… Vaše osvědčené zpravodajství z Izraele a Blízkého východu




šestidenní válka

v06

Pohled na Jeruzalém z Olivové hory – foto © Dobrin Stojčev

Dnes, 28. ijaru, což letos připadá na neděli, 17. května, slavíme Den jeruzaléma – יום ירושלים. Letos uplynulo 48 let od osvobození východní části Jeruzaléma v šestidenní válce (1967). Jeruzalém, byl od doby krále Davida, který jej dobyl na Jebusejcích (2 Samuelova 5,1-12) hlavním městem Izraelského království. Jeruzalém se tak stal hlavním politickým a obchodním centrem židovského lidu. Král David chtěl postavit Chrám, avšak tohoto svého cíle z mnoha vážných důvodů nedosáhl. Kdo však otcovu tužbu zhmotnil, byl jeho syn Šalomoun. Ten postavil někdy kolem roku 960 př.o.l. na hoře Moria, dnes nazývané Chrámová hora – הר ,הבית velkolepý první Chrám. Tak se stal Jeruzalém i centrem náboženského a duchovního života židovského národa. Po Šalomounově smrti, když se jednotné Izraelské království rozpadlo na dva státy, na severní Izraelské království a na jižní Judské království, Jeruzalém byl nadále hlavním městem Judského království, v němž vládla Davidova královská dynastie. Jeruzalém, jakožto hlavní město Judského království přestal existovat roku 586 př.o.l., kdy poslední judský král Cidkijáhú odtud uprchl a město dobylo vojsko babylónského krále Nebúkadnesara II. Jeruzalém boji zničen, Babylóňané zbořili Šalomounův chrám a většinu obyvatel Jeruzaléma a Judska odvedli do Babylónie, do zajetí. Rok po vítězství Peršanů nad Babylóňany (539 př.o.l.) perský král Kýros II. vydal edikt, kterým povolil návrat Židům do jejich historické vlasti. Židé se v několika vlnách vracejí do Judska a do Jeruzaléma. Zahájili výstavbu zničeného města a zahájili též stavbu druhého Chrámu. Ten byl zasvěcen roku 515 př.o.l. Perskou nadvládou začíná období druhého Chrámu, který byl nakonec zničen Římany roku 70 o.l. O této tragedii a o prvním protiřímském povstání, které Římané potlačili, píše ve svém díle Válka židovská historik a spisovatel Josephus Flavius (37 – asi 100 o.l.), který sám byl jedním z velitelů židovských povstaleckých oddílů, vl. jménem Josef ben Matitjáhú. Po šedesáti letech vzplálo druhé protiřímské Bar Kochbovo povstání (132-135 o.l.), které císař Hadrian tvrdě potlačil. Provincie Judea byla přejmenována na Palestinu, Jeruzalém byl přebudován na římské pohanské město Aelia Capitolina a na místě, kde do roku 70 stál druhý Jeruzalémský Chrám, postavili Římané chrám Jupiteru Kapitolinskému. Židé měli zakázáno v Jeruzalémě žít. Středisko židovského života se přestěhovalo na sever země, do Galileje, do měst Tiberias, Bejt Šearim, do Uša, do Šfaramu. Podobně jako za Hadriana a po něm, tak ani v době, kdy se stalo křesťanství státním nábožnstvím Římského impéria, Židé nesměli žít v Jeruzalémě, ve městě, kde podle křesťanské tadice působil a zemřel Ježíš. Teprve až roku 638, kdy muslimští Arabové dobyli byzantskou Palestinu, nastává postupné zlepšení v životě tamnějších Židů. Za muslimské nadvlády Jeruzalém nebyl hlavním městem, ale byla jím Ramla. Od roku 880 opět mohou Židé žít v Jeruzalémě. Roku 1099 dobývají křižáci Jeruzalém a bez lítosti vraždí Židy a muslimy. Jeruzalém se stává téměř na 90 let hlavním městem křižáckého Jeruzalémského království, až jej roku 1187 na křižácích dobývá sultán Saladin. Židé pak opět mohou žít v Jeruzalémě. Pak již v Jeruzalémě existuje stálá židovská přítomnost, i když se nejedná o velkou komunitu. Roku 1517 Palestinu a Jeruzalém ovládli osmanští Turci, jejichž sultán Sulejman I. Kanuni obehnal Jeruzalém novými hradbami, které jsou dodnes zachovány (Staré Město). V 18. století se v Jeruzalémě začínají usazovat Židé z východní Evropy. V 19. století se počet židovských obyvatel zvyšuje. S podporou sira Mosese Montefioriho vzniká roku 1858 první židovská čtvrť mimo hradby Starého Města. Přesně po čtyřech stech letech ovládli osmanskou Palestinu a Jeruzalém Britové. Osmanská říše, jakožto spojenec Rakouska-Uherska a Německa prohrála první světovou válku a veškeré její državy si rozdělili vítězní Britové a Francouzi. Tehdy se Jeruzalém stal opět hlavním městem britské mandátní Palestiny. Tak tomu bylo až do 14. května 1948, kdy skončil v Palestině britský mandát a podle rozhodnutí OSN z 29.11.1947 se mělo území mandátní Palestiny rozdělit na dva samostatné státy, na židovský a arabský. Arabské státy a místní arabská palestinská reprezentace rozhodnutí OSN odmítly. Jeruzalém pak měl být svobodným městem a neměl patřit žádnému z těchto budoucích států. Den po vyhlášení nezávislosti Izraele napadly, v sobotu 15. května, napadly několik hodin existující židovský stát armády pěti arabských zemí, začala válka za nezávislost. Izrael uhájil svou samostatnost a dobyl některá území, která měla podle rozhodnutí OSN o rozdělení Palestiny, proti němuž hlasovaly arabské a muslimské státy, včetně západních čtvrtí Jeruzaléma. Příměří, které bylo dohodnuto počátkem roku 1949 stanovilo, že Východní Jeruzalém, tedy i Staré Město se Zdí nářku a Chrámovou horou připadne Jordánsku, neboť tam ke dni podepsání příměří byla vojska Arabské legie a Západní část Jeruzaléma zůstane pod izraelskou vládou, neboť toto území ke dni podpisu příměří ovládala izraelská armáda. Již během bojů v roce 1948 vojsko Arabské legie zničilo většinu domů Židovské čtvrti Starého Města, jejíž obyvatelé museli utéct do západní části města nebo padli do jordánského zajetí. Jordánci také vyhodili do povětří hlavní synagogu Židovské čtvrti. V letech 1948 – 1967 byl Jeruzalém rozděleným městem a Židé neměli přístup ke Zdi nářků. Po osvobození Východního Jeruzaléma v šestidenní válce se naplnila slova Žalmu 122. Před pěti lety byla zakončena stavba Arabskou legií zničené hlavní synagógy Židovské čtvrti „Hurva – Ruina“. I když Židé po dvě tisíciletí žili ve vnucené jim diaspoře, nikdy z jejich srdcí nevymizela památka na Jeruzalém a touha po návratu na horu Sión. Každodenně se v našich modlitbách obracíme k Bohu a vyprošujeme mír pro Jeruzalém.

