V Izraeli proběhnou v úterý 1. listopadu 2022 předčasné parlamentní volby. Na rozdíl od předchozího období, kdy byly výjimečné, se v posledních 4 letech předčasné volby staly pravidlem, když za posledních 43 měsíců proběhnout již popáté.
Příčinou je rozpolcenost izraelské politické scény, kdy ke stávajícím štěpením podle vztahu k ekonomice, náboženství, bezpečnosti a národnostní otázce, přibyl také spor o osobu bývalého premiéra a předsedy strany Likud Benjamina Netanjahua.
Končící koaliční „vláda změny“, podporovaná těsnou většinou zajišťovanou osmi parlamentními stranami, se rozpadla kvůli názorovým neshodám. K moci se snaží vrátit spojenectví pravicových a náboženských stran v čele s Netanjahuem, které by však podle nejrůznějších průzkumů veřejného mínění mohlo získat mezi 59 až 61 mandáty, tedy nanejvýš velmi těsnou většinu ve 120členném Knesetu.
Problémem přitom není jen ideologické rozštěpení Izraele, ale také neochota řady politiků být součástí vlády vedené Netanjahuem. Odpor k dlouholetému premiérovi a vůdci strany Likud přitom není iracionální, ale má opodstatnění v jeho chování v posledních letech, ať už se jedná o usilovnou snahu vyváznout za každou cenu z trestního procesu, který je proti němu veden kvůli podezření z přijímání úplatků a zneužití důvěry, nebo o Netanjahuovo systematické lavírování a nedržení slova ve snaze udržet premiérskou funkci. Současně ovšem Benjamin Netanjahu dokáže společnost i spojovat – a díky svým stoupencům je dlouhodobě nejoblíbenějším politikem Izraele.
Tzv. Netanjahuův blok dnes sestává z některých pravicových a všech náboženských stran Izraele. Vedle strany Likud jsou zde pravicový Náboženský sionismus a charedi-zbožné strany – aškenázský Sjednocený judaismus Tóry a sefardský Šas. Zatímco charedi strany kandidují s tradičním programem, který zahrnuje maximální podporu jejich zbožných voličů, emoce budí Národní sionismus (HaCionut HaDatit, הציונות הדתית), za který kandidují představitelé v mládí známí jako pravicoví národní aktivisté – ať už jde o vůdce kandidátky Becalela Smotriče (Bezalel Smotrich), anebo známého radikála Itamara Ben Gvira.
Proti Netanjahuovi stojí zejména středová strana Ješ atid (Budoucnost existuje) Jaira Lapida, který se stal premiérem poté, kdy v červenci na základě dohody vystřídal ve funkci Naftaliho Beneta, bývalého předsedu pravicové strany Jamina. Další stranou „anti-Bibi tábora“ je středová Národní jednota ministra obrany a ex-premiéra Benyho Gance, který doufá v to, že bude přijatelný jako kompromisní kandidát na předsedu vlády, pokud nebude přijatelný Netanjahu ani Lapid. Konečně je zde pravicově protináboženská strana Jisrael bejtenu (Izrael, náš domov) ministra financí Avigdora Liebermana, který odmítá být v jedné vládě s kteroukoliv charedi stranou a také se svým bývalým spojencem Netanjahuem.
Menšími stranami jsou strany levicové a arabské. Kdysi mocná Strana práce (Avoda) se dnes pohybuje lehce nad hranicí zvolitelnosti, naopak okolo této hranice osciluje krajně levicová Chadaš-Ta’al. Arabské strany ani tentokrát neobnovily čtyřkoalici stran Balad – Ra’am – Chadaš-Ta’al a každá kandiduje samostatně, což může vést k propadnutí hlasů odevzdaných té ze stran, která nepřekročí uzavírací hranici 3,25 % odevzdaných hlasů (resp. 4 mandáty), což hrozí především Balad.