vidí ženu, která se dostala na scestí, má se z toho poučit a „vzdálit se od zlého“. Potom dojde k fázi „konej dobro“ a zdrží se pití vína. Avšak moudří mnoha pokolení mohou svědčit o tom, že člověk, pro neustálé soustředění se na „vyhýbání se zlu“, může nakonec propást fázi „konej dobro“. Proto doporučují neustále konat dobro a tak se automaticky vyhneme zlu, neboť nezbude čas ani na přiblížení se ke zlu, natož na jeho páchání. Náznak na takové optimální řešení problému se nachází právě v pořadí traktátů výše uvedeného oddílu Mišny, kde traktát Nazír stojí před traktátem Sota.
Pokračovat ve čtení “Paraša Naso (Nu 4,21-7,89)” »

25,3-4 sedmý rok odpočinutí – šnat šmita

שֵׁ֤שׁ שָׁנִים֙ תִּזְרַ֣ע שָׂדֶ֔ךָ וְשֵׁ֥שׁ שָׁנִ֖ים תִּזְמֹ֣ר כַּרְמֶ֑ךָ וְאָֽסַפְתָּ֖ אֶת־תְּבֽוּאָתָֽהּ׃ וּבַשָּׁנָ֣ה הַשְּׁבִיעִ֗ת שַׁבַּ֤ת שַׁבָּתוֹן֙ יִֽהְיֶ֣ה לָאָ֔רֶץ שַׁבָּ֖ת לַֽיהוָ֑ה שָֽׂדְךָ֙ לֹ֣א תִזְרָ֔ע וְכַרְמְךָ֖ לֹ֥א תִזְמֹֽר׃  Šest let budeš osívat své pole, šest let budeš prořezávat svou vinici a shromažďovat z ní úrody, ale sedmého roku bude mít země slavnost odpočinutí, odpočinutí Hospodinovo. Nebudeš osévat své pole ani prořezávat svou vinici.
Pokračovat ve čtení “Paraša BEHAR – BECHUKOTAJ ( Lv 25,1-26,2 a 26,3-27, 34)” »

וַיֹּ֤אמֶר יְהוָה֙ אֶל־מֹשֶׁ֔ה אֱמֹ֥ר אֶל־הַכֹּֽהֲנִ֖ים בְּנֵ֣י אַֽהֲרֹ 21,1- A Hospodin řekl Mojžíšovi: „Mluv ke kněžím, Áronovým synům…“Komentátor rabi Šlomo Jicchaki-Raši zde odkazuje na pasáž z traktátu Jevamot 114a, která ukládá dospělým kněžím (כהנים) postarat se o to, aby jejich děti neporušovaly zákazy spojené s kněžskou svatostí. Kněží mají povinnost vychovávat své děti k tomu, aby v budoucnu převzaly v rituální čistotě a svatosti kněžský úřad.V této paraše se hovoří o svatosti, jejíž nejvyšší stupeň má velekněz (כהן הגדול) a kněží.V Tóře se hovoří o různých stupních svatosti: 1. svatý je celý národ Izraele, vyšší stupeň svatosti mají lévijci (לויים), ještě vyšší stupeň svatosti mají kněží (כהנים) a nejvyšší stupeň svatosti má výše zmíněný velekněz.Také sedmý verš vzhledem ke svatosti kněží jim zakazuje pojmout za manželku nevěstku nebo zneuctěnou ženu, neožení se ani s ženou zapuzenou od muže….Z tohoto verše se učíme, že kohen-kněz (kněžství se narozdíl od příslušnosti k židovství dědí po mužské linii) se dodnes nesmí oženit s rozvedenou ženou, ani s prozelytkou.
Pokračovat ve čtení “Paraša EMOR (Lv 21,1-24,23) a 33. den Omeru” »

אַֽחֲרֵ֣י מ֔וֹת שְׁנֵ֖י בְּנֵ֣י אַֽהֲרֹן 16,1 – po smrti dvou synů Áronových  Protože Job slyšel o smrti dvou Áronových synů, řekl: „אף לזאת יחרד לבי – Mé srdce se toho děsí“ (Jb 37,1). Naši učenci říkali, že Job byl potrestán muky za to, že mlčel a nevystoupil proti tomu, když faraón vydal svůj nelidský příkaz každého novorozence ze synů Izraele vhodit do Nilu. O hříchu Nádaba a Avíhú (10,1n) řekli naši učenci toto: Mojžíš a Áron šli vpředu, potom Nádab a Avíhú a za nimi ostatní synové Izraele. Tu Nádab řekl Avíhúovi: „Kdy už konečně zemřou ti dva starci, potom ty a já budeme vůdci pokolení.“ Všemohoucí jim pravil: „Uvidíme, kdo koho pohřbí.“ Otázka je, když to řekl Nádab, proč byl také potrestán Avíhú? Z toho se učíme, že ten, kdo slyší nějakou špatnost a neohradí se proti ní, ale mlčí, je také hoden trestu. Podobně Job, který když slyšel o smrti dvou Áronových synů, vzpomněl si na to, že ten, kdo mlčí ke špatnostem, bude také potrestán. Okamžitě se jeho srdce vylekalo, neboť pochopil, že také on bude potrestán za to, že kdysi mlčel a neohradil se proti faraónovu příkazu.  (Z díla נחל קדומים Chajima Josefa Davida Azulaie – חיד“א, 1724-1806)
Pokračovat ve čtení “Paraša ACHAREJ MOT – KEDOŠIM (Lv 16,1-18,30 a 19,1-20,27)” »


וַֽיְהִי֙ בַּיּ֣וֹם הַשְּׁמִינִ֔י 9,1- Bylo pak osmého dne, tu zavolal Mojžíš Árona, jeho syny…

Paraša začíná slovesem „היה – byl“. Sloveso však je ve formě budoucího času „יהי – bude“, ale před ním stojí „ו“, které nazýváme vav consecutivum, a to mění čas slovesa z budoucího na minulý, proto: „Bylo pak osmého dne…“ Toto vav consecutivum vytváří jakousi spojnici mezi minulostí a budoucností. V minulosti jsme měli sedm pastýřů – רועים שבעה – Abrahama, Izáka, Jákoba, Josefa, Mojžíše, Árona a Davida. Osmým pastýřem, kterého v budoucnu povolá Hospodin, bude námi očekávaný Mesiáš – משיח. V našich dějinách byly pouze dvě osobnosti, které byly proroky a současně měly královské pravomoci – Mojžíš a poslední ze soudců, prorok Samuel. V budoucnosti i v osobě Mesiáše se budou snoubit vlastnosti proroka s pravomocí krále.
Pokračovat ve čtení “Paraša ŠMINI (Lv 9,1 – 11,47)” »

Každý šabat před Pesachem se nazývá Šabat hagadol, podle posledních slov haftary, kterou o tomto šabatu po čtení z Tóry pronášíme. Haftara je z knihy proroka Malachiáše 3,4-24. V předposledním, 23. verši Malachiášovy knihy se uvádí:הנה אנכי שולח לכם את אליה הנביא לפני בוא יום ה‘ הגדול והנורא. Hle, posílám k vám proroka Elijáše, dříve než přijde den Hospodinův veliký a hrozný. Východ z Egypta – יציאת מצרים bylo osvobozením našich předků z egyptského otroctví. Kdyby nebylo tohoto osvobozeníגאולה מגלות מצרים z egyptského galutu, nebylo by ani přijetí Tóry na noře Sinaj s 613 přikázáními, včetně šabatu a nebylo by tudíž ani židovského národa. Kromě tohoto vysvobození bude ještě úplné vysvobození židovského národa – גאולה שלמה, kdy přijde Mesiáš – משיח בן דוד. Před jeho příchodem pošle Hospodin proroka Eliáše, aby Mesiášův příchod zvěstoval.
Pokračovat ve čtení “Parašat CAV (Lv 6,1 – 8,36) – Šabat hagadol” »

Podpora

Chcete-li podpořit provoz Eretz.cz symbolickým darem, můžete tak učinit na účet u Fio Banky č. 2100457904/2010 (v CZK v České republice) nebo na účet 2100457904/8330 (v EUR na Slovensku).


Podpořit nákladný provoz serverů můžete i bitcoinem na adresu 1ERETZfyhKgCcJqkFtBQyueN1vPfNaYWvb


BTC QR
Články podle data
Srpen 2017
Po Út St Čt So Ne
« Čvc    
 123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
28293031  
Archiv