Pokračovat ve čtení “Den Jeruzaléma – Jom Jerušalajim” »

luachVýročí smrti Leviho Eškola (Levi Eshkol, לֵוִי אֶשְׁכּוֹל , rozený jako Levi Shkolnik, לֵוִי שׁקוֹלנִיק), třetího předsedy vlády Izraele v letech 1963 – 1969. Eškol vedl zemi v průběhu Šestidenní války v roce 1967, kdy Izrael vynikajícím způsobem porazil arabské armády, sjednotil Jeruzalém a z pod jordánské a egyptské okupace osvobodil Judeu, Samaří a Pásmo Gazy.

Levi Eškol (25. 10. 1895 – 26. 2. 1969) se narodil v malé vesnici Oratov poblíž Kyjeva na Ukrajině. Do Izraele se přestěhoval v 19 letech. Jako předseda vlády pracoval na zlepšení zahraničních vztahů, navázal diplomatické vztahy se Spolkovou republikou Německo (zSSSápadním Německem) a také kulturní vztahy se Sovětským svazem, což umožnilo některým sovětským Židům vystěhovat se do Izraele. Eškol je také znám kvůli realizaci izraelského Národního vodovodu.

mladý voják Ariel Šaron

mladý voják Ariel Šaron

Ariel Šaron (Ariel Sharon, אריאל שרון) se narodil jako Ariel Scheinermann 26. února 1928 v obci Kfar Malal v Zemi Izrael.

V roce 1942 vstoupil do podzemní židovské armády, do Hagany.

Po vyhlášení nezávislosti Státu Izrael, na nějž zaútočily arabské armády ve snaze nepřipustit vznik židovského státu a hned v zárodku jej zničit, sloužil Ariel Šaron jako velitel jednotky pěchoty v brigádě Alexandroni. Později se stal velitelem čety. Během války byl zraněn v Latrunu při bojích o uvolnění silnice do obleženého Jeruzaléma. Na konci války byl jmenován velitelem jednotky Golani.

Pokračovat ve čtení “Ariel Šaron (1928 – 2014), životopis v datech” »

luach15. prosince 1947, 2 . Tevet 5708, obklíčila Arabská legie Jeruzalém a izolovala jeho 100.000 židovských obyvatel od zbytku židovského osídlení. V březnu 1948 bylo město zcela odříznuto a v květnu Transjordánsko zaútočilo a okupovalo východní část Jeruzaléma. Poprvé v historii došlo k rozdělení města a tisíce Židů musely uprchnout ze svých domovů.

Arabové zničili všech 58 synagog v Židovské čtvrti a židovské náhrobní kameny z Olivové hory používali na stavbu silnic a latrín. Západní zeď (Zeď nářků) byla Židům nepřístupná, navzdory smlouvě o příměří, která zaručovala svobodu přístupu ke svatým místům. Přístup k Západní chrámové zdi Židé získali opět až po izraelském vítězstvím v Šestidenní válce roku 1967, osvobození východního Jeruzaléma a znovusjednocení města.

rabín Goren po osvobození Západní stěny a Chrámové hory

rabín Goren po osvobození Západní stěny a Chrámové hory

Dnes, podle židovského kalendáře, 28. ijaru (což bylo  7. června 1967)  si připomínáme 46 výročí osvobození a znovusjednocení Jeruzaléma během Šestidenní války. Symbolem sjednoceného Jeruzaléma se stala píseň Naomi Shemer „Jerušalajim šel zahav“ . Tato píseň byla složena pro květnový hudební festival ’67. Po osvobození Jeruzaléma v červnu přidala Naomi Shemer dvě poslední sloky, které vyjadřovaly radost na osvozením celého Jeruzaléma.

Pokračovat ve čtení “Den Jeruzaléma a jeho píseň” »

Podpora

Chcete-li podpořit provoz Eretz.cz symbolickým darem, můžete tak učinit na účet u Fio Banky č. 2100457904/2010 (v CZK v České republice) nebo na účet 2100457904/8330 (v EUR na Slovensku).


Podpořit nákladný provoz serverů můžete i bitcoinem na adresu 1ERETZfyhKgCcJqkFtBQyueN1vPfNaYWvb


BTC QR
Články podle data
Červenec 2017
Po Út St Čt So Ne
« Čvn    
 12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
31  
Archiv