Libanon, země trpící dlouholetou ekonomickou a politickou krizí, byla zasažena další ranou. Po 30 letech vypukla v zemi epidemie cholery. První případ byl hlášen 5. října 2002 v táboře pro syrské uprchlíky v oblasti Akkar na severu země. Dosud se nakazilo 2 709 lidí, z nichž 18 zemřelo.
Šíření nemoci začalo v létě v Afghánistánu a pokračovalo přes Irák a Sýrii, kde koncem září bylo hlášeno přes 20 000 nakažených a 75 mrtvých. V Libanonu epidemie začala na severu, v místech s absencí kanalizace, nedostatkem kvalitně čištěné pitné vody, nízkou úrovní hygieny i výpadky elektřiny. Jádrem šíření nemoci se staly tábory pro syrské uprchlíky.
Odtud se cholera rozšířila do dalších oblastí, čemuž napomohl i prodej zeleniny a dalších zemědělských výrobků, zalévaných infikovanou vodou. Epidemie zasáhla Bejrút, Horský Libanon, centrální Bekaa a jižní oblasti.
Boj proti choleře se zaměřuje na očkování, zajištění čisté vody a hygienu. Minulý týden obdržel Libanon první várku 13 000 vakcín darovaných francouzskou zdravotnickou společností Sanofi a dopravených na náklady francouzské vlády. Od počátku listopadu 2022 byla zahájena očkovací kampaň Světové zdravotnické organizace, při které by mělo být aplikováno 600 000 dávek.
Situaci komplikuje již několik let trvající kolaps libanonského hospodářství, jehož důsledkem je ochromení zdravotnického systému kvůli nedostatku financí.
V říjnu 2019 se libanonská vláda odhodlala řešit neudržitelnou situaci národní ekonomiky a navrhla zvýšení daní a nové daně prakticky na všechno zboží, od plynu přes tabák až po volání přes WhatsApp. Reakcí byly lidové nepokoje a řádění v ulicích v rámci tzv. Revoluce 17. října. Na počátku roku 2020 Libanon poprvé v historii nesplatil svůj státní dluh a současně vypukla celosvětová pandemie koronaviru Covid-19. V srpnu 2020 pak v přístavu v Bejrútu vybuchl sklad se zásobami dusičnanu amonného, což vedlo ke smrti více než 200 lidí a škodám za miliardy dolarů.
Světová banka označuje současnou hospodářskou krizi v Libanonu za „jednu z nejhorších v moderní historii“.
Od doby, kdy se Libanon před třemi lety dostal do finanční krize, se libanonská libra propadla oproti oficiálnímu kurzu o více než 95 % a v současné době činí tržní směnný kurs přibližně 39 800 LBP za 1 USD (americký dolar), což je nejhorší kurs v dějinách. Oficiální měnový kurs přitom od roku 1997 činí zcela nereálných 1507 LBP za dolar. Tzv. bankovní kurs, tedy kurs v kterém banka klientovi přepočte na na libry při výběru z dolarového účtu, činí 8 000 LBP za dolar.
Inflace v roce 2021 dosáhla 155 procent, v roce 2022 se očekává okolo 180 až 200 procent.
Krize dolehla také na bankovní sektor, kde nedostatek zahraniční měny, kterou si z bank chtěli masově vybírat střadatelé, vedl k runu na banky. Musely být proto uvaleny restrikce na výběry, včetně zmrazení účtů s cizími měnami a povolení výběru jen nízkých částek. Vkladatelé za to zaplatili vysokou cenu, protože bez přístupu k dolarovým úsporám byli nuceni provádět výběry v librách ve velmi nevýhodném úředním kursu.
Libanon, který je závislý na dovozu potravin a donedávna dovážel většinu obilí z Ukrajiny a Ruska, naví trpí růstem cen obilí v důsledku ruské války proti Ukrajině.
Libanon se současně nachází v dlouhé a těžké politické krizi. Země rozštěpená na skupiny podle náboženského a národnostního zařazení není schopna sestavit efektivně fungující vládu, která by podnikla nezbytné – byť v tuto chvíli již nutně značně tvrdé – ekonomické reformy, kterými podmiňuje Mezinárodní měnový fond (IMF) poskytnutí pomoci až 3 miliard dolarů. Pokud by IMF tuto pomoc poskytl, otevřelo by to cestu k vyplacení dalších 11 miliard amerických dolarů, které už v roce 2018 Libanonu přislíbila dárcovská konference v Paříží – ale které jsou také vázány na provedení nezbytných reforem.
USA oznámily 9. listopadu 2022, že Libanonu poskytnou prostřednictvím USAID humanitární pomoc v hodnotě 80,5 milionu dolarů ve formě potravin a solárně napájených vodních pump. Od začátku roku 2022 již USA Libanonu poskytly pomoc v hodnotě 260 milionu dolarů.
Na konci října vypršelo šestiroční funkční období prezidenta Mišela Aúna (Michel Aoun), přičemž libanonský parlament není schopen zvolit jeho nástupce. V nedávné minulosti byla země bez prezidenta 2,5 roku, než byl v roce 2016 zvolen Aún. Také jeho předchůdce Mišel Sleiman (Michel Suleiman) byl zvolen až po 1,5 roce, kdy byl úřad prezidenta volný.
Uvolněný úřad prezidenta by za běžných okolností nebyl problémem, protože podle libanonské ústavy v takovém případě přebírá jeho pravomoci vláda. Libanon ovšem v tuto chvíli má jen vládu v demisi, protože prezident ještě těsně před opuštěním úřadu akceptoval její odstoupení. Zemi tak řídí vláda bez potřebné autority, opory v parlamentu a jen s omezenou schopností prosazovat reformy. Přechodný premiér Nadžíb Mikati (Najib Mikati) sice vyjádřil minulý týden důvěru, že se dohody s Mezinárodním měnovým fondem podaří dosáhnout, nicméně šance není vysoká